Švédský sekretariát pro environmentální hnutí proti jadernému odpadu (Milkas) je nevládní organizace založená v roce 2004 organizací „Švédské protijaderné hnutí” (FMKK) a švédskými Friends of the Earth. Milkas sleduje a kriticky zkoumá všechny projekty zabývající se nakládáním s vysoce radioaktivním odpadem a snaží se o prosazení nejlepší metody z hlediska dlouhodobého nakládání s odpadem. Přinášíme rozhovor s jeho představiteli.

Jak to aktuálně vypadá ve Švédsku s přípravou hlubinného úložiště ve Forsmarku?  Můžete krátce zmínit i historii, jak se k této lokalitě dospělo?

Současná situace je taková, že návrh jaderného průmyslu nazývaný KBS-3 (kärnbränslesäkerhet, „bezpečnost jaderného paliva, 3. varianta“) je přezkoumáván soudem pro věci pozemkové a životní prostředí a švédským úřadem pro jadernou bezpečnost v souladu s jejich příslušnými právními předpisy. Soud a úřad nakonec předloží výsledky svých přezkumů vládě. Podle současného plánu se toto očekává nejdříve na jaře roku 2018. Nicméně vzhledem k tomu, že se příští volby konají 9. září 2018, řešení tématu může být odloženo do dalšího volebního období, pokud nynější vláda obdrží výsledky krátce před volbami.

Jaderný průmysl předložil svůj návrh KBS-3 v březnu 2011. Od té doby soud přepracoval jeho harmonogram už 10krát. V prvním harmonogramu se očekávalo, že výsledky budou vládě prezentovány po třech letech. Od té doby uběhlo asi sedm let a další zpoždění jsou víc než pravděpodobná (pozn. Švédská společnost pro nakládání s jaderným palivem a odpadem SKB předložila soudu a úřadu několik nových dokumentů, a tyto instituce potřebují čas na jejich přezkum, poté SKB potřebuje čas na reakci, a tak pořád dokola).

Historie projektu KBS-3 je dlouhá, její oficiální začátek se datuje do roku 1976. Zhruba v té době vláda schválila zákon, že jaderné elektrárny nemohou být provozovány, dokud nebude problém s jaderným odpadem vyřešen. KBS bylo tím řešením. Nakonec jaderný průmysl vytvořil společnost SKB, která se měla specificky zabývat jaderným odpadem.

Zpočátku SKB nebyla schopná najít vhodnou lokalitu pro zkušební vrty do švédského podloží. Všude, kam se jaderný průmysl vypravil, vypukly protesty místních. Pak SKB změnila svůj přístup a zacílila na dvě komunity se silnou politickou podporou pro jadernou energii, samosprávy Östhammar a Oskarshamn, obě s jadernými elektrárnami. Tato strategie byla úspěšná. Tyto dvě obce totiž soutěžily mezi sebou, která z nich bude vybrána pro umístění zařízení pro vyhořelé jaderné palivo. SKB vybrala Forsmark v samosprávě Östhammar vedle jaderné elektrárny Forsmark jako svého jediného kandidáta pro zařízení. Ve Forsmarku je již v provozu zařízení pro skladování nízko a středně radioaktivního odpadu. SKB také vybrala lokalitu vedle jaderné elektrárny Oskarshamn jako svého kandidáta pro zařízení na zapouzdření vyhořelého jaderného paliva (pozn. CLAB). Návrh SKB zahrnuje přepravu měděných kontejnerů s vyhořelým jaderným palivem z Oskarshamnu do Forsmarku po moři ve speciálně navržené lodi.

Co o výběru této lokality soudíte? Pokud vím, máte k ní kritické výhrady. Jaké?

Od začátku byly všechny organizace pro ochranu životního prostředí proti výběru lokality Forsmark, neboť bylo zřejmé, že byla vybrána spíše kvůli místní podpoře pro jadernou energetiku, než jako nejbezpečnější místo z hlediska ochrany životního prostředí. Dále se Milkas domnívá, že metoda by měla být vybrána dříve než lokalita. Například jsou za alternativy k KBS-3 považovány suché skladování, které umožňuje monitoring odpadu a jeho přesun v případě potřeby, a velmi hluboké vrty (tj. asi do 2 kilometrů). Dále Milkas nesouhlasí s lokalitou na pobřeží Baltského moře z důvodu rizika další kontaminace Baltského moře. Navíc je Milkas přesvědčena, že návrh KBS-3 má v současné době příliš mnoho nevyřešených technických problémů. Mezi těmi hlavními jsou například účinky zemětřesení, koroze měděných kontejnerů, nejistota ohledně chemických vlastností bentonitového jílu, a potřeba monitoringu a opětovného vyjmutí (metoda KBS-3 nemá žádný monitorovací systém po uzavření úložiště a nabízí pouze „opětovné vyjmutí s obtížností”).

Vedle toho není Milkas spokojena s rozhodovacím procesem a rozdělením pravomocí. Ve Švédsku existuje princip odpovědnosti znečišťovatele a také princip znečišťovatel platí. Ve výsledku je jaderný průmysl zodpovědný za nalezení způsobu nakládání s jaderným odpadem. Tohle podle Milkas staví jaderný průmysl do střetu zájmů, protože na jedné straně chce vytvářet odpad a straně druhé musí prokázat, že problém s odpadem lze úspěšně vyřešit. Názorem Milkas je, že instituce odpovědná za nakládání s odpadem má být nezávislá na jaderném průmyslu. Milkas také věří, že se jedná o celostátní záležitost, vyžadující účast celé veřejnosti, a nikoli pouze účast místních komunit, ve kterých mají být zařízení vybudována.

Ve Švédsku existuje silná legislativa informační svobody ve vztahu ke státním úřadům (pozn. vládní úřady musí uvolnit informace, pakliže o ně veřejnost žádá). SKB jako soukromá společnost není povinna zveřejnit interní dokumentaci. Výsledkem je, že v mnoha případech je velmi obtížné, ne-li nemožné, nezávisle ověřit výsledky výzkumu SKB.

Švédský systém ukládání – palivo je zasunuto do ocelového nebo měděného kontejneru a ten utěsněn jílem ve vyvrtaných štolách v žule – je inspirací pro české úřady. Myslíte, že ten systém je dobrý?

Je příliš brzy na to říci, zda metoda KBS-3 je takzvaně „bezpečná“. Na začátku je důležité si uvědomit, že dlouhý časový rámec, v podstatě navěky, znemožňuje předvídat, co by se mohlo stát. Z tohoto hlediska neexistuje žádná bezpečná metoda nakládání s vyhořelým jaderným palivem. V každém případě, jak bylo uvedeno výše, je s metodou KBS-3 spojeno několik významných technických problémů.

Má švédská veřejnost dost informací o problematice jaderných odpadů a může ovlivnit, co se s tímto odpadem bude dít?

Přístup k informacím je velkým problémem. Ekologické hnutí nemá finanční prostředky na soutěžení s jaderným průmyslem. SKB například využívá osvědčenou metodu opakování nepravdivých informací tak často a tak dlouho, že se nakonec stanou všeobecně přijímanou pravdou. Jedním z největších problémů, kterým čelí Milkas je, že veřejnost ve Švédsku nejen věří tomu, že metoda KBS-3 je bezpečná, ale také tomu, že rozhodnutí vybudovat KBS-3 zařízení ve Forsmarku už padlo. To samé platí i na mezinárodní úrovni. Od roku 2011, kdy SKB předložila svůj návrh KBS-3, proudí do samosprávy Östhammar stálý tok novinářů a vládních delegací, které věří, že rozhodnutí již bylo učiněno.

Přes masivní prostředky investované do jaderné energetiky a PR stále ještě existují příležitosti pro širokou veřejnost, aby se zapojila. Zvláště důležitým momentem by mohly být příští volby.

Proč úložiště ve Forsmarku nevadí obyvatelům a představitelům obcí, u nichž má vzniknout?

Velká část místního obyvatelstva byla ukolébána do pocitu bezpečí jednostrannými informacemi, které na ně byly bombardovány jaderným průmyslem po celá desetiletí. Přestože má jaderný průmysl silnou podporu v těchto místních komunitách, je důležité si uvědomit, že i tam žijí skeptici a odpůrci. Jinými slovy, není přesné líčit tamní veřejnost jako homogenní.

Použily někdy samosprávy práva veta, které mají garantované zákonem?

To je důležité téma, které organizace Milkas opakovaně zmiňovala a dokonce nechala znění zákona zveřejněnit v místních novinách v Östhammar. Skutečnost se má tak, že podle zákona má vláda právo zrušit veto samosprávy týkající se otázek souvisejících s jaderným odpadem. Jinými slovy, obce nemají veto v souvislosti s jadernými zařízeními.

V České republice jsme na začátku hledání, máme už 9 lokalit, na většině z nich místní obyvatelé nesouhlasí, vznikla i Platforma proti hlubinnému úložišti sdružující obce a spolky. Chtěli byste jim něco vzkázat závěrem?

Nejdůležitější z našeho pohledu je, že informace ze všech oblastí společnosti by měly být brány v potaz. Sociologové zjistili, že lidé jsou mnohem kritičtější k jaderné energetice a návrhy pro nakládání s jaderným odpadem poté, co přijdou do kontaktu s informacemi od environmentálních skupin.

Pokud máte možnost čerpat vládní dotace, z naší zkušenosti ve Švédsku vyplývá, že ani odpor ani podpora pro jadernou energii by neměla být překážkou ve vysoce hodnotných diskuzích o vypořádání se s problémem jaderného odpadu. Ve Švédsku se vyskytují případy projaderných vědců s úzce profesním zaměřením, kteří jsou kritičtí k metodě KBS-3, a laická veřejnost bez jakýchkoli ekonomických vazeb na jaderný průmysl, která pravidelně upozorňuje na právně uznatelné chyby ze strany vládních agentur. Pominutí blázni se vyskytují všude, ale stejně tak existují lidé s vysokou integritou!


Otázky položil Edvard Sequens, Calla, odpovídala rada organizace Milkas

*****
(C) Olga Kališová, Temelin // Foto: Informační stánek organizace Milkas na náměstí v samosprávě Östhammar, 2. července 2013. Zleva doprava: Eva Linderoth, předsedkyně Milkas; Miles Goldstick, tajemník Milkas; a Gunilla Meurling, předseda Friends of the Earth Uppsala a člen rady Milkas.