Komentáře

Nástrahy jádra se nepočítají v Havlíčkových milimetrech, ale v našich miliardách

Nástrahy jádra se nepočítají v Havlíčkových milimetrech, ale v našich miliardách

Odhodlání ministra Havlíčka stavět novou jadernou elektrárnu naráží na to, že projekt čekají nevyhnutelné průtahy a zdražení, tržně nemůže být za žádných okolností výhodná. Kdo ztráty zaplatí? Občané v ceně elektřiny nebo stát z rozpočtu?

Silná deklarace ministra průmyslu Karla Havlíčka, že z plánu na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech nelze ustoupit ani o milimetr, by měla k plánovanému projektu přitáhnout pozornost a kritické hodnocení. Odhodlání totiž v podobném případě často nestačí, o čemž by klíčové podniky jaderného průmyslu mohly vyprávět.

Sledovat, jak bude nastavena smlouva mezi státem a ČEZ bude jistě zajímavé. Vedení ČEZ by na základě svých analýz k výstavbě bloku nepřistoupilo a je prakticky jisté, že stát bude muset převzít část rizik spojených s projektem, aby ČEZ smlouvu podepsal.

Hlavní kolo celé hry by ovšem přišlo následně, při uzavírání smluv mezi ČEZ jako investorem a hlavním dodavatelem technologie. Model smlouvy, která by byla oboustranně výhodná se bude hledat velmi těžko.

Z pohledu ČEZ by byla jistě lákavá varianta smlouvy na pevnou cenu, kde by případné vícenáklady hradil dodavatel. Potíž je v tom, že smlouvy podobného charakteru v posledních letech poslaly do bankrotu společnosti Westinghouse a Areva, klíčové podniky jaderného průmyslu.

Nárůst rozpočtu u projektů Summer a Vogtle ve Spojených státech (celkem zhruba o 18 miliard dolarů) dostal v roce 2017 Westinghouse do situace, kdy by společnost za dokončení reaktorů musela utratit miliardy dolarů, které by ji nikdo nezaplatil. V případě ukončení projektů by firma musela zaplatit miliardové penále.

Rozhodnutí o bankrotu padlo, protože vedení Westinghouse si nemohlo dovolit ani jednu z uvedených variant. Investor projektu Summer následně rozhodl o ukončení projektu a odepsání utracených peněz, v případě elektrárny Vogtle padlo rozhodnutí projekt dofinancovat a dokončit.

Případ společnosti Areva je o to zajímavější, že jejím vlastníkem je francouzská vláda. Areva se dostala do podobného problému jako Westinghouse také v důsledku smlouvy, podle které měla postavit ve finském Olkiluotu jaderný blok za fixní cenu 3 miliardy eur.

V důsledku opakovaných komplikací a skluzů (podle aktuálního předpokladu bude reaktor spuštěn dvanáct let po původním termínu) se i v tomto případě projekt výrazně prodražil na více než deset miliard eur. Areva se opakovaně dostala do několikamiliardové ztráty a francouzská vláda se ji rozhodla zachránit tím, že podnik začlenila do silné elektrárenské společnosti EDF.

Pikantní je, že EDF s převzetím Arevy souhlasila pouze pod podmínkou, že nebude financovat dokončení projektu Olkiluoto. Dostavba je tak financována ze speciálního fondu francouzské vlády. Smlouvy na pevnou cenu reaktoru poslaly do kolen dva klíčové dodavatele jaderných technologií a je prakticky jisté, že žádný další podobnou nepodepíše.

Jiný typ smlouvy podepsala britská vláda s EDF — tentokrát v roli dodavatele — v případě elektrárny Hinkley Point C. Také v tomto případě nese EDF odpovědnost za případné prodražení projektu. A dlužno dodat, že po dosavadních zkušenostech EDF pracovala s výrazně vyššími odhady nákladů než v letech 2003 nebo 2007.

Ve smlouvě má ale zakotvený výrazný benefit — garantovanou cenu elektřiny podle principu Contract for Difference. Ta je výrazně vyšší než současná tržní cena a elektrárna se tak po dokončení může stát pro EDF zdrojem významných příjmů. Česká vláda ovšem deklarovala, že smlouvu podle tohoto modelu uzavírat nechce, na vyšší cenu elektřiny by totiž doplatili čeští odběratelé.

Jako vzor nemůže posloužit ani mezivládní smlouva mezi Maďarskem a Ruskem, podle které má Rosatom začít stavět nové bloky v elektrárně Paks. Smlouva je totiž tajná a na otázku, kdo uhradí případné vícenáklady, neumí odpovědět ani člověk s perfektní znalostí maďarštiny a ruštiny. Sám fakt, že ruskou půjčku bude splácet maďarský státní rozpočet, napovídá, že tady se ČEZ asi inspirovat nebude.

Ministr Havlíček možná necouvne ani o milimetr, ale o novém dukovanském bloku rozhodne až výsledek debaty, kdo ponese rizika spojená s projektem. Dodavatel, který by vzal riziko na sebe, už se patrně nenajde. Ve hře tak zůstávají jen státní kasa a spotřebitelé elektřiny. Nepůjde ale o milimetry, nýbrž o miliardy.

Psáno pro Deník Referendum.

Karel Polanecký
Karel Polanecký
Od poloviny devadesátých let spolupracoval na řadě projektů v oblasti energetiky a klimatu pro různé nevládní organizace i komerční firmy. Dlouhodobě spolupracuje s programem Energie Hnutí DUHA (koordinace projektů úspor energie, zapojení do kampaní). V letech 2007 a 2008 pracoval jako vedoucí energetických a klimatických kampaní Greenpeace Slovensko. Jako autor nebo editor se podílel na vzniku řady publikací s tématem energetiky a klimatu.

Další články autora:


Vytisknout  

Související články

O nás

Temelín.cz přináší nezávislé informace o jaderné energetice u nás i ve světě, jaké v běžných médiích nezískáte. Fakta o dnešních i plánovaných reaktorech, těžbě uranu a jaderných odpadech i o naší domnělé závislosti na elektřině z atomu a možnostech řešení.

Hnutí Duha logo Calla logo