Karel Polanecký

Každoroční zpráva World Nuclear Industry Status Report přináší v posledních letech velmi podobné hlavní sdělení. Počet jaderných reaktorů nově uvedených do provozu ve světovém měřítku přibližně odpovídá počtu bloků, které byly v daném roce trvale odstaveny. Vzhledem k vyššímu výkonu nových bloků celkový instalovaný výkon jaderných elektráren mírně stoupá, ale ke strmému růstu ze sedmdesátých a osmdesátých let se nepřibližuje, píše ve svém komentáři Karel Polanecký, energetický expert Hnutí Duha. Válka na Ukrajině může podle Polaneckého poptávku po jádru zvýšit navzdory tomu, že konflikt ukázal zranitelnost atomových elektráren.

V polovině léta prošel Senátem zákon upravující základní pravidla podpory pro výstavbu nových jaderných elektráren označovaný zkráceně jako Lex Dukovany. Dobře odůvodněný návrh skupiny senátorek a senátorů, aby garantovaná cena, za kterou bude stát elektřinu z elektrárny vykupovat, měla definovanou horní hranici, plénum neschválilo. Cena, kterou bude specializovaná státní společnost platit provozovateli elektrárny, tak zůstává čistě na vyjednávání mezi investorem a zástupci ministerstva s volným zákonným vymezením, že zohlední „oprávněné náklady na investici a přiměřený zisk“. To samozřejmě nechává prostor pro korupci i pro to, aby se cena dodávané energie na úkor státu šroubovala do nesmyslných výšek.

Ve stínu horké debaty o přihrávce dukovanské zakázky století ruské státní společnosti Rosatom probíhá proces, který možná bude mít pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě nezanedbatelný význam. V Evropské unii se vede debata o tom, zda jadernou energetiku v klasifikačním systému zvaném taxonomie zařadit mezi technologie přijatelné pro naplnění Zelené dohody pro Evropu. Praktický dopad výsledného rozhodnutí lze předem těžko posoudit, neboť nařízení o taxonomii se začne naplňovat až se začátkem roku 2022. Je ovšem patrné, že jaderný průmysl o zařazení do seznamu velmi stojí.

Na první pohled by se mohlo zdát, že klimatické hnutí v České republice může slavit. Zákon „o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice“ prochází Poslaneckou sněmovnou vysokou rychlostí, a dokonce jsou k němu svolávány mimořádné schůze. Názvem to připomíná antifosilní zákon, který řadu let prosazovaly české ekologické organizace Velkou výzvou. Ovšem hned vymezení základních pojmů zákona, kde je stanoveno, že nízkouhlíková výrobna elektřiny musí být vybavena jaderným reaktorem, nás vyvede z omylu. Rychlé snižování rizik spojených s globální změnou klimatu není jeho cílem.   

Stát bez valné veřejné debaty přebírá v neveřejné smlouvě rizika v řádu desítek miliard korun, které budou z daní platit občané. V jaderném projektu, který udržuje při životě překonanou technologii opouštěnou celou Evropou. Smlouvy mezi státem a ČEZ, které na konci dubna schválila vláda, částečně mění scénu, na níž se hraje o nový reaktor v Dukovanech. Co je nového? Vláda se rozhodla garantovat výkupní cenu elektřiny z nového zdroje. Co zůstává při starém? Není zřejmé, kdo ponese rizika plynoucí z případného zpoždění a prodražení projektu.

Odhodlání ministra Havlíčka stavět novou jadernou elektrárnu naráží na to, že projekt čekají nevyhnutelné průtahy a zdražení, tržně nemůže být za žádných okolností výhodná. Kdo ztráty zaplatí? Občané v ceně elektřiny nebo stát z rozpočtu?