Edvard Sequens

Končící Fialova vláda ve svém takřka alchymistickém zaujetí pro rozbíjení atomů stihla naplánovat další státní výdaje související s Dukovanami. Vrásky na čelech příštích ministryň či ministrů financí tak nebudou dělat jen postupně bobtnající investiční náklady za oba reaktory. Na ty musí být ve víceletém rozpočtu státu vyčleněno v téhle chvíli cirka čtyřista deset miliard plus dalších skoro čtrnáct na úpravu dopravní trasy, bez níž by se těžké ocelové odlitky z Koreje staly svérázným pomníkem někde na Labi.  Nově k tomu přibude dalších nejméně dvanáct miliard, jimiž zadotujeme přiznané dopady této olbřímí stavby na své okolí. V rozpočtu Česka přitom chybí desítky miliard jen na kvalitní vzdělávání, vědu a výzkum, bez nichž potřebnou modernizaci nezvládneme.

Že máme dvě jaderné elektrárny, ví v Česku snad každý. Také informace, že se vláda rozhodla postavit nové reaktory v Dukovanech a objednala si je u Korejců, patrně minula málokoho. A uvažuje se i o rozšíření jaderné elektrárny v Temelíně. Jenže tím to nekončí. Jaderný průmysl se rozhodl sklidit plody své dlouholeté propagace, v důsledku níž Češi nejvíce z celé Evropské unie věří v přínos jaderné energetiky, a začal připravovat plány na budování dalších elektráren. 

Byly roky, kdy by zpráva o chystané třetí české jaderné elektrárně v Tušimicích blízko Kadaně a Chomutova plnila titulky celostátních médií. Na pozadí sporů kolem tendru na dodavatele nových atomových bloků do Dukovan si jí všímají prakticky jen ta regionální. A přitom plány energetické firmy ČEZ se nedrží nijak při zemi, ohlášených 1 500 MW výkonu je jen o čtvrtinu méně, než má jihočeský Temelín a skoro stejně jako donedávna měly Dukovany. Na severu Čech by mělo jít o takzvané modulární reaktory - až šest malých nebo tři středně velké. 

Kdyby nepřišla žaloba francouzské firmy EdF, již 7. května by byla podepsána smlouva s jihokorejskou firmou KHNP na zakázku století. Tou jsou myšleny nové jaderné reaktory v Dukovanech, přičemž dražší investici české dějiny dosud nezaznamenaly. Protože se jedná o jedinečný okamžik, na který budou při pohledu na vyúčtování elektřiny vzpomínat ještě děti dnešních dětí, udělali tentokrát politici svým avízem výjimku. Jinak se z výjimečného postupu – utajeného zařazení bodu do programu až na jednání vlády –  v případě jaderných elektráren v naší zemi stal už standard.

Jaderná energetika ve Francii je mnohými propagátory tohoto způsobu výroby elektřiny dávána za příklad vhodný následování i v Česku.  Naši politici spolu s těmi francouzskými jsou také klíčovými hybateli Evropské jaderné aliance zemí, které se snaží posunout společná evropská hospodářská pravidla k ještě většímu zvýhodnění tohoto průmyslového odvětví, než už nyní má. A je to francouzská státní energetická firma EDF, která by se mohla stát dodavatelem nových jaderných reaktorů pro Dukovany, pokud selže jednání s korejskou KHNP.  Tyto představy však zchladila lednová zpráva francouzského Účetního dvora (Cour des comptes, analogie českého Nejvyššího kontrolního úřadu), který v ní podrobil zdrcující kritice stav francouzského jaderného programu.

Autorský kolektiv vedený Myclem Schneiderem a Antony Froggattem nedávno představil svoji každoroční Zprávu o stavu světového jaderného průmyslu 2024 (World Nuclear Industry Status Report 2024). Ta poskytuje mnohem reálnější představu o skutečném stavu a očekávaném vývoji jaderné energetiky, než by si člověk mohl udělat kupříkladu z českých médií.  Kromě globálních dat se více než pětisetstránková publikace detailně zaměřuje i na jednotlivé státy provozující jaderné reaktory. Tradičně též obsahuje srovnání rozvoje jaderné energetiky s obnovitelnými zdroji, přehled vývoje malých modulárních reaktorů (SMR), problematiku vyřazování jaderných elektráren a letošní vydání se speciálně zaměřilo na analýzu závislosti jaderného průmyslu na Rusku.