Komentáře

Kritické poznámky k vystoupení energetických expertů na konferenci pořádané Institutem Equilibrium

Kritické poznámky k vystoupení energetických expertů na konferenci pořádané Institutem Equilibrium

Na začátku března proběhla online konference, kterou pořádal Institut Equilibrium. Vystoupení jednotlivých řečníků byla orientována především na propagaci jaderné energetiky. Projdeme si je podrobněji.

Jaroslav Míl

Hned v úvodu postuluje jadernou energetiku jako jedinou možnost. Dlužno však říct, že mnoho dalších zemí takovou představu nesdílí, nebo ji opouští. Jsou země, které deklarovaly ukončení jaderné výroby elektřiny: Německo, Belgie, Španělsko, Švýcarsko a země, které jadernou energii nechtějí: Austrálie, Portugalsko, Norsko, Rakousko, Dánsko, Řecko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Nový Zéland. Francie a Jižní Korea, tradiční zastánci jádra mají v plánu počet reaktorů snížit.

Jako jeden z dalších argumentů ve prospěch jádra zmínil přednášející podporu vědeckých oborů, které se rozvíjejí v kontextu jaderné energetiky. Je s podivem, jak často se tento argument předesílá, jako kdyby obnovitelné zdroje žádnou vědu a výzkum nepotřebovaly. Když si představíme širokou paletu obnovitelných zdrojů a nezbytné akumulace, můžeme jmenovat následující oblasti, bez nichž se rozvoj OZE neobejde. Jde o fyziku tenkých vrstev, chemii, vakuové technologie i analytické metody a optiku pro výzkum nových generací fotovoltaických zdrojů (perovskity); elektrochemii pro výzkum a vývoj bateriových systémů a elektrolýzu vody; geologii jako obor nutný pro výstavbu aquiferů a uskladnění teplé vody, pro geotermii i podzemní uskladnění vodíku či metanu; zemědělství pro zdroje odpadního biomateriálu pro výrobu bioplynu či dalších materiálových vstupů pro energetiku; hydrodynamika a aerodynamika pro větrné a vodní energetické zdroje; meteorologie pro modelace předpovědi počasí; materiálové vědy; IT a AI. Množství a šíře vědeckých oborů je v případě obnovitelné energie větší než v případě jaderné energie. Ta je platformou především jaderné fyziky a radiochemie, zatímco další obory jako materiálové inženýrství, termodynamika, proudění, IT a AI jsou identické s potřebami obnovitelných zdrojů.

Uvedl, že německé ceny pro maloodběratele jsou dvakrát vyšší než u nás, přestože skutečnost podle Eurostatu ukazuje zvýšení o 60 %.

Tvrzení, že cena akumulace je vysoká, bez jakýchkoliv dalších údajů je opět manipulativní a nepravdivé. Koncem minulého roku nabídl kalifornský projekt Eland distributorovi fotovoltaický proud za cenu 3,3 centu s akumulací na 4 hodiny skoro za polovinu, která byla nabídnuta výrobcem NuScale (6,5 centu kWh) za jadernou elektřinu. Podle fungujících křivek učení bude cena akumulace dále klesat, jak se ostatně ukazuje trend posledních let. Podle prof. Sternera by měly být investiční náklady na výstavu jednotky P2G před rokem 2050 nižší než 500 USD/kWh, tedy asi 10–12krát levnější než investice potřebné na výstavbu jaderné elektrárny.

René Neděla

Uvedl, že teplárenský segment se bude orientovat na biomasu a zemní plyn. Podle Evropské Komise i mnohých autorů, např. studie z Cornellovy univerzity je emisní potenciál zemního plynu díky únikům při těžbě přinejmenším stejný jako u uhlí. Rovněž biomasa nebude s postupující klimatickou změnou na našem území k dispozici v současném množství. Nezmínil možnost, s níž se majoritně počítá ve většině obnovitelných scénářů – tepelná čerpadla, především pro decentrální, ale i větší řešení.

Vladimír Wagner

Uvedl zavádějící data o potřebné ploše pro fotovoltaiku a větrnou energii. O fotovoltaice prohlásil, že instalovaný výkon 1 GW potřebuje 40 km2, zatím co se pro současné výkony uvažuje 1,4 ha / MWp, tedy pro 1 GW je třeba 14 km2. Obdobně deformoval informace ohledně větrné energii. Uvedl, že na 1 GW instalovaného výkonu je potřeba 550 km2, zatímco v literatuře se uvádí méně (2-10 MW/km2), čili na 1 GW v průměru 166 km2. Důvodem jistě bylo ukázat větrnou energii jako plošně nevyhovující. V žádném případě ale instalace větrné energetiky neznamená, že by se tím krajina znehodnotila (někdo jistě bude tvrdit, že k vizuálnímu znehodnocení dojde – to je ale otázkou vkusu, vlastních představ a zvyku) anebo, že by nebyla použitelná k původním účelů. Větrné elektrárny mohu stát v zemědělské krajině, na polích, pastvinách i v lesích, aniž by významně ovlivnily jejich užitnou hodnotu.

Bohužel nám sdělil, že nejsou žádné projekty, které by potvrdily možnost zásobování obnovitelnou energií v obecných geografických podmínkách.  Zapomněl zmínit studie významných vědeckých  institucí, mezi jinými  německého Fraunhoferova Institutu, která dokládá možnost obnovitelné energetické nezávislosti Německa a předpokládá cenovou výhodnost exportu a importu energie, studii z univerzity Lappeenranta, která popisuje 100% obnovitelný systém pro Českou republiku a Slovensko, či studii Stanfordovy univerzity, která popisuje možnost úplného zásobování obnovitelnou energetikou ve všech sektorech spotřeby pro 139 zemí.

Co je ale podstatnější, že opomenul vedle teoretických prací zmínit, že již existují 100 % obnovitelné, země, spolkové země, regiony a města, mezi nimiž jsou ve velmi podobných geografických podmínkách, srovnatelných s Českou republikou exportéři značných podílů elektrické energie. Jedná se například o rakouskou spolkovou zemi Burgenland s 277 tis. obyvateli, která vyváží asi 30% elektřiny v roční bilanci, okres Rhein-Hunsrück s 103 tis. obyvateli, který vyváží čtyřnásobek lokálně vyrobené obnovitelné elektřiny a město Hassfurt 13,5 tisíc obyvatel, které leží 140 km od západní hranice Čech a vyváží dvojnásobek elektrické energie.  V tomto  materiálu  je uvedeno množství úspěšných dokončených a plánovaných projektů na 100% zásobování obnovitelnou energií.

Martin Hájek

Nastínil problémy s rozvojem technologie P2G; podle  německé energetické agentury   se jedná především o legislativní a organizační překážky, které jsou principiálně snadněji zvládnutelné, nežli materiálové a fyzikální bariéry. Dále představil problémy s budoucím nedostatkem elektřiny ve střední Evropě.  Hovořil o nezodpovědném odstavování fosilních elektráren, ale zapomněl dodat, že tyto elektrárny není potřeba odstavovat proto, abychom se zalíbili Evropské komisi, ale proto abychom snížili dopady rozvinuté klimatické katastrofy.

Kdybychom připomenuli příklad Německa, které mělo podle Energy charts v roce 2010 19,1% elektřiny z OZE a v roce 2020 51 %. Pakliže bude vývoj postupovat lineárně mohlo by Německo mít k roku 2030 73% elektřiny z OZE. Na základně finančních stimulů, postupujícího vlivu klimatické změny a tlaku veřejnosti, lze počítat spíše s akcelerací tohoto trendu.

Prezentovaná představa, že budeme fosilní elektrárny budeme ještě potřebovat dlouhá desetiletí, staví na hlavu klimatické ohrožení a je přímou cestou k civilizačnímu kolapsu. Jaký by v tom případě mělo smysl zachovávat fosilní energetiku. Pro koho? Toto by si měla uvědomit politická sféra a odstranit veškeré legislativní bariery rozvoje obnovitelných zdrojů a akumulace.

Diskuse

V diskusi k prvnímu dni zaznělo, že blackouty mohou mít jakoukoliv příčinu, což je zřejmé, ale současně by bylo vhodné připomenout, že v německé síti naopak počet blackoutů (SAIDI)  se zvyšujícím se podílem obnovitelné elektřiny neroste, ale klesá.

Diskutovala se cena obnovitelné energie, bylo řečeno, že je levná, ale že doprovodné investice ji prodraží. Podle již uvedeného  scénáře pro Českou republiku a Slovensko by do roku 2050 měla naopak LCOE klesat. Z 80,2 €/MWh v roce 2015 by se měla snížit do roku 2050 na 58,5 €/MWh, přičemž je v ceně obsažena veškerá výroba, skladování energie a část nákladů na síť.

Požadovat energetickou soběstačnost České republiky je licoměrné, protože v současné chvíli neexistuje. Jsme prakticky soběstační v uhlí a obnovitelných zdrojích. Bez jednotek procent z jihomoravských nalezišť ale dovážíme veškerou ropu a plyn a veškeré palivo do jaderných elektráren.

Na domácí zdroje připadá jen 60 % elektřiny na domácí zdroje (uhlí, OZE a vodní energii), i v dodávce tepla se domácí zdroje podílejí asi 65 %.

Těžko soudit, co měl Martin Hájek na mysli, když hovořil o 30 % účinnost elektrolýzy vody. Elektrolýza dosahuje v případě novějších procesů účinnosti okolo 80 %. S následující kompresí či zkapalněním samozřejmě roste spotřeba procesní energie, ta ale nemusí být ztracena, lze ji využít jako teplo, podobně jako v kogeneračních jednotkách.

V diskusi byl rovněž prezentován odpor české veřejnosti proti větrné energetice. V sousedních zemích je ale odpor veřejnosti proti větrné energii je spíše více slyšet, než by byl opravdický. Oponenti jsou vždy hlasitější.  V Německu byl proveden koncem roku 2020 průzkum  veřejného mínění, podle nějž je 79 % respondentů považuje větrnou energii za velmi či spíše důležitou, zatímco za málo důležitou či nedůležitou 19 %. Nejlepším způsobem aktivace podpory větrné energetiky je efektivní finanční spoluúčast obcí.

------

Existuje mnoho studií, které tvrdí, že jaderná energie nemůže přispět k odvrácení klimatické katastrofy. Například přehled  zmiňuje palivové, finanční, prostorové i časové důvody, pro něž nelze počítat s tím, že by jaderná energie mohla přispět k významnému snížení celosvětových emisí skleníkových plynů.

 V současné chvíli pokrývá na světě přibližně 440 reaktorů 2 % celkové a 10 % elektrické energie. Zvýšení, které by mělo jaderné energii zajistit čtyřnásobnou výrobu by představovalo výstavbu téměř dvou tisíc dalších reaktorů a zůstalo by jen částečným příspěvkem k dekarbonizaci. Analogicky se vyjadřuje  otevřený dopis přednímu světovému klimatologovi Jamesu Hansenovi.

V žádném příspěvku bohužel nikdo nepřipomenul nebezpečí proliferace jaderných zbraní, jako důsledek šíření jaderné technologie.  Stejně jako nikdo nezmínil publikované  studie vlivu blízkosti jaderných zařízení na dětskou leukemii, jako příkladně vysvětlení zvýšeného výskytu leukemie pomocí naměřených píků radioaktivních plynů při výměně paliva, vliv uzavření JE v USA na obsah stroncia-90 v místním mléce a úmrtí kojenců v blízkosti JE, zvýšený výskyt dětské leukemie u některých jaderných zařízení v Belgii, změna poměru pohlaví po černobylské havárii,  zvýšený výskyt leukémie v oblasti ležící méně než 10 km od závodu na přepracování jaderného odpadu v La Hague, spojitosti, které jsou jadernými příznivci vehementně popírány, například pokusy o vysvětlení rakovinových klastrů v okolí JE mícháním populace, kterouž námitku zpochybnila kohortová studie za Švýcarska odmítající hypotézu, že míchání populace je příčinou zvýšeného výskytu leukemie u dětí.

Diskuse o jaderné energetice nemůže být vedena opomíjením nepříjemných témat.

Milan Smrž
Milan Smrž
Autor je chemik, vynálezce a publicista a autor desítek původních sdělení, vědeckých článků a patentů. Působil jako asistent na Katedře energetiky VŠCHT Praha. Od roku 2000 je předsedou národní sekce a 2003 byl zvolen viceprezidentem evropské asociace EUROSOLAR pro obnovitelnou energii. Vedle toho se věnuje přímé ekologické výchově a projektové i fyzické realizaci energetických projektů v rámci oficiální české rozvojové spolupráce v Zambii. Vede sekci energetiky ve skupině udržitelných technologií.

Další články autora:


Vytisknout  

Související články

O nás

Temelín.cz přináší nezávislé informace o jaderné energetice u nás i ve světě, jaké v běžných médiích nezískáte. Fakta o dnešních i plánovaných reaktorech, těžbě uranu a jaderných odpadech i o naší domnělé závislosti na elektřině z atomu a možnostech řešení.

Hnutí Duha logo Calla logo