Aliance pro energetickou soběstačnost, Calla a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung představily novou publikaci emeritního profesora Stephena Thomase (University of Greenwich, Velká Británie) "Slabiny uchazečů o výstavbu nových reaktorů v ČR", která přináší unikátní přehled stavu aktuálně rozestavěných jaderných elektráren po světě. Publikace se zaměřuje především na technologie, které mohou být ve hře pro uvažovanou výstavbu nových jaderných reaktorů v České republice. Srovnáním situace na reaktorových staveništích profesor Thomas dochází k závěru, že naprostou většinu projektů v Evropě, USA, Číně nebo Rusku provází zásadní zpoždění, technologické problémy a růst konečné ceny.

Profesor Stephen Thomas svá zjištění shrnul během své návštěvy České republiky: „Ruská strana nedisponuje úspěšnými projekty nových reaktorů po světě, její stavby se zpožďují a je známa mnoha nehodami při výstavbě. Americký Westinghouse a francouzská Areva jsou ve finančních problémech na hranici bankrotu a čínské společnosti nemají žádnou zkušenost s budováním jaderných elektráren v zahraničí. Jižní Korea zvolila prezidenta, který připravuje plán ústupu od jaderné energetiky a její reaktory by potřebovaly značnou revizi technologie. Jihokorejské jaderné projekty navíc momentálně nevyhovují bezpečnostním standardům Evropské unie.“

Profesor Thomas pak doporučil české vládě neriskovat budoucí stabilitu v české energetice investicemi do rizikových jaderných projektů: „Na trhu je mnoho nejaderných možností, které jsou spolehlivější, levnější a efektivnější v naplňování cílů snižování emisí skleníkových plynů pro Českou republiku."

„Nové jaderné reaktory jsou nejdražší řešení pro budoucí energetiku. Zkušenosti ze zahraničních projektů, které provází zpoždění, zdražení a v některých případech dokonce zrušení rozestavených projektů, ukazují, že česká vláda vsadila na špatného koně. Studie profesora Thomase je klíčový impuls pro českou diskuzi před volbami. Drtivá většina politických stran u nás slibuje nové jaderné reaktory, ale zavírá oči před technologickými problémy nebo faktem, že investici budou muset zaplatit spotřebitelé elektřiny na místo využití cenově dostupných obnovitelných zdrojů,“ shrnuje český kontext studie Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.

Edvard Sequens z Calla – Sdružení pro záchranu prostředí pak dodal: „České energetické debatě chybí seriózní diskuse o jiných možnostech zajištění energetických potřeb, než jsou drahé a v mnoha ohledech problematické jaderné elektrárny. Paradigma centralizované, státem zajišťované výroby, které fungovalo v minulosti, je pryč a těžko předpokládat, že se vrátí na dalších 100 let.“

Studie „Slabiny uchazečů o výstavbu nových jaderných reaktorů v ČR“ ukazuje přehled globálního trhu pro moderní typy jaderných reaktorů podle jejich dodavatelů:

•    Westinghouse (reaktor AP 1000): výstavba reaktorů tohoto typu je na různých staveništích v Číně a USA zpožděna v průměru o čtyři roky. Stavba jaderné elektrárny Summer 2, 3 (USA) byla letos v létě dokonce zrušena po proinvestování několika miliard dolarů. Westinghouse sám se nyní potýká s bankrotem.

•    Areva (reaktor EPR): zpoždění projektu výstavby jaderné elektrárny v Olkiluoto (Finsko) dosahuje 9 let, cena narostla na trojnásobek: 8,5 miliardy euro. Problémy mají také staveniště ve Francii a Číně. Obdobně se s růstem nákladů potýká ještě nezapočatá stavba reaktoru v Hinkley Point C (Velká Británie).

•    Rosatom (reaktor AES-2006): jako jediný z dodavatelů může nabídnout dokončený reaktor, ovšem také tento potenciální dodavatel se potýká s technologickými problémy a slabou bezpečností práce. Finský jaderný dozor například kritizuje špatné personální zajištění nebo nízký počet odborníků. Dokladem toho jsou krizové situace v minulosti: Například v červenci 2011 se zbortila ocelová výztuž před betonováním stěny kontejnmentu na staveništi elektrárny Leningrad. V červenci 2016 během manipulace s tlakovou nádobou reaktoru v běloruské elektrárně Ostrovec došlo k jejímu uvolnění a pádu z výšky čtyř metrů.

•    Jižní Korea (reaktor KEPCO APR1400): reaktor tohoto typu je provozován v Jižní Koreji, další tři jsou rozestavěné. Budoucí vývoj je však otázkou, neboť Jižní Korea by měla od jaderné energetiky postupně odstoupit. KEPCO připouští, že reaktor není vybaven drahými bezpečnostními prvky, například dvojitým kontejnmentem pro ochranu před pádem letadla nebo jímkou pro záchyt taveniny, které jaderné dozory v Evropě vyžadují.

•    Čína (reaktor CGN HUALONG ONE): výstavba byla zahájena nedávno, nelze tedy projekt hodnotit.

*****

(c) Martin Sedlák, Aliance pro energetickou soběstačnost a Edvard Sequens, Calla – Sdružení pro záchranu prostředí //  obrázek: archiv Calla