Ministerstvo energetiky Trumpovy administrativy loni oznámilo spuštění mediální kampaně, aby se podle slov jednoho z úředníků bránilo proti „dezinformacím“ o jaderné energetice. Nezaznamenali jsme žádný prudký vzestup zpráv ve prospěch jádra – protože se prostě žádný nekoná.

Oborový časopis energetiky Power se prvního dne roku 2019 tázal, zda mohou nové technologie jadernou energetiku zachránit tím, že zvýší realizovatelnost nových reaktorů – nejen k nahrazení uhlí a zemního plynu, ale též aby mohly konkurovat prudce klesajícím cenám energií z obnovitelných zdrojů. Verdikt Petera Bradforda, bývalého člena americké federální Jaderné regulační komise: „[N]ové jaderné zdroje jsou zatím za hranicí konkurenceschopnosti. … Nejenže jaderná energie nedokáže zastavit globální oteplování, ale pravděpodobně dokonce ani není součástí řešení globálního oteplování.“

Jeho neradostné vyhlídky sdílí i autoři nedávného článku v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. Autoři – technik, ekonom a analytik v oblasti národní bezpečnosti – přezkoumali vyhlídky takzvaných moderních projektů velkých jaderných reaktorů a též mnohem menších modulárních reaktorů, jež by mohly ušetřit miliardy na nákladech na výstavbu a průtazích, jež jadernou energetiku sužují od samých počátků.

Došli k závěru, že do poloviny století se pravděpodobně na trh nedostanou žádné nové projekty. Jako příklad uvádějí množivý reaktor, na jehož vývoj podle časopisu Bulletin of Atomic Scientists byly za posledních šest desetiletí po celém světě vynaloženy veřejné finanční prostředky ve výši 100 miliard amerických dolarů.

Podle autorů možná mají šanci malé modulární reaktory, ale bude prý velmi obtížné pro tyto reaktory najít trh bez masivního přílivu dolarů z kapes daňových poplatníků – jak v případě jaderné energetiky platí odjakživa. „Aby k tomu mohlo dojít,“ tvrdí autoři studie, „bylo by zapotřebí podpořit jejich vývoj a realizaci v několika následujících desetiletích vynaložením přímých a nepřímých dotací ve výši několika set miliard dolarů, neboť současné energetické trhy založené na konkurenci jejich vývoj a zavádění samy od sebe nevyvolají.“

Podpora dalšímu financování jádra navzdory minulým neúspěchům a mizerným výhledům do budoucna přetrvává. Americké Ministerstvo energetiky ve své nedávné studii upozornilo na federální pobídky ve výši 50 miliard dolarů vynaložené v letech 2005-2015 na obnovitelné zdroje, jakými jsou energie slunce a větru, a naznačilo, že tato strategie může mít podobný dopad na modulární jaderné reaktory. Na rozdíl od jaderné energie se však náklady na větrné a solární elektrárny dramaticky snižují, a to takovým tempem, že investiční náklady na nové, nedotované větrné a solární elektrárny v průmyslovém měřítku již dnes konkurují nákladům stávajících uhelných a jaderných elektráren.

Větší otázkou je, zda jadernou energii vůbec potřebujeme. Tvrzení zastánců jádra, že jadernou energii potřebujeme v boji se změnami klimatu, neobstojí. Kalifornie naplnila svůj klimatický cíl snížení emisí skleníkových plynů na úroveň roku 1990 do roku 2020 o čtyři roky dříve, a to tím, že vypnula své jaderné elektrárny a zavedla politiku, která upřednostňuje obnovitelné zdroje, energetickou účinnost a investice do skladování energie před výstavbou nových zdrojů na zemní plyn.

Jedním z argumentů prosazovaných v uvedené zprávě Ministerstva energetiky je to, že k zajištění nepřetržitých dodávek elektřiny je nutno velké uhelné a jaderné elektrárny konstruované na nepřetržitý provoz – takzvané zdroje základního zatížení – nahradit malými jadernými zdroji, které budou v provozu ve dne v noci. Stálé narůstající množství důkazů ze skutečného světa však toto tvrzení vyvrací.

Z nedávných studií z New Yorku a z Kalifornie plyne, že je levnější investovat do obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a skladování energie za účelem nahrazení stárnoucích jaderných zdrojů, než stávající zdroje udržovat v provozu. Úspory činí stovky milionů až miliardy dolarů – a je jich dosaženo bez dopadů na spolehlivost elektrizační soustavy.

Jaderná energie patří do muzea. Neměli bychom dále vyhazovat veřejné peníze na technologii, která z ekonomického hlediska nikdy nebude dávat smysl. Prostředky bychom měli přesměrovat na zdokonalování a zavádění větrných, solárních, energeticky úsporných a skladovacích technologií, jež s jistotou udrží naše města osvětlená a zároveň účinně snižují emise uhlíku a jsou za rozumnou cenu.

Originál článku:

The Economic Viability of Nuclear Power Is Only Going Down, Grant Smith, Senior Energy Policy Advisor, 8. 1. 2019, https://www.ewg.org/news-and-analysis/2019/01/economic-viability-nuclear-power-only-going-down

*****

(c) ProTemelín.cz přeložil Petr Kurfürst