Vášnivé debaty kolem rozhodnutí Britů odejít z EU zastínily zprávu, že nová britská vláda dala definitivně zelenou stavbě jaderné elektrárny Hinkley Point. Investory budou francouzská polostátní společnost EDF a čínská státní firma CGN v poměru 2:1. Příslušná mezivládní smlouva byla podepsána koncem září.

Celý projekt je nanejvýš sporný. Jsou slyšet slova o ekonomickém šílenství, nejdražší elektrárně na světě, útoku na britské daňové poplatníky. Podle BBC má jít dokonce o nejdražší stavbu na zeměkouli. Její rozpočet ve výši 24,5 miliard liber prý 18x převyšuje cenu nejvyššího mrakodrapu na světě Burdž Chalífa v Dubaji nebo 5x cenu velkého hadronového urychlovače, který odhaluje tajemství vesmíru. Aby mohla být stavba rentabilní, zaručila se za ni britská vláda částkou 2 miliard liber a pevnou cenou 92,5 libry za každou vyrobenou megawatthodinu, což je zhruba dvojnásobek současné tržní ceny elektřiny – a to po dobu 35 let. Výkupní cena bude navíc každoročně zvyšována o inflaci. Provozní podpora elektrárny má podle ministerstva energetiky stát celkem 37 miliard liber. Za to vše má elektrárna po svém dokončení zajišťovat 7% výroby elektřiny na ostrovech.

Proti projektu se postavila dlouhá řada vážených autorit. Např. britský Národní kontrolní úřad (National Audit Office, obdoba našeho NKÚ) tvrdí, že investice do výstavby větrných a slunečních elektráren by byly pro daňové poplatníky příznivější, než stavba této elektrárny. Poukazuje i na to, že již tak astronomické náklady na výstavbu a provoz se mohou z mnoha důvodů ještě zvýšit. Např. u stavebních nákladů je třeba počítat s možným překročením rozpočtu až o 30 miliard liber. Tento údaj vychází ze srovnání s jadernými projekty ve finském Olkiluoto a francouzském Flamaville, které se opakovaně zpožďují a jejichž původní rozpočty byly překročeny více než trojnásobně. V Hinkley Point má přitom stát stejný typ reaktoru, jako v obou uvedených elektrárnách. Do rizik je podle NAO třeba započíst i škody, způsobené možnou jadernou havárií, které jsou de facto nepojistitelné.

Stejný názor má i Britský provozovatel rozvodné sítě National Grid. Ve zprávě z letošního dubna konstatuje, že Velká Británie by mohla zavést solární technologie, elektromobily a baterie mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo. „Jsme uprostřed energetické revoluce“, řekl doslova Markus Steward, vedoucí oddělení energetických přehledů National Gird. Politická opatření na podporu této revoluce by mohla Británii do roku 2035 ušetřit 8 miliard liber ročně. Pro stabilitu sítě prý např. nepředstavuje problém zvýšení instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren z nynějších 12 na 39 GW do roku 2035. Podíl elektroaut na britských silnicích by mohl k uvedenému roku stoupnout na jednu čtvrtinu. National Gird poprvé vyhodnotil i perspektivu ukládání energie: náklady na lithiové a iontové baterie by se mohly snížit o polovinu do roku 2019, a znovu o polovinu na začátku 20. let 21. století. Při tomto trendu by se mohla skladovací kapacita elektrické energie ve Velké Británii zvýšit z dnešních 3 na 11 GW v roce 2030 a na 18 GW v roce 2040. Důsledek podle studie Intergenerational Foundation: solární a větrné elektrárny by vyrobily po dobu životnosti Hinkley Point adekvátní množství proudu o 40 miliard liber levněji. Stejný názor má např. svaz Energy UK, který sdružuje více než 90 firem z oblasti energetiky, Národní komise pro infrastrukturu při ministerstvu financí a mnoha dalších. Pokud jde o veřejnost, Hinkley Point má podle posledních průzkumů podporu jen jedné třetiny Britů.

Oficiální zdůvodnění projektu, jaké zní z Londýna od postupně tří britských vlád (Tonyho Blaira, Jamese Camerona a Theresy May) je přitom stále stejné. Lze ho shrnout do dvou bodů – a oba poměrně snadno zpochybnit:
1.    Hinkley Point (a výhledově další jaderné elektrárny) mají nahradit uhlí a zajistit tak redukci emisí skleníkových plynů. Spotřeba uhlí však už v roce 2014 klesla na nejnižší úroveň od roku 1850, kdy země zažívala průmyslovou revoluci. Ekonomové předpokládají, že uhelné elektrárny skončí ve Velké Británii do roku 2025 – nikoli ovšem kvůli Hinkley Point, ale kvůli jejich nepotřebnosti. Od roku 2008 klesla v Británii spotřeba primárních energií o 18 %, zatímco HDP vzrostl o 7 %. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny dosáhl 25 %, zejména díky budování mohutných větrných parků na moři.
2.    Hinkley Point prý vytvoří „mnoho“ pracovních míst (odhady se pohybují od pěti do patnácti tisíc). Francouzský koncern EDF však uvádí pouhých 4500 míst během výstavby a 900 během provozu – s tím, že většina pracovníků by pocházela ze zahraničí, především z Francie. A opět zajímavé srovnání s obnovitelnými zdroji: podle nedávné zprávy britského statistického úřadu (Office of National Statistics) zaměstnává jaderná energetika 15 500 pracovníků, zatímco obnovitelné zdroje 43 500, tedy téměř trojnásobek. Navíc z oněch 15 500 míst jich je 9 tisíc v závodu na přepracování jaderného paliva Sellafield, který žádnou elektřinu nevyrábí, ale naopak ji značné množství spotřebovává.

Jaké jsou ale skutečné důvody, proč se Británie do tak pochybného podniku pouští? Britský i evropský tisk přinesl v poslední době několik spekulací, které mohou dávat smysl. Nejzajímavější je odkaz na studii Univerzity v Sussexu, jejíž autoři upozorňují na plán britského námořnictva zavést do výzbroje jaderné ponorky nové generace, schopné nést balistické jaderné střely Trident. Čtyři nové stroje nahradí stejný počet dosluhujících ponorek z devadesátých let, což má Británii zajistit odstrašující jaderný potenciál minimálně do poloviny 21. Století. Program s názvem Successor má být podle dostupných zpráv nejnákladnějším vojenským projektem v historii Velké Británie, který přijde do roku 2024 na 40 miliard liber. Zmíněná studie uvádí úzkou souvislost mezi tímto programem a stavbou Hinkley Point. O obou projektech se začalo diskutovat v polovině minulého desetiletí, kdy byla ohlášena „jaderná renesance“. Podle studie má Hinkley Point zajistit vojenskému jadernému programu především dostatek odborně vzdělaného personálu a technické poznatky, související se stavbou jaderného reaktoru. Bez Hinkley Point by prý byl vojenský program mnohem dražší. A to nejzajímavější nakonec: několik dní po podpisu mezivládní smlouvy o Hinkley Point dalo ministerstvo obrany zelenou stavbě zmíněných jaderných ponorek. Náhoda?

Další zajímavý aspekt se týká toho, proč se nová britská vláda, nastoupivší po tzv. brexitu, rozhodla projekt Hinkley Point přezkoumat. Jak upozornil začátkem srpna německý list Die Welt, oznámení o odkladu rozhodnutí vyvolalo ostrou reakci ze strany Číny, která pohrozila zastavením veškerých čínských investic v Británii a dlouhodobým zhoršením bilaterálních vztahů. Čínské ministerstvo zahraničí oficiálně vyzvalo Británii k urychlenému podpisu již dříve odsouhlaseného projektu.

Podle Weltu vadila premiérce Therese May právě čínská na účast na projektu, protože ji pokládá – na rozdíl od svého předchůdce Davida Camerona - za bezpečnostní risiko. S tímto názorem se netajila ani na své dřívější pozici ministryně vnitra. Její nejbližší spolupracovník, v současné době vedoucí premiérského úřadu Nick Timothy, už loni poukazoval na varování bezpečnostních expertů, že se Číňané se přes Hinkley Point dostanou k citlivým počítačovým systémům, umožňujícím vyřadit celou britskou energetiku z provozu. Die Welt píše, že západní tajné služby už několik let varují před snahou Číňanů proniknout do počítačových sítí strategických západních firem. Nyní ovšem jako by bylo všechno jinak. Britský list The Guardian po podpisu smlouvy napsal, že Čína plánuje hrát ústřední roli v britské jaderné energetice - a sice přes svou účast v dalších plánovaných elektrárnách Sizewell a Bradwell. Hádanka pro zvídavé: jsou již zmíněné bezpečnostní obavy ty tam - nebo britská vláda ustoupila vyhrožování ze strany asijské velmoci?

Eminentní zájem na Hinkley Point má ovšem i Francie, pro kterou jde o poslední příležitost ukázat něco ze svého někdejšího jaderného lesku. EDF (Electricité de France, provozovatel jaderných elektráren a přenosové sítě), podstupuje z rozhodnutí vlády složitou fúzi s dalším státním obrem Areva, největším výrobcem jaderných reaktorů na světě. Areva vykázala v roce 2014 ztrátu 5 miliard Eur a fúze s EdF je údajně jedinou šancí, jak ji zachránit před krachem. Situace EDF přitom není o mnoho lepší, její zadlužení dosahuje 20 miliard Eur a nad vodou ji v posledních letech drží jen opakované zdražování elektřiny a kapitálová injekce ve výši čtyř miliard Eur, z nichž 3 miliardy zaplatila francouzská vláda, tedy daňoví poplatníci. Mnohé také naznačuje, že Hinkley Point představuje pro Francouze spíše obchod století ruskou ruletu. Z vedení EDF odešel letos na protest proti účasti firmy na projektu finanční ředitel. A když letos v létě dalo představenstvo EDF Hinkley Point definitivně zelenou, pět jeho přehlasovaných členů podalo žalobu k soudu. Rozhodnutí představenstva je prý z ekonomického hlediska neobhajitelné a může dovést firmu definitivně k bankrotu. I zde lze jen spekulovat, co za odhodláním pustit se do tak kontroverzního projektu skutečně stojí. Zájmy spotřebitelů ani životní prostředí tím rozhodně nejsou.

*****

(c) Jakub Šiška, psáno pro Lidové noviny // Foto: Wikimedia Commons