Jaderná energetika se často chlubí svou ekonomickou výhodností. Britské sdružení Energy Fair však upozornilo lednovou stížností Evropské komisi na porušení pravidel trhu s elektřinou. Provozovatelé reaktorů ve Velké Británii dostávají nepřímé dotace pomocí takzvané omezené odpovědnosti za škody způsobené případnou havárií. Bez skrytých záruk by byla cena atomové elektřiny dražší než energie větru.

Jaderná energetika s.r.o.

Omezená odpovědnost provozovatelů za škody, které může havárie atomového reaktoru způsobit, je největší skrytou dotací na výrobu elektřiny jaderným štěpením. V prostředí volného trhu by si musel provozovatel jaderné elektrárny sjednat plné pojištění, které by samozřejmě zohledňovalo pravděpodobnost velké havárie. Trh realisticky odhadne míru rizika – a právě pojišťovny v tom mají nejlepší zkušenosti.

"Stejně jako si platí komerční pojistku řidiči, pak by se měli také tržně pojistit i provozovatelé jaderných elektráren,“ lze parafrázovat vyjádření sdružení Energy Fair. Ve stížnosti na skryté podpory pro atom se opírají o studii institutu pro pojišťovnictví při univerzitě v Lipsku. Tamní experti propočetli reálnou cenu atomové elektřiny po odstranění nepřímých dotací: reaktory by dodávaly proud za částku v intervalu mezi 14 centy za kWh až 2,36 eury na kWh. Pro porovnání: platila-li by spodní hranice, pak by byla cena elektřiny z jádra v Británii dvakrát dražší než dnes a směle by jí konkurovala energie z větru s cenou o polovinu levnější (0,14 eurocentů na kWh).

Dorte Fouquet z německé právní kanceláře BBH, která stížnost formálně připravila, věří, že Komise by mohla názor Energy Fair potvrdit: „Zástupci Evropské komise se opakovaně vyjadřují, že energetický trh je do značné míry deformován přetrvávajícími dotacemi. Tato stížnost poukazuje na případ nedávné změny energetické koncepce ve Velké Británii, která je podle našeho názoru založena na dalších dotacích pro provozovatele jaderných elektráren.“

Za škody ručíme – jen tak na oko

Britská současná praxe omezuje odpovědnost provozovatelů atomových zdrojů na maximálně jednu miliardu liber (tomuto finančnímu riziku odpovídá i výše pojistného). Porovnáme-li však částku se škodami způsobenými loňskou havárií v japonské Fukušimě, pak je evidentní, že miliarda liber je směšná částka. Společnost Tepco, které zničené reaktory patří, bude muset uhradit náklady v řádu desítek až stovek miliard dolarů. Elektrárenská společnost na pokraji bankrotu bez pomoci státu nebo zestátnění firmy nemůže přežít. Omezená odpovědnost provozovatelů tedy znamená přesunutí významné části finančního rizika na stát.

Vedle omezené odpovědnosti provozovatelů za jadernou škodu zmiňuje Energy Fair také další dva záměry britské vlády: stanovit minimální cenu povolenky na emise oxidu uhličitého a zahrnout jaderné elektrárny do systému minimálních výkupních cen. Přitom když dala před šesti lety britská vláda zelenou projektu výstavby několik nových reaktorů, deklarovali politici, že neobnoví finanční podporu z veřejných rozpočtů pro investory do atomových elektráren. V obou případech jsou autoři stížnosti přesvědčeni, že jde o neoprávněnou státní pomoc provozovatelům jaderných reaktorů.

Evropská komise má na posouzení stížnosti 18 měsíců. V případě, že dá Energy Fair za pravdu, tak bude britská vláda muset svůj plán rozvoje jaderné energetiky přepracovat. Vzhledem k tomu, že omezení odpovědnosti za škodu při případné havárii reaktorů využívají i další členské státy včetně Česka, bude mít výsledek šetření Evropské komise význam i mimo britské ostrovy.

*****

(c) Karel Polanecký, Martin Sedlák, Temelín.cz // Foto: Wikimedia a http://nuclear-news.net