Paul Dorfman z Energy Institute UCL v časopise The Ecologist rozebírá argumenty britské vlády, kterými je vysvětlována masivní veřejná podpora pro výstavbu nových reaktorů v elektrárně Hinkley Point. Dorfman dochází k závěru, že uváděné důvody při kritickém zhodnocení neobstojí. Z článku přinášíme krátký výtah. 

Autor nepochybuje o tom, že ministr financí David Osborne i další členové vlády dobře vědí, že výstavba dvou reaktorů EPR v elektrárně Hinkley Point je velmi drahým a riskantním podnikem. Veřejnou podporu v odhadované výši 76 miliard liber za dobu životnosti by ovšem projektu nepřislíbili, kdyby od něj neočekávali významné přínosy. Konkrétně má Hinkley Point přispět k bezpečnosti dodávek elektřiny, diverzifikaci zdrojů a omezení emisí oxidu uhličitého při zachování stabilních a přijatelných cen.

Důležitým argumentem Davida Osborna je potřeba posílit instalovaný výkon zdrojů v základním zatížení. Tento pohled ovšem nesdílí Steve Holliday, ředitel společnosti National Grid, která v Británii provozuje přenosovou soustavu. Podle něj nelze do budoucna počítat se systémem postaveným na zdrojích pracujících v základním zatížení. Trend přechodu k distribuované výrobě elektřiny a mikrosítím je podle něj jasný.

Významnou mezeru ve vládní argumentaci vidí Paul Dorfman v prognózách rostoucí spotřeby energie. Tyto scénáře jsou v jednoznačném rozporu se současným trendem, kdy spotřeba díky zlepšování energetické efektivnosti v Británii klesá navzdory hospodářskému růstu.

Podíl Hinkley Point na obměně britského elektrárenského parku je pak limitován tím, že k uvedení do provozu nemůže dojít před rokem 2024, přičemž i tento termín je vzhledem ke zkušenostem s reaktory EPR vysoce optimistický. Ostatně i EDF, která má elektrárnu stavět, zároveň počítá s prodlužováním životnosti sedmi stávajících reaktorů za rok 2030.

Pokud jde o diverzifikaci zdrojů působí Osbornova argumentace na první pohled logicky. Nestaví se proti rozvoji obnovitelných zdrojů, kterým díky jejich klesající ceně přisuzuje v budoucnu významnou úlohu, ale projekt v Hinkley Point a další rozvoj jaderné energetiky vidí jako potřebný pro vyvážení portfolia. Problém je v tom, že masivní veřejná podpora projektu Hinkley Point znamená snížení investic do obnovitelných zdrojů. Celkový objem veřejných podpor pro nízkouhlíkové technologie je v Británii striktně omezen. Pro udržení tempa svého rozvoje budou obnovitelné zdroje ještě zhruba deset let veřejnou podporu potřebovat. Dostupné prostředky ovšem pohltí Hinkley Point.

David Osborne často opakuje, že rozvoj jaderné energetiky je nezbytný jako součást boje proti globální změně klimatu. V případě Hinkley Point ovšem nepřijatelně zanedbává její vysoce pravděpodobné důsledky. Elektrárna včetně skladu vyhořelého paliva je umístěná na mořském pobřeží, bude tedy čelit problémům spojeným se stoupající hladinou moří a silnými příbojovými bouřemi. V této souvislosti stojí za zmínku stanovisko britského inženýrského institutu ImechE: „V případě jaderných zařízení umístěných na mořském pobřeží je třeba brát v úvahu potřebu významných investic do jejich ochrany před stoupající hladinou moře a v delším časovém horizontu i do jejich přemístění.“

Celý článek včetně odkazů najdete na adrese:
http://www.theecologist.org/blogs_and_comments/commentators/2985648/hinkley_cs_claimed_benefits_evaporate_under_scrutiny.html

*****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz / foto:  Wikimedia Commons