Čtyři z nejdůležitějších britských odborů jsou velkými příznivci jaderné energie, píše Ian Fairlie - to vše z důvodu pracovních míst. Nynější labouristický stínový ministr energetiky se k nim připojil a podpořil projekt Hinkley C - i když obnovitelné zdroje energie jsou mnohem lepší ve vytváření pracovních míst a již teď zaměstnávají třikrát více lidí ve Velké Británii než jaderná energetika.

Dne 28. července britský Úřad předsedy vlády oznámil, že až do podzimu 2016 umožní přezkum projektu jaderné elektrárny Hinkley C, který navrhla předchozí vláda. Od té doby média jako The Financial Times a The Economist pokračovala v nikterak nezmírněné kritice na adresu diskutabilního projektu. Tyto všeobecné obavy se jako ozvěna šířily i z nedávné předběžné zprávy Národního kontrolního úřadu (NAO) s názvem: „Jaderná energie ve Spojeném království“.

Pozorný čtenář odhalí vážné otazníky ohledně navrhovaného projektu. Podle The Times měl NAO zveřejnit svou další usvědčující zprávu k Hinkley, jakmile vláda učiní své rozhodnutí. Bylo by však nesmírně výhodnější, kdyby na úvahy úřadu NAO brala vláda zřetel před tím, než přijme závazné rozhodnutí vůči Hinkley C než až poté [pozn. britská vláda schválila projekt Hinkley 29. září 2016].

Nejedná se o zanedbatelnou záležitost: rozumí se, že vláda má připravený návrh investorské dohody – v podstatě neodvolatelné smlouvy o vyrovnání rozdílu ceny elektřiny vyrobené elektrárnou Hinkley C po dobu 35 let v ceně 29,7 miliard britských liber, kterou budou splácet britští spotřebitelé energie. To je přitom ještě podceněná částka: podle ekonomů má být uvažováno o sumě 37 miliard liber. Nezáleží na tom, jaké číslo bude nakonec použito, výsledná hodnota je v každém případě skandální.

Ale obavy si nepřipouští jen NAO: i další instituce včetně Národní komise pro infrastrukturu (NIC) v rámci Ministerstva financí, které předsedal Lord Adonis, a rovněž ministerský Úřad pro infrastrukturu a projekty (IPA). Stejné obavy sdílí také členové sdružení Energy UK [pozn. obchodní sdružení pro energetický průmysl ve Velké Británii, které reprezentuje více než 90 dodavatelů a výrobců elektřiny a zemního plynu pro domácí a obchodní spotřebitele].
A jak je uvedeno ve zprávě britské vlády určené Evropské komisi z roku 2014 na téma státní podpory pro Hinkley, tehdejší ministerské oddělení Infrastructure UK ohodnotilo projekt jako „Spekulativní BB+“.

A i toto ubohé ohodnocení bylo podmíněno řádným fungování navrhované elektrárny EPR ve Flamanville ve Francii, což není v žádném případě zaručeno. Dnes o dva roky později je pravděpodobné, že hodnocení investic do projektu Hinkley bude ještě otřesnější.

Postoj Labouristické strany k Hinkley Point C

Politika labouristů vůči Hinkley závisí na řečnících. V srpnu 2015 vydal Jeremy Corbyn vysoce osvícený manifest k energetice a životnímu prostředí, který odmítal nové jádro. Stejně tak se nedávno stínový předseda Dolní sněmovny a stínový ministr pro Wales, poslanec Paul Flynn, vyslovil proti dalším investicím do Hinkley C.

Nicméně Corbynem jmenovaný stínový mluvčí pro energetické záležitosti, poslanec Barry Gardiner, i nadále podporuje Hinkley hlavně kvůli říkankám odborů o potřebě pracovních míst, která by Hinkley poskytl. Ale tyto říkanky jsou otřepané fráze, které by se daly definovat jako dlouhotrvající víra všeobecně považovaná za zastaralou a neodpovídající realitě.

Podle energetického provozovatele EDF Energy by elektrárna Hinkley C vytvořila pouze 900 přímých stálých pracovních míst, pokud by byla vůbec kdy postavena. I toto číslo je pravděpodobně nadhodnocené, neboť v průměru jaderné elektrárny ve Velké Británii zaměstnávají pouze asi 600 pracovníků. Ačkoli by ročně během výstavby existovalo asi 4 500 pracovních míst, EDF připustila, že většina z nich by byla dočasná a obsazena zahraničními pracovníky.
A ona stálá pracovní místa by přišla pěkně draho. Nezávislí analytici odhadují, že by každá pracovní pozice v Hinkley stála spotřebitele dalších 800 000 liber ročně ve srovnání s pracovními místy v oblasti obnovitelných zdrojů, po započítání zvýšených nákladů na elektřinu.

I když špatně informovaní představitelé několika velkých odborů podporují jadernou energii z důvodu pracovních míst, mnoho odborářů tak nečiní. Vynikající zpráva Millión pracovních míst v důsledku klimatických změn z roku 2014 vypracovaná 24 energetickými analytiky a odborovými funkcionáři odhaluje velký potenciál pro zaměstnanost v odvětví obnovitelných zdrojů a výslovně se vyhýbá jaderné energii.

Odboroví předáci si mohou myslet, že jaderná energie je významným poskytovatelem pracovních míst. Tak to není. Nedávná analýza pracovních míst v oblasti energetiky zveřejněná britským statistickým úřadem ONS odhalila pouze 15 500 přímých pracovních míst v jaderné energetice ve srovnání se 43 500 přímými pracovními místy v oblasti obnovitelných zdrojů - včetně obnovitelného tepla, obnovitelných zdrojů kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), bioenergie a alternativních paliv v roce 2014.

Samozřejmě je možné, že čtyři hlavní odbory – GMB, Unite, Ucatt a Prospect – ve skutečnosti prosazují jadernou energii ne v zájmu pracovních míst, ale pouze v zájmu pracovních míst v rámci svých organizací. To by bylo pochopitelné – ale pokud je to tento případ, měli by to přiznat a přestat říkat, že jaderná energetika poskytuje „mnoho pracovních míst“.

Obnovitelné zdroje ve Velké Británii již zaměstnávají třikrát tolik lidí co jádro

Ve skutečnosti jsou údaje od ONS lichotivé, neboť asi 9 000 z 15 500 pracovníků se podílí na zpracování radioaktivního odpadu v závodu Sellafield v hrabství Cumbria. Přepracování vyhořelého jaderného paliva je špinavá, nebezpečná a v podstatě zbytečná činnost znečišťující životní prostředí, která neprodukuje ani jeden watt elektrické energie, zato jí spotřebuje velké množství. Také zodpovídá za většinu z monstrózního ročního vyúčtování Úřadu pro jaderné vyřazování (NDA) v hodnotě víc než 3 miliardy liber, za který jsou daňoví poplatníci nuceni platit. K tématu nesmyslného přepracování radioaktivního odpadu se vrátíme v budoucím článku.

Přijmeme-li statistický odhad ONS, sektor obnovitelných zdrojů zaměstnává asi třikrát více lidí než jaderná energetika. Je zřejmé, že v budoucnosti se tento poměr bude zvyšovat, neboť počet jaderných míst bude klesat s uzavíráním starých jaderných elektráren.

Na druhé straně se počet stálých nových pracovních míst v odvětví obnovitelných zdrojů zvyšuje obrovským tempem. Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje (IRENA) zaměstnávaly obnovitelné zdroje 7,7 milionů lidí po celém světě, z toho 650 000 lidí v Evropě (370 000 v Německu a 160 000 ve Francii) v roce 2015. Odhady agentury IRENA se týkají jak přímých, tak nepřímých pracovních míst a panuje určitá nejistota v metodách používaných pro zpracování dat. Přesto je však zcela zřejmé, že data ukazují správným směrem.

Žádné odhady nejsou zatím k dispozici pro přímá i nepřímá pracovní místa v celém energetickém sektoru ve Velké Británii, ale ONS uvedla, že se na nich pracuje. Nepřímé pracovní pozice jsou obvykle odhadovány tak, že se vynásobí počet přímých pracovních míst koeficientem jejich růstu. To znamená, že počet nepřímých britských pracovních míst vytvořených v odvětví obnovitelné energie bude mnohem větší, než počet nepřímých pracovních míst v jaderném sektoru.

Hinkley C - finanční katastrofa a ubohý nástroj k vytváření pracovních míst

Celkem vzato by elektrárna Hinkley C byla mimořádně špatnou sázkou pro Velkou Británii. Zasvěcenci průmyslu očekávají 90 % pracovních činností v Hinkley a 100 % hi-tech pracovních činností odvedených francouzskými firmami. Například v roce 2013 EDF Energy dokončila velkou plynovou elektrárnu ve West Burton v hrabství Nottinghamshire, kde 100 % inženýrských smluv (včetně na výrobu betonu) byla uzavřena s francouzskými firmami.

Kromě toho se zdá, že si projaderné odbory neuvědomují, jak podpora veřejnosti pro projekt Hinkley klesá. Podpora pro Hinkley spadla z 57 % v říjnu 2013 na 33 % v dubnu 2016. Zpráva dále uvádí, že rostoucí míra veřejného odporu vůči projektu Hinkley za 18 miliard liber přináší znepokojení v souvislosti s jeho zdržením a náklady zatěžujícími spotřebitele ve Velké Británii. Nejedná se o ojedinělý průzkum; další místní průzkumy ukazují to samé.

Stejné odbory si také zdají být nevědomy toho, že teprve v květnu 2006 pan Blair změnil politiku Labouristické strany na projadernou: do té doby Labouristé i odbory (včetně Svazu odborářů pod názvem Trades Union Congress, TUC) preferovali obnovitelné zdroje a k jaderné energetice se vyjadřovaly otevřeně skepticky. Je čas, aby se odbory a někteří vysoce postavení poslanci Labouristické strany probudili do reality, že jaderná energetika poskytne Velké Británii několik málo pracovních pozic a že Hinkley C se nestane významným poskytovatelem pracovních míst.

Namísto toho by tito představitelé měli dát svou výhradní podporu obnovitelným zdrojům energie, které jsou již nyní významným poskytovatelem pracovních míst a v budoucnu budou ještě větší – o to více, pokud se včas chopíme příležitosti a budeme rozvíjet zahraniční obchod založený na exportu klíčových technologií využitých v obnovitelných zdrojích energie.
________________________________________

Dr. Ian Fairlie je nezávislým konzultantem v oblasti dopadů radioaktivity na životní prostředí. Dříve pracoval jako vedoucí vědecký pracovník ve státní správě a jako výzkumník pro Svaz odborů TUC v letech 1975 až 1990.

Originál článku: If it's jobs they want, Labour and the unions must back renewables, not Hinkley C!, The Ecologist, a30. srpna 2016

*****
(C) Olga Kališová, Temelin.cz // Foto: Wikimedia Commons