Aktuální zpráva o stavu světového jaderného průmyslu obsahuje specializovanou kapitolu, která se zabývá příčinami neúspěchu reaktorů takzvané generace III.+, do nichž výrobci na začátku století vkládali velké naděje. Náklady na výstavbu byly odhadovány na 1000 USD/kW, doba výstavby na čtyři roky. V současné době je zřejmé, že náklady budou zhruba osmkrát (!) vyšší. Žádný reaktor dosud nebyl spuštěn a z osmnácti rozestavěných (8x AP1000 společnosti Westinghouse, 6x AES-2006 podniku Rosatom a 4x EPR firmy Areva) se šestnáct dostalo do skluzu od dvou do devíti let. Hodnocení příčin je zajímavé i z českého pohledu.

Žádný z navržených konceptů reaktorů třetí generace nesplnil očekávání ve směru omezení investičních nákladů v důsledku zjednodušení konstrukce. Konkrétní důvody lze shrnout do následujících bodů:

• Nepodařilo se se využít očekávané přínosy standardizace, například rozestavěné reaktory EPR se od sebe významně odlišují, Rosatom nabízí svůj reaktor ve dvou verzích.
• Podrobné provedení celých konstrukčních celků dopracovávají dodavatelé až v průběhu výstavby, což může vést k dodatečným požadavkům ze strany jaderných dozorů (společné stanovisko jaderných dozorů Finska, Francie a Velké Británie na nezávislost bezpečnostních a kontrolních systémů reaktoru EPR bylo vydáno až v roce 2009, kdy reaktory Olkiluoto a Flamanville byly řadu let ve výstavbě).
• Nedostatečné zkušenosti personálu – například chyby při betonování základů ve Flamanville mají patrně příčinu v tom, že pracovní týmy se zkušenostmi s výstavbou desítek reaktorů našly v důsledku dlouhé pauzy jiné uplatnění a významná část pracovníků odešla do penze.
• K závažným vadám došlo při výrobě klíčových součástí – například tlakových nádob pro reaktory EPR nebo oběhových čerpadel pro AP1000.
• Pro řadu dodavatelů vyžadují zakázky na dodávky pro výstavbu reaktorů zavedení nových výrobních postupů.
• Došlo k chybám v plánování ze strany investorů i dodavatelů.

Neúspěch reaktorů třetí generace může být pro jadernou energetiku osudný. Koncepčně byly vnímány jako vrchol technologie tlakovodních reaktorů, který umožní přechod k reaktorům čtvrté generace. Vývoj čtvrté generace se ovšem zatím dostal do fáze, díky které by bylo možné odhadnout termín komerčního uplatnění – stále je odhadován pouze v řádu dekád. Nezvládne-li jaderný průmysl odvrátit selhání konceptu generace III.+, bude jeho budoucnost ve velkém ohrožení.  

Více informací:
http://www.worldnuclearreport.org/IMG/pdf/20150715wnisr2015-v1-lr.pdf strana 55 až 65

*****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz