Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW Berlin) zpracoval studii, ve které hodnotí výstavbu jaderného reaktoru jako podnikatelskou příležitost. Zaměřuje se přitom, jak na historické zkušenosti s výstavbou reaktorů, tak na vyhodnocení aktuálně rozestavěných a zamýšlených projektů.

Autoři docházejí k závěru, že v žádné z dosavadních fází rozvoje jaderné energetiky nebyly jaderné reaktory stavěny jako zisková investice. Analýza 674 reaktorů využívaných po roce 1951 k výrobě elektřiny vedla k rozdělení do různých časových úseků, komerční motivace však nebyla rozhodující ani v jednom z případů. V době studené války byly hlavní motivací pro výstavbu jaderných elektráren vojenské a posléze geopolitické zájmy. Liberalizace energetických trhů v Evropské unii pak od devadesátých let dvacátého století postupně ukazuje, že jaderné elektrárny nejsou v tomto prostředí konkurenceschopné. Aktuálně se jaderné projekty prosazují především na regulovaných trzích – v Číně nebo v Rusku.

Investici do projektu jaderné elektrárny z pohledu současných investorů hodnotili autoři podle čisté současné hodnoty investice (NPV - net present value, parametr využívaný u diskontované cash-flow analýzy). Jako vstupní hodnoty volili cenu elektřiny v rozmezí 20 až 80 eur za megawatthodinu, investiční náklady na úrovni 4000 až 9000 eur na instalovaný kilowatt (pro srovnání cena aktuálních projektů v Olkiluotu a Flamanville je odhadována na 7200 €/kW). Parametr WACC (weighted average cost of capital), podle kterého komerční firmy volí výši diskontní sazby, byl uvažován v rozmezí 4 až 10 %. Náklady na údržbu byly kalkulovány na úrovni 90 eur na kilowatt a rok, náklady na palivo a provoz ve výši 12 eur na megawatthodinu. Provozní doba reaktoru byla předpokládána na 40 let, instalovaný výkon 1000 MW.

Program hodnotící různé kombinace vstupní faktorů ukázal, že ve všech případech vychází čistá současná hodnota záporná, což ukazuje na nevýhodnou investici. U nejméně příznivé kombinace vstupních parametrů vychází čistá současná hodnota minus 8,9 miliard eur, v nejpříznivějším případě pak minus 1,5 miliardy eur. Studie tak svými závěry podporuje tvrzení, že jadernou elektrárnu lze stavět pouze s využitím některého podpůrného mechanismu (například garantované výkupní ceny).

Studie ke stažení: https://www.diw.de/documents/publikationen/73/diw_01.c.698579.de/dp1833.pdf

Závěry analýzy jsou dostupné na https://www.diw.de/documents/publikationen/73/diw_01.c.670581.de/dwr-19-30-1.pdf

*****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz // Obrázek: DIW Weekly Report