Energeticka politika

Atomový sen Belene končí

Bulharsko vypovědělo smlouvu ruské společnosti Atomstrojexport, protože dle slov premiéra šlo o "neproveditelný" a příliš drahý projekt. Jeho ukončením tak padly plány na dokončení pomalu třicet let rozestavěné elektrárny s reaktory typu VVER 1000.

Místo drahého atomu plyn

Bulharský parlament na konci března potvrdil předchozí prohlášení premiéra Bojko Borisova o nevýhodnosti dostavby jaderné elektrárny v Belene. Hlasování o ukončení atomového projektu získalo podporu 120 hlasů poslanců středo-pravicové vládní strany GERB i opozičních pravicových stran. Pro atomový projekt hlasovalo jen 42 poslanců z tábora socialistických stran.

Bulharská vláda využila okamžiku vypršení dodatku původní smlouvy z roku 2006 o projektu Belene mezi bulharskou Národní elektrárenskou společností (NEK) a Atomstrojexpertem, dceřinou společností Rosatomu z roku 2006. Rozšíření smlouvy bylo dohodnuto v říjnu 2011 na dalších šest měsíců. Během nich měla být vyřešena cena a proveditelnost projektu. Součástí bulharského rozhodnutí je také plán nahradit atomový projekt v Belene moderní plynovou elektrárnou.

Největší problém? Cena

Během dvou lety smlouvání mezi bulharskou a ruskou stranou patřila mezi nejčastější místa sporu cena reaktorů. Rosatom prosazoval svou nabídku za 6,3 miliardy euro, zatímco bulharská vláda trvala na maximální částce 5 miliard euro.

Původně však byl Atomstrojexport údajně vybraný na dokončení dvou reaktorů VVER 1000 za cenu nepřesahujících čtyři miliardy euro. Právě po těchto jednáních restartoval oficiálně tehdejší premiér v roce 2008 dokončení atomové elektrárny. Na konci roku 2008 pak přibyl také strategický zahraniční partner, energetická společnost RWE, která měla dodat dvě miliardy na financování stavby výměnou za 49 procentní podíl. Jenže již za necelý rok RWE z obchodního partnerství vycouvává a stavba opět míří k ledu.

Bulharská vláda poté odmítla nabídku ruské půjčky výměnou za předání vlastnického podílu Atomstrojexportu. Zahájení výstavby záviselo na tom, zda bulharská vláda najde investora a přijatelný model financování. To se nepodařilo. Jedním z důvodů může být i riziko daleko vyšších nákladů než ruskou stranou uváděných 6,3 miliard euro. Konzultační firma Parsons and Deloitte odhadla celkové náklady dokonce na 8,2 až 9,7 miliard eur.

Třicetiletá cesta k snad už definitivnímu „ne“

Místo pro druhou bulharskou atomovou elektrárnu bylo vybráno v roce 1981. Základy pro jaderné reaktory byly položeny v roce 1987. Projekt původně obdobně jako třeba český Temelín počítal se čtyřmi reaktory VVER 1000. Po pádu totalitního režimu byl začátkem devadesátých let plán dostavět elektrárnu opuštěn.

Současně se otevřela debata o bezpečnosti vybraného místa. Pro pískové podloží existují pochybnosti o seizmické stabilitě. Kritici projektu se odkazují na zkušenost z roku 1977, kdy ve dvanáct kilometrů vzdáleném městečku Svishtov bylo zabito v důsledků zemětřesení 120 lidí. Výsledkem diskuzí bylo oficiální zrušení projektu v roce 1992.

Vláda i NEK však nadále s projektem druhé atomové elektrárny počítaly a udržovaly rozestavěný projekt i potřebnou infrastrukturu zakonzervovanou. I přes riziko zemětřesení a možnou vysokou cenu dostavby se bulharská vláda rozhodla projekt v roce 2002 restartovat. Při posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) v roce 2004 byly odmítnuty argumenty o seizmické nestabilitě podloží i vynecháno posouzení nulové varianty.

V roce 2006 vstupuje do projektu ruská strana v rámci nabídky společnosti Atomstrojexport. Dle původních slibů měl být uveden první blok do provozu v roce 2013 a druhý o rok později. Zlom v projektu nastává po volbách v roce 2009. Nová pravicová vláda nechává zpracovat ekonomické analýzy, ze kterých vyplývá, že se finální částka může vyšplhat až k deseti miliardám euro. V rozhodnutí z března 2012 zrušit dostavbu elektrárny a nahradit reaktory plynovou elektrárnou se také (nebo zejména) zúročila více než desetiletá intenzivní práce bulharských ekologických organizací. Jejich představitelé museli čelit vydírání i dvěma pokusům o zabití.

Temelínská analogie

Také Česko stojí před plánem nad dokončením socialistického záměru z poloviny osmdesátých let na čtyři reaktory v Temelíně. Na rozdíl od bulharského Belene nezůstaly „naštěstí“ zbývající dva rozestavěné. Česká vláda podporuje ČEZ v tendru, který by měl vybrat dodavatele moderních reaktorů. Vítězem může být buď francouzská Areva (EPR), americký Westinghouse (AP 1000) nebo ruský Atomstrojexport (VVER 1200). Domácí soutěž na dodávku dalších reaktorů má řadu problémů i rizik. K předním z nich patří fakt, že nabízené reaktory dosud nikdo nemůže vidět v provozu. Navíc ty, které jsou alespoň rozestavěné (EPR, VVER 1200), se potýkají s technologickými i ekonomickými problémy, jež vedou k prodražování a prodlužování doby výstavby. Nečasova vláda tak může nechat svým nástupcům pěkně horkou kaši, se kterou se budou muset vypořádat dost pravděpodobně jako dnešní bulharská vláda – rozestavěný projekt poslat k ledu.

*****

(c) Martin Sedlák, Temelín.cz // mapa: OpenStreetMap

 

Martin Sedlák
Martin Sedlák
Spolupracuje s Aliancí pro energetickou soběstačnost (www.alies.cz), analytickým centrem, které propojuje producenty energie z obnovitelných zdrojů, profesionály z oblasti šetrného využívání energie s veřejným prostorem. V minulosti řídil projekt Chytrá energie, energetické koncepce ekologických organizací. Ve volném čase spolupracuje na projektu Česko hledá budoucnost, který má za cíl formulovat alternativní, odvážnou, ale přitom realistickou vizi pro Českou republiku příštích patnácti let založenou na rozvoji kvality života, modernizaci ekonomiky šetrné k životnímu prostředí a posilování demokratické kultury.

Další články autora:


Vytisknout  

Související články

O nás

Temelín.cz přináší nezávislé informace o jaderné energetice u nás i ve světě, jaké v běžných médiích nezískáte. Fakta o dnešních i plánovaných reaktorech, těžbě uranu a jaderných odpadech i o naší domnělé závislosti na elektřině z atomu a možnostech řešení.

Hnutí Duha logo Calla logo