Závažná havárie, ke které došlo před deseti lety v japonské Fukušimě, změnila přístup k jaderné energetice. Nikolaus Müllner z vídeňské univerzity, který zastupuje Rakousko v komisi Nuclear Safety Standards Comittee, sleduje tuto změnu. K rozvoji jaderné energetiky podle něj nedojde hned z několika důvodů.

Standard: Jak se změnila debata o jaderné energetice po Fukušimě?

Nikolaus Müllner: Před Fukušimou se diskutovalo o renesanci jaderné energetiky jako možné klimaticky příznivé technologii. S Fukušimou došlo k předělu. Plány na stavbu nových bloků byly pozastaveny, Německo, Itálie a Švýcarsko se rozhodly jádro opustit. Dokonce v Číně došlo k pozastavení programu. Mám dojem, že i v Japonsku, kde je nyní v provozu jen několik málo jaderných reaktorů, dochází ke změně myšlení. Kromě toho dala tato jaderná havárie – stejně jako tomu bylo předtím u Černobylu – nové impulzy bezpečnostnímu výzkumu.

Standard: Dostává se tento výzkum také do samotných jaderných elektráren?

Nikolaus Müllner: Ano, bezpečnostní standardy MAAE se po Fukušimě velmi přepracovaly. Před Fukušimou nebylo například vůbec předepsáno, že musí být k dispozici plány pro případ tavení aktivní zóny reaktoru. U stávajících jaderných elektráren však není jejich „dovybavení“ na nejnovější stav techniky často možný. Tento problém se týká také Evropy, protože zde jsou provozované jaderné elektrárny velmi staré.

Standard: Často se i dnes slýchá argument, že klima můžeme zachránit pouze s jadernými elektrárnami. Co na tento argument říkáte Vy?

Nikolaus Müllner: Jaderné elektrárny nejsou po celý svůj životní cyklus vůbec bezemisním zdrojem. Samotný provoz jaderných elektráren sice relativně bezemisní je, což se ale vůbec nedá říct o těžbě nebo obohacování uranu. Odborníci se dohadují, kolik CO2  vychází početně na vyrobenou kilowatthodinu. Propočty jedné skupiny z nich, hovořící v neprospěch jaderné energetiky se dostávají k číslům srovnatelným s plynovými elektrárnami, odborníci protistrany naopak dochází téměř k nule. Ve skutečnosti může být obojí správně – záleží to na konkrétních rámcových podmínkách. Pokud mám malý podíl uranu v uranové rudě a musím odstranit velké množství půdy pomocí fosilní energie, pak se dostávají hodnoty CO₂ do závratných výšin. Ale nehledě na to je zde důležitý ještě druhý aspekt.

Standard: Jaký?

Nikolaus Müllner: Čas kvapí. K hospodářství s nulovými emisemi CO₂ se máme dostat již za několik málo desetiletí. Stavba nových jaderných bloků je však běh na dlouhou trať, příprava a stavba vyžaduje velmi dlouhou dobu. Česká republika ve svém plánování nového jaderného bloku počítá s tím, že bude uveden do provozu až za 25 let. Otázkou tedy je, zda by rozvoj jaderné energetiky vůbec přišel jako řešení klimatické krize včas. Kromě toho ani zásoby uranu nejsou nekonečné. Uran₂₃₅, který se aktuálně používá v reaktorech, má podíl pouze 0,7 % na celkovém výskytu. Při jeho konstantní spotřebě vydrží ještě asi 100 až 150 let. Pokud by došlo k masivnímu rozvoji jaderné energetiky, tato doba by se ještě znatelně zkrátila. Abychom tento problém vyřešili, museli bychom vsadit na uzavřený palivový cyklus, pří kterém se dá použít i Uran₂₃₈.

Standard: Jak tato technologie vypadá?

Nikolaus Müllner: Nové reaktory by lépe využívaly suroviny a snížily by jaderný odpad, jsou ale technicky extrémně náročné – nejsou chlazeny vodou, ale kapalným kovem. To však dosud přesvědčivě nefungovalo. Francie svůj pokusný reaktor opět zastavila. V Německu měli podobnou zkušenost jako v Rakousku se Zwentendorfem  - dostavěný rektor se tam kvůli pochybnostem o bezpečnosti nakonec nespustil. U rychlých reaktorů v Rusku pochybuji o tom, že by získaly v Evropě povolení k provozu. Technologie ještě nedozrála. A pokud se to někdy stane, nebude to pro klima včas.

Standard: Jaký další rozvoj je tedy podle Vás v budoucnu realistický?

Nikolaus Müllner: Realistické je, že se v budoucnu udrží stávající úroveň nebo mírně klesne. Pro Evropu a USA není moc nových projektů jaderných elektráren v dohlednu. Spíše se zde bude prodlužovat provoz stávajících elektráren. K velkému rozvoji dochází v Číně. Ale i tam se podíl jaderné energetiky částečně snižuje, protože i v Číně dochází k obrovskému rozvoji obnovitelných zdrojů energie.

Standard: Kolik emisí CO₂ uspoříme nyní s touto úrovní jaderných elektráren?

Nikolaus Müllner: Pokud bychom se jich všech zbavili, ani nic bychom na stávajícím energetickém systému nezměnili, museli bychom nějak jinak jinde ušetřit 3-5% emisí CO₂. To by se dalo zvládnout. Ani podle názoru Mezinárodního institutu pro analýzu aplikovaných systémů IIASA není jaderná energetika nezbytnou součástí, pouze možností. I bez nich můžeme být CO₂-neutrální. Jaderná energetika tedy nepředstavuje onoho velkého zachránce klimatu.

Standard: Výzkum jaderné energetiky je stejně jako odvětví fosilních energií velmi silně konfrontován s lobbyingem. Lze najít důvěryhodné studie k analýze CO₂ v životním cyklu jaderných elektráren?

Nikolaus Müllner: Mnohé analýzy pochází přímo od provozovatelů jaderných elektráren. Existuje mnoho šedé literatury, tedy studií, které nebyly zveřejněny na běžných publikačních kanálech. Známá meta studie, která tyto zdroje nezohledňuje a bere zřetel pouze na zveřejněné, odborníky ověřené zdroje, došla například k vysokým emisím CO₂ u jaderné energetiky. Tato studie byla velmi kritizována Vlastně bychom museli na základě globálních výrobních podmínek spočítat emise CO₂ konkrétních jaderných elektráren a z nich odvodit budoucí vývoj. Ale taková studie podle mých informací ještě zpracována nebyla.

Nikolaus Müllner (47 let) je zastupující vedoucí Institutu pro bezpečnostní a rizikové vědy vídeňské univerzity Boku a je předsedou Mezinárodní skupiny International Nuclear Risks Asessment Group. Tento fyzik byl spoluorganizátorem konference „Budoucnost jaderné energetiky deset let po Fukušimě“, která se konala minulý týden.  

****

Zdroj: Risikoforscher: "Die Kernkraft ist nicht der große Klimaretter", Der Standard, Alois Pumhösel, 17. 3. 2021 // Foto: BOKU

Přeložila Gabriela Reitinger, OIŽP