Překlad článku Jima Greena publikovaného v časopise The Ecologist.

Rok 2017 je pro jadernou energetiku jedním z nejhorších v historii. O krizi jaderného průmyslu otevřeně hovoří i jeho významní protagonisté. Bankrot společnosti Westinghouse je nejvýraznější ranou, která jaderný průmysl postihla, ale ekonomické problémy a odpor veřejnosti jej sužují globálně. Třebaže je letošní rok teprve za polovinou, velmi pravděpodobně se zařadí k nejhorším letopočtům v historii jaderné energetiky vedle let 1979, 1986 a 2011, kdy došlo k haváriím reaktorů v elektrárnách Three Mile Island, Černobyl a Fukušima.

Z pohledu přírůstku a úbytku provozovaných reaktorů přicházejí pro jaderný průmysl slabé roky. Blíží se uzavírání velkého množství stárnoucích reaktorů – Mezinárodní energetická agentura očekává ukončení provozu bezmála dvou stovek bloků mezi roky 2014 a 2040. Pravděpodobnost, že se tento úbytek podaří ve stejném časovém horizontu nahradit novými reaktory, je velmi malá a stále se snižuje.

Ještě v lednu předpokládala asociace jaderného průmyslu World Nuclear Association, že letos bude spuštěno 18 nových reaktorů. Následně byl tento odhad snížen na 14, ale i tak zůstává velmi optimistický. V první polovině roku byl podle informačního systému Mezinárodní agentury pro atomovou energii nově spuštěn pouze jeden reaktor, dva byly definitivně vyřazeny z provozu. Počet reaktorů ve výstavbě má rovněž  klesající tendenci ‒ v květnu 2017 bylo rozestavěno 59 bloků, poprvé od roku 2010 došlo k poklesu pod 60 kusů.

Novinář Fred Pearce, který se o jaderné energetice vyjadřuje vesměs pozitivně, letos v květnu napsal: "Zmítá se jaderný průmysl ve smrtelných křečích? Dokonce i někteří jaderní nadšenci si myslí, že tomu tak je. Většina důležitých zemí, s výjimkou Číny, se od jaderné energetiky odklání. Existující jaderné reaktory ve Spojených státech jsou předčasně uzavírány, nové koncepty narážejí na vysoké požadavky jaderných dozorů a podpora veřejnosti nadále klesá. A nyní přicházejí bankroty. ... Jaderný průmysl se nachází v krizi. Stále více vypadá jako průmyslový dinosaurus z dvacátého století – neoblíbený mezi investory, veřejností i rozhodujícími politiky. Tato krize se může ukázat jako závěrečná."

Lobbyistické organizace jaderného průmyslu samy upozorňují na "zrychlující se krizi", na "existenční ohrožení jaderného průmyslu na Západě", a přiznávají, že "jaderný průmysl ve Spojených státech a dalších vyspělých zemích přežívá na přístrojích".

USA: Nejvýznamnější událostí roku je vyhlášení bankrotu společnosti  Westinghouse z 29. března. Průmyslový gigant klesl na kolena kvůli výraznému překročení rozpočtu  ‒ podle některých odhadů ve výši 13 miliard dolarů ‒ při výstavbě čtyř reaktorů AP1000 ve Spojených státech.
V centru jaderné debaty ve Spojených státech jsou pokusy o prodloužení životnosti ztrátových reaktorů za pomoci státních dotací. Zatímco státy New York a Illinois se rozhodly provoz stárnoucích reaktorů dotovat, ve státě Ohio podobný návrh neprošel. Další osud Westinghouse a jeho rozestavěných reaktorů je rovněž často diskutován, naopak o případných nových reaktorech se nikdo nezmiňuje.

Na rychlost poklesu produkce jaderných elektráren ve Spojených státech jsou různé názory, ale samotný pokles je nevyhnutelný. Také není sporu o tom, že řada aktuálně provozovaných reaktorů vytváří svým majitelů ztrátu. Podle analýzy Bloomberg New Energy Finance je ve ztrátě více než polovina amerických reaktorů, její celková výše je odhadována na 2,9 miliardy dolarů ročně.

Japonsko: Odhady nákladů na likvidaci fukušimské havárie a související kompenzace stále rostou a aktuální oficiálně uváděná částka dosahuje 191 miliard dolarů (167 miliard eur). Analýza Japonského institutu pro ekonomický výzkum ovšem došla k závěru, že náklady na likvidaci elektrárny, dekontaminaci a kompenzace mohou být významně vyšší, v intervalu 443 až 620 miliard eur.

V červenci 2017 bylo v Japonsku provozováno pět reaktorů, zatímco v březnu 2011 před fukušimskou havárií šlo o 54 bloků. Výstavba nových reaktorů není plánována. V loňském roce byl ukončen projekt rychlého reaktoru Monju, za který vlády různých premiérů utratily 10,6 miliardy dolarů. Likvidace reaktoru Monju pak přijde na dalších 2,7 miliardy dolarů.

Francie: Podle bývalého ředitele EDF se francouzský jaderný průmysl nachází v "nejhorší situaci" ve své historii. Francie provozuje 58 jaderných reaktorů, ale ve výstavbě je pouze jeden. Navíc jde o problematický reaktor EPR ve Flamanville. Reaktory EPR nabízené francouzskou společností Areva rozestavěné ve Francii a Finsku v obou případech trojnásobně překročily plánovaný rozpočet. Součet jejich vícenákladů se odhaduje na 14,5 miliardy dolarů (12,7 miliardy eur).

Agentura Bloomberg v dubnu 2015 konstatovala, že exportní plány, které Areva měla s reaktorem EPR, jsou "v troskách". Ve velmi složité situaci se nachází i samotná Areva, která prochází procesem restrukturalizace řízeným francouzskou vládou. Pouze výpomoc veřejných financí zachránila Arevu před bankrotem. Čistá ztráta firmy v roce 2016 činila 665 milionů eur, ovšem kumulovaná ztráta za posledních pět let překročila 10 miliard eur.

Ekonomické problémy se nevyhýbají ani státní elektrárenské společnosti EDF, která provozuje francouzské jaderné elektrárny a má přispět k záchraně Arevy převzetím její reaktorové divize. Zisky EDF v roce 2016 poklesly a firma tak nedokázala snížit své zadlužení, které zůstává na úrovni 37,4 miliard eur. Francouzská vláda pomohla EDF navýšením kapitálu o 3 miliardy eur v roce 2016 a o stejnou částku v letošním roce. Do roku 2020 se firma chystá prodat aktiva za 10 miliard eur, aby mohla snížit své zadlužení. Cena akcií EDF letos na jaře klesla pod 8 eur, tedy na historické minimum.

EDF musí počítat s významnými výdaji na opatření ke splnění bezpečnostních požadavků a prodlužování životnosti reaktorů nad 40 let. Částka je odhadována na 50 až 100 miliard eur. Dále musí EDF počítat s dalšími miliardami na vytváření rezervy pro likvidaci reaktorů po skončení životnosti a ukládání jaderného odpadu. Na příslušný účet EDF dosud uložila 23 miliard eur, přičemž potřebnou částku sama společnost odhaduje na 54 miliard. Nedávná zpráva vládní komise ovšem odhaduje, že EDF potřebné náklady výrazně podcenila.

Podle vyjádření francouzského ministra energetiky Nicolase Hulota plánuje vláda uzavřít několik reaktorů s cílem snížit podíl jaderných elektráren v energetickém mixu.

Indie: Jaderné elektrárny pokrývají 3,4 % indické spotřeby elektřiny a tento podíl se v příštích letech výrazně nezvýší. V květnu 2017 schválila vláda plán na výstavbu deseti těžkovodních reaktorů PHWR indické konstrukce s výkonem 700 MW. To mimo jiné znamená, že jednání s Westinghousem a Arevou o dodávkách šesti reaktorů AP1000 a šesti EPR nevedla k cíli.

Místní experti upozorňují, že ambiciózní plány na výstavbu většího počtu reaktorů nejsou v Indii nové. V minulosti byly sice schváleny vládou, ale později z praktických důvodů redukovány.

Jihoafrická republika: Výrok Nejvyššího soudu z dubna letošního roku označil smlouvu mezi jihoafrickou vládou a ruskou společností Rosatom, na jejímž základě měly být postaveny jaderné reaktory o výkonu 9 600 MW, za neplatnou. Hlavním důvodem byla skutečnost, že vláda prezidenta Jacoba Zumy jednala bez souhlasu Parlamentu. Prezident Zuma nadále usiluje o naplnění jaderného programu, ten však bude s velkou pravděpodobností redukován.

Jižní Korea: Nový jihokorejský prezident Moon Jae-in oficiálně oznámil, že jeho vláda zastaví plány na výstavbu nových jaderných elektráren a nebude prodlužovat životnost stávajících reaktorů nad čtyřicet let. Prezident Moon prohlásil: "Stávající koncepce jaderné energetiky bude kompletně přehodnocena. Nakročíme směrem k bezjaderné éře. Plány na výstavbu nových jadrných bloků budou ukončeny."

První kroky naznačeným směrem byly učiněny v minulých měsících. Došlo k ukončení provozu reaktoru Kori-1 po čtyřiceti letech provozu, práce na dvou rozestavěných reaktorech byly pozastaveny.

Tchaj-wan: Stávající vláda pracuje na ukončení využívání jaderné energetiky do roku 2025, kdy poslední z provozovaných reaktorů dosáhne čtyřiceti let provozu.

Velká Británie: Tim Yeo, bývalý předseda energetického výboru britského Parlamentu, který aktuálně pro lobbyistickou agenturu jaderného průmyslu New Nuclear Watch Europe, soudí, že problémy jaderných dodavatelů prohlubují krizi britského programu výstavby nových reaktorů. Jako příklad uvádí prodlužování výstavby reaktoru EPR ve Francii, které může mít za následek zpoždění britského projektu Hinkley Point, který počítá se stejným typem reaktoru a závisí z velké části na stejných dodavatelích. Plánované projekty nových reaktorů v elektrárnách Wylfa a Moorside se potýkají s nízkým zájmem investorů. Čínský typ reaktoru Hualong One, se kterým se počítá pro elektrárnu Bradwell, zase musí projít komplexním posouzením jaderného dozoru.

Jediným britským jaderným projektem v pokročilé fázi přípravy je výstavba dvou reaktorů EPR v elektrárně Hinkley Point. V energetických kruzích není ojedinělý názor, že u tohoto projektu aktuální britský jaderný program také skončí. Alistair Phillips-Davies, ředitel energetické společnosti SSE, která donedávna do jaderných elektráren sama investovala,  uvedl: "Aktuální bilance britského jaderného programu vypadá tak, že postaveny budou jen reaktory v Hinkley Point. A navíc musí EDF úspěšně dokončit Flamanville, aby Hinkley Point nezůstal jen na papíře."

Projekt Hinkley Point je navíc v Británii považován za extrémně předražený a neustává tlak na jeho zrušení. Britský Národní auditorský úřad ve zprávě z června 2017 uvádí: "Smlouva o výstavbě elektrárny Hinkley Point C uzavřená ministerstvem energetiky nedává spotřebitelům elektřiny jinou možnost, než platit riskantní a drahý projekt s nejistými strategickými a ekonomickými přínosy. Tato zpráva dochází k závěru, že ministerstvo dostatečně nezvážilo náklady a rizika plynoucí ze smlouvy, které ponesou spotřebitelé. Vícenáklady, které spotřebitelé zaplatí v důsledku garantovaných cen pro elektřinu z Hinkley Point, jsou aktuálně odhadovány na 30 miliard liber."

Na začátku července 2017 zveřejnila EDF aktuální odhad nákladů a harmonogramu výstavby Hinkley Point. Cena dvou reaktorů se vyšplhala na 23,2 miliard bez započtení finančních nákladů. Zatímco v roce 2007 EDF slibovala, že první elektřinu dodá Hinkley Point už v letošním roce, aktuálně hovoří o riziku, že poslední termín spuštění do konce roku 2025 bude odložen o 9 až 15 měsíců.

Švýcarsko: V květnu 2017 schválili voliči v referendu základní opatření energetické koncepce včetně zákazu výstavby nových jaderných reaktorů. Švýcarsko se tím pádem vydalo cestou postupného výstupu z jaderné energetiky, poslední reaktor bude pravděpodobně odstaven krátce po roce 2030.

Německo má schválený plán výstupu z jaderné energetiky, poslední reaktor bude na jeho základě odstaven v roce 2022.

Švédsko: První blok jaderné elektrárny Oskarshamn byl definitivně odstaven v červnu 2017 a následoval tak druhý blok stejné elektrárny, který ukončil provoz o dva roky dříve. Dva reaktory v elektrárně Ringhals mají být odstaveny do roku 2020. Ve Švédsku poté zůstane šest provozovaných reaktorů.

Rusko: Náměstek generálního ředitele Rosatomu Vjačeslav Peršukov v červnu 2017 prohlásil, že světový trh pro výstavbu nových jaderných reaktorů se zmenšuje a možnosti budování jaderných elektráren v zahraničí jsou téměř vyčerpány. Očekává, že Rosatom získá zákazníky pro období do roku 2025, ale pokračování hodnotí jako obtížné.

Čína: V současnosti je Čína s 36 provozovanými a 22 rozestavěnými reaktory jedinou zemí s robustním programem jaderného rozvoje. Na druhou stranu je země vystavena zvýšenému riziku havárie, neboť standardy jaderné bezpečnosti nedosahují úrovně srovnatelné s Evropou či Spojenými státy.

Jim Green je vedoucí jaderných kampaní Friends of the Earth Australia a editor časopisu Nuclear Monitor.

Kompletní originál článku je k dispozici na adrese:
http://www.theecologist.org/News/news_analysis/2989112/nuclear_powers_annus_horribilis.html

*****

(c) Karel Polanecký, Temelín.cz // foto: Wikimedia Commons a Greenpeace International