Poslanci hospodářského výboru Sněmovny mají v JE Dukovany na svém prvním výjezdním zasedání 31. ledna diskutovat o tom, jak stavět a zaplatit nové jaderné bloky v České republice. Podle organizací Calla a Hnutí DUHA zní otázka zásadně jinak: Jak za dvacet let pokrývat naše energetické potřeby bez drahých a riskantních atomových reaktorů?  Sázka omezující nové zdroje jen na rozšíření Dukovan či Temelína je riskantní kvůli enormní finanční náročnosti i geopolitickým rizikům.

Energetická bezpečnost ČR vyžaduje připravit novou energetickou koncepci s důrazem na stále nevyčerpaný potenciál energetické efektivity a nezbytné pokračování v rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Plnění řady úkolů dnešní rychle zastarávající Státní energetické koncepce má navíc již roky zpoždění, jak ukázalo aktuální hodnocení ekologických organizací.

Zásadním nedostatkem plánů, které počítají se stavbou nových reaktorů, jsou vysoké investiční náklady. Způsobují, že se jaderná elektřina nemůže uplatnit na trhu a bude vyžadovat silné státní zásahy s dopady na peněženky spotřebitelů elektřiny nebo daňových poplatníků.  Vládní materiály (např. Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR) účelově podceňují investiční náklady zamýšlených českých reaktorů, když udávají hodnotu 5 230 €/kW (bez nákladů na pořízení úvěru). Skutečnost ukazuje srovnání s jinými aktuálními, na západě rozestavěnými projekty, britským Hinkley Point C (EPR od Framatom, dříve Areva): 6 395 €/kW, francouzským Flamanville (rovněž EPR od Framatom, dříve Areva):  6 560 €/kW nebo americkým Vogtle 3,4 (AP1000 od Westinghouse): 6 950 €/kW.

U všech stavěných projektů dochází běžně k několikanásobnému prodražení odhadnuté ceny stavby. Proto lze předpovědět daleko drtivější ekonomické dopady, než dnes uvádějí nejen vládní podklady, ale i politici, kteří se snaží takto negativně zavázat českou ekonomiku na příštích sto let. Přehled vývoje cen všech projektů reaktorů třetí generace je uveden v loňské studii profesora Stephena Thomase.

Vedle přímých investic je nutné upozornit na skryté náklady v objemu miliard korun schované do rozpočtu ČEPS na posílení přenosových sítí a do rozpočtu ministerstva dopravy na dopravní stavby, které mají umožnit dovezení reaktorových nádob nebo parogenerátorů ze zahraničí až do elektrárny. Vedle toho provozovatelé jaderných elektráren v České republice získávají nepřímou dotaci zákonem silně omezenou odpovědností za případnou jadernou havárii.  Ta je u nás ve výši pouhých osm miliard korun, což by nepokrylo ani zlomek možných škod [Pozn.].

Samostatnou kapitolu pak tvoří peníze na likvidaci zamořené elektrárny po ukončení provozu a na vybudování a provoz hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva a dalších vysoce radioaktivních odpadů. Odvody, které dnes ČEZ posílá na jaderný účet, nestačí na pokrytí budoucích plánovaných nákladů, které přesahují 110 miliard korun [Studie ČVUT FEL „Aktualizace ekonomického modelu a výpočtu poplatků na jaderný účet pro oblast NAO/SAO a oblast VAO/VJP“, prof. Jaroslav Knápek a kol., říjen 2017].  A velmi nejisté je, zda peníze, které provozovatel odkládá na rezervní účet na likvidaci elektrárny, pokryjí skutečné budoucí požadavky.

Edvard Sequens, energetický konzultant Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, řekl: „Vsadit jen na kartu rozvoje jaderné energetiky nás přijde doslova pěkně draho. Naši politici jako by se stále dívali do zpětného zrcátka a chtějí řešit výzvy jednadvacátého století nástroji používanými v tom minulém. Potřebujeme odvážnou, moderní energetickou politiku, která z nás neudělá ostrovní energetický skanzen uprostřed Evropy.“

Karel Polanecký, energetický expert Hnutí DUHA, řekl: „Jaderné projekty nikde na světě nepostupují podle plánu. Nemůžeme si myslet, že Francouzi, Američané, Rusové nebo Číňané jsou nešikové, kterým zlaté české ručičky vytřou zrak a jako jediné postaví reaktor v předpokládané ceně a termínu. Riziko velkého prodloužení nebo nedokončení projektu je tak vysoké, že jednoduše potřebujeme rozvíjet jiné zdroje. Při pohledu na tempo, jakým se obnovitelné zdroje rozvíjejí všude mimo země visegrádské čtyřky, je řešení nasnadě.“

Poznámka: Škody při možné havárii jaderné elektrárny mohou dosáhnout enormních rozměrů. Po Fukušimě jsou odhadovány na 4,3 bilionu korun, po Černobylu 4,6 bilionu korun, francouzský státní institut pro jadernou bezpečnost IRSN odhadl možnou škodu po havárii v jedné z tamních elektráren na 10,9 bilionu korun. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) uvádí jako spodní odhad následků při těžké jaderné havárii 2 biliony korun.

*****

(c) Tisková zpráva Calla a Hnutí DUHA // Foto: archiv Calla