Civilní závod na přepracování 800 tun vyhořelého jaderného paliva ročně v ceně 100 miliard yuanů (asi 13,3 miliard eur) pro komerční využití má být postaven společností China National Nuclear Corporation s využitím technologie francouzské společnosti Areva. Čína chce rovněž vybudovat závod na výrobu směsného paliva MOX navrženého podle závodu Arevy v Melox v jižní Francii. Závod na přepracování paliva má být vybudován v letech 2020 až 2030 ve městě Lianyungang.

V Lianyungangu ale už stojí jaderná elektrárna Tianwan s dvěma reaktory v provozu a s dvěma dalšími ve výstavbě. Ve výzkumu veřejného mínění místních obyvatel z roku 2010 vyjádřilo 83,5 % z 1 616 dotázaných obavy z nevhodného zacházení s jaderným odpadem v areálu elektrárny.

Několikadenních srpnových protestů proti navrhovanému závodu na přepracování paliva se zúčastnily tisíce lidí, včetně rodin s dětmi. New York Times a Sixth Tone informovaly o tom, že protesty byly brutálně rozehnány policií na příkaz provinční vlády v Lianyungang. Ta se podle Reuters následně rozhodla pozastavit výběr lokality a předběžné práce v souvislosti se závodem, ale projekt zatím zcela nezrušila.

Vznikající protijaderné hnutí?

Lianyungang je jedna ze šesti lokalit zvažovaných pro umístění závodu na přepracování paliva a státní úřady  jsou znepokojené protesty, které se mohou rozšířit i do jiných lokalit. Ty, až na provincii Gansu, jsou hustě osídlenými pobřežními provinciemi. V Gansu je už první čínský komerční závod na přepracování paliva, což je pokusné zařízení sužované technickými problémy. Série smrtelných nehod v jejím areálu vystupňovala strach veřejnosti a prohloubila nedůvěru ve vládu. Expert na energetickou politiku z Xiamenské univerzity, Lin Boqiang, se domnívá, že tyto obavy se mohou rozšířit i mezi lidi v jiných městech, jako tomu bylo v případě různých spaloven a chemických provozů.

V červenci 2013 tak úředníci v jižní Číně odložili plány na závod na výrobu jaderného paliva v provincii Guangdong v reakci na protesty více než tisíce místních obyvatel. Před tím v únoru 2013 byl kvůli odporu veřejnosti zastaven jaderný projekt v provincii Guangxi.  Návrhy na vybudování jaderných elektráren ve vnitrozemí také rozdmýchaly intenzivní vlnu opozice. Čínská akademie strojírenství prohlásila, že omezená kapacita vodních zdrojů a špatný rozptyl radiace unikající z reaktorů zvyšují riziko spojené s takovými projekty. He Zuoxiu, jaderný fyzik v důchodu, řekl: „Pokud se stane jaderná havárie, dopad na životní prostředí z jaderné elektrárny umístěné ve vnitrozemí je mnohem závažnější než z elektrárny situované na pobřeží. Představte si, kdyby se havárie rozsahu Fukušimy stala v povodí řeky Yangtze. Kolik lidí by mělo kontaminované jídlo a vodu?“

Nakládání s radioaktivním odpadem

V prosinci 2010 začala China National Nuclear Corporation provozovat zkušební závod na přepracování paliva s navrženou roční kapacitou 50 tun těžkých kovů (uranu a plutonia). Ale závod byl odstaven z provozu poté, co desetidenní testy odhalily četné bezpečnostní problémy.

Čína by mohla opustit plány na přepracování a zvolit přímé ukládání vyhořelého jaderného paliva. Lokalita v poušti Gobi v provincii Gansu byla vybrána jako primární kandidátní lokalita pro konečné hlubinné úložiště a probíhají tam průzkumné práce. Mezitím lze jaderné palivo skladovat v areálech jaderných elektráren a v přilehlých meziskladech u zkušebního závodu na přepracování ‒ a prostor pro skladování lze zvýšit dle potřeb.

Civilní závod na přepracování jako ten v Lianyungangu nijak nepomůže Číně vyřešit problémy se skladováním a ukládáním odpadu. Jediná pomoc by byla, kdyby závod fungoval pouze jako skladiště vyhořelého jaderného paliva a zamezil tomu, aby se palivo hromadilo v existujících meziskladech v areálu elektráren. Pro tento účel lze však jednoduše postavit nové skladovací zařízení a není nutné stavět přepracovací závod za 13,3 miliard eur.

Tak proč přepracovávat?

Je důvodem lepší využití omezených uranových zásob? O obrovských přebytcích čínských zásob uranu už jsme psali zde. Přepracovávat za účelem zjednodušení procesu nakládání s jaderným odpadem? To ale nikterak nesníží radioaktivitu nebo toxicitu a celkové množství odpadu (včetně nízko a středně aktivního odpadu) je přepracováním značně navýšeno. Přepracovávání na podporu programu rozvoje rychlých množivých reaktorů (Fast Breeder Reactor, FBR)? Čína má 20 megawattů elektřiny (MWe) ze zkušebních rychlých reaktorů (China Experimental Fast Reactor, CEFR), které byly všechny v provozu méně než jeden ze 63 měsíců od prvního testování od července 2010 do října 2015. Čína také plánuje postavit demonstrační rychlý množivý reaktor (DFBR) o instalovaném výkonu 600 MWe a pak 1 000 MWe komerční rychlý reaktor. Zda se plány uskuteční zůstává nejisté a vyžadovalo by to další ohromný skok od jediného komerčního rychlého reaktoru k instalování celé série takových.

Budování komerčního přepracovacího závodu na podporu programu s experimentálními rychlými reaktory nedává smysl. Zpráva Belferského centra pro vědu a mezinárodní vztahy na Harvardské univerzitě z roku 2016 oznamuje, že plánovaný přepracovací závod s roční kapacitou 200 tun těžkých kovů a závod na výrobu paliva MOX s roční kapacitou 800 tun nemusí být ta nejvhodnější zařízení na podporu čínských krátko a dlouhodobých plánů v souvislosti s výzkumem a vývojem palivového cyklu.  Ve zprávě se dále píše, že by Čínu vyšlo levněji, kdyby své rychlé reaktory krmila obohaceným uranem nebo plutoniem dováženým z dalších zemí, než kdyby stavěla zamýšlené přepracovací závody.

Mezinárodní panel pro štěpné materiály (IPFM) analyzoval čínský přepracovací program ve své zprávě z července 2015 takto: „Čína by se měla poučit ze zkušeností jiných zemí, které unáhleně spustily rozsáhlé programy na přepracování v domnění, že po nich dojde ke komercializaci rychlých reaktorů. K té ale nedošlo a výsledkem jsou ohromně nákladné programy na sanace areálů přepracovacích závodů a na uložení odděleného plutonia.“

Souvislost s armádním průmyslem

Čínský vojenský program na přepracovávání pomohl k položení základů pro malé civilní závody situované v sousedství velkého přepracovacího závodu v Jiuquanu (tj. Jiuquan Atomic Energy Complex). Jim Green se ptá, zda existuje nějaký zájem v Číně na užívání těchto údajně civilních přepracovacích závodů k oddělování plutonia za účelem výroby jaderných zbraní?

Henry Sokolski, výkonný ředitel Vzdělávacího centra pro politiku nešíření jaderných zbraní (NPEC), je znepokojen potenciálem velkých přepracovacích závodů vyrábět materiál pro výrobu jaderných zbraní bez ohledu na bezpečnostní opatření stanovenými Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA). Je toho názoru, že pokud Čína postaví a provozuje přepracovací závod, plánuje nahromadit zásoby plutonia na 10 až 20 let a z tohoto paliva pro rychlé množivé reaktory se dá vyprodukovat mezi 15 až 30 tisíci jaderných bomb, což je zhruba stejné množství jaderných zbraní, které by Spojené státy americké a Ruská federace byly schopné vyrobit, kdyby se rozhodly zužitkovat všechny své přebytky jaderného paliva. „Tohle může mít z vojenského hlediska podstatný význam. V současné době čítá čínská vojenská jaderná výzbroj nějakých 200 až 400 zbraní. Nyní by se z aktuálního čínského přebytku zásob plutonia dalo vyprodukovat pouze několik dalších stovek bomb a Čína také postrádá funkční reaktor na výrobu plutonia pro vojenské účely.  Mohl by čínský komerční program na výrobu plutonia sloužit jako metoda, jak tuto skutečnost obejít? Možná to není záměr Číny právě teď, ale kdyby se napětí v regionu vystupňovalo, došlo by ke změně čínské strategie? Jeden musí doufat, že ne.“ Podobné poznámky by se daly udělat na adresu velkých přepracovacích závodů ve výstavbě v Japonsku a jihokorejských záměrů odstartovat přepracovávání.

Sokolski dál píše: „Tyto pokusy o civilní přepracování plutonia jsou o to podezřelejší, oč menší dávají smysl z hlediska ekonomiky a technologie. Nejenže jsou zbytečné z hlediska podpory pro jadernou energii a nakládání s jaderným odpadem, ale jsou jasně ekonomicky ztrátové. Čínští, japonští a jihokorejští úředníci a vládní poradci toto v soukromých rozhovorech uznávají; na veřejnosti to však přiznat nechtějí.

Originál článku: Protests against proposedreprocessing plant in China, autor: Jim Green; publikováno ve WISE Nuclear Monitor, 24. srpna 2016, č. 829; redakčně kráceno

*****
(C) Olga Kališová, Sonne und Freiheit// Foto: Wikimedia Commons