Energeticka politika

Trvalý úpadek jaderné energetiky v Evropě – I. díl

V překladu tohoto článku Jim Green, editor zpravodaje Nuclear Monitor, shrnuje své postřehy ke zprávám PINC „Nuclear Illustrative Programme“ vydané Evropskou komisí v dubnu 2016 a „PINC 2016, the Nuclear Illusory Programme“ vydané organizací WISE Paris v březnu 2016. Článek byl pro svou rozsáhlost rozdělen do dvou částí.

Evropská komise zveřejnila sdělení o jaderném ukázkovém programu (PINC) začátkem dubna, spolu s doplňujícím Pracovním dokumentem Komise. Zpráva pokrývá všechny aspekty komerčních jaderných programů v EU, s důrazem na požadované investice. Pravidelné zveřejňování zpráv PINC je požadavkem článku 40 Smlouvy o Euratomu.

Ve zprávě se uvádí, že v zemích EU produkují jaderná energetika i obnovitelné zdroje 27 % elektřiny. V provozu je 129 jaderných reaktorů ve 14 zemích EU, o celkovém výkonu 120 gigawattů (GW). Zpráva předpovídá pokles kapacity výroby jaderné energie v EU až do roku 2025, po němž bude následovat mírný nárůst, přičemž ale kapacita 95-105 GW v roce 2050 bude stále pod současnou úrovní 120 GW. Očekává se, že příspěvek jaderné energie k celkové výrobě elektřiny v EU poklesne z nynějších 27 % na 17-21 % v roce 2050.

Komise tedy předpokládá pokračování klesajícího trendu, který je v EU již v plném proudu: od zprávy PINC vydané v roce 2007 nebyl zprovozněn žádný nový reaktor, nezačala žádná nová stavba reaktoru, žádná zakázka na nový reaktor nebyla objednána od rozestavění reaktoru Flamanville-3 v roce 2007, žádný nový reaktor nebyl připojen do sítě od připojení reaktoru Cernavoda-2 v Rumunsku v roce 2007 a v provozu je dnes o 21 méně reaktorů (pokles o 14 %). V deseti zemích EU jsou:
• čtyři reaktory ve výstavbě  - ve Finsku, ve Francii a na Slovensku
• tři reaktory ve fázi povolovacích procesů - ve Finsku, Maďarsku a ve Velké Británii
• pět projektů na nové reaktory v „přípravné fázi“ - v Bulharsku, České republice, Litvě, Polsku a Rumunsku

Reaktory v EU jsou v průměru staré 29 let. Zpráva PINC uvádí, že bez programů na prodloužení jejich životnosti bude 90 % nynějších reaktorů vyřazeno z provozu do roku 2030. Evropská komise předpokládá, že u mnoha reaktorů bude životnost prodloužena a že do roku 2030 bude většina z nich v provozu déle, než je jejich projektované období životnosti. Komise také počítá s nově přidaným výkonem 80 GW do roku 2050, přičemž Francie a Velká Británie tvoří asi dvě třetiny z těchto 80 GW.

Vyřazení z provozu velké většiny stávajících reaktorů v EU do roku 2050 je nezpochybnitelné, zatímco předpoklady ohledně prodloužení jejich životnosti a nových konstrukcí jsou velice nejisté. Zpráva PINC poznamenává, že „existuje samozřejmě vysoký stupeň nejistoty, pokud se jedná o dlouhodobé předpoklady jaderné kapacity“ a že „pouze malý podíl investic“ do prodlužování životnosti nebo projektování novostaveb byl zatím schválen národními orgány. Proto je zpráva PINC velmi spekulativní ohledně prodlužování životnosti a novostaveb, zatímco současně predikuje trvalý pokles jaderné kapacity.

Bezpečnost

Zpráva PINC je poměrně povrchní, co se týče analýzy komerčních jaderných programů v Evropě. Ignoruje spoustu problémů, které by měly být řešeny, a vyjadřuje se o nich všeobecně a eufemisticky. Pokud jde o bezpečnost, zpráva PINC například uvádí, že bezpečnostní standardy pro jaderné reaktory v EU jsou „vysoké“, ale „jejich další zdokonalení“ je vyžadováno, že je „zásadní zajistit rychlé a důkladné provádění právních předpisů přijatých po Fukušimě“ a že reaktory „stárnou a významné investice jsou nutné v případě, že se členské státy rozhodnou prodloužit životnost některých reaktorů (a zlepšit s tím spojenou bezpečnost)“.

WISE Paris ve své podrobné zprávě „PINC 2016, the Nuclear Illusory Programme“ přezkoumává návrh zprávy PINC, opravuje v ní chyby a vyplňuje mezery zanechané Komisí. Zpráva PINC blahopřeje EU k tomu, že se zasloužila o přijetí Vídeňské deklarace (pozn. „Vienna Declaration on Nuclear Safety“ dne 10. února 2015), podle které se smluvní strany Úmluvy o jaderné bezpečnosti Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) zavazují ke zlepšení bezpečnostních norem. WISE Paris poukazuje na to, že konference k Úmluvě IAEA byla fiasko, jež vedlo k upuštění od navrhovaných změn, které by oficiálně nařídily aktualizovat bezpečnostní normy v souvislosti s Fukušimou.

WISE Paris konstatuje, že zpráva PINC mlčí k nevyváženým a nepřiměřeným havarijním plánům a že se nevyjadřuje k otázkám souvisejícím s přeshraničními problémy a nutnosti jejich řešení. Například že Francie má několik stárnoucích jaderných elektráren, které znepokojují její sousední země. Lucembursko nabídlo finanční pomoc při uzavření stárnoucí francouzské jaderné elektrárny Cattenom poblíž hranic s Lucemburskem. Lucemburský premiér Xavier Bettel řekl 11. dubna 2016, že nehoda v elektrárně Cattenom by mohla „vymazat vévodství z mapy“. V březnu 2016 požadovalo Německo uzavření nejstarší francouzské jaderné elektrárny Fessenheim v blízkosti německých a švýcarských hranic.

Zatímco zpráva PINC z roku 2008 doporučovala „promyšlenější a sladěnější systém odpovědnosti za jadernou škodu tak, aby byly vytvořena srovnatelná úroveň ochrany pro občany“, PINC 2016 k otázce upraven odpovědnosti mlčí.

Reaktory čtvrté generace a malé modulární reaktory

Zpráva PINC uznává, že rychlé reaktory a další koncepty generace IV se nevyvíjejí rychle, ale místo toho, aby to přiznala přímo, říká, že některé výzkumné programy reaktorů 4. generace „už by mohly značně pokročit do roku 2050.“ Pracovní dokument zprávy PINC uvádí: „Vyhlídky na celkovou recyklaci zůstávají prozatím v daleké budoucnosti a jsou v zásadě možné pouze s použitím rychlých neutronových reaktorů, které mohou být optimalizovány tak, aby účinně zpracovávaly plutonium a uran (pozn. majoritní aktinoidy) a/nebo spalovaly minoritní aktinoidy s dlouhým poločasem rozpadu. Vzhledem k mnoha nejistotám kolem rozmístění tohoto typu reaktorů, včetně jejich vysokých kapitálových nákladů, Pracovní dokument nepředvídá možnost uzavření palivového cyklu.“

Pracovní dokument poznamenává, že jaderný průmysl zvažoval nasazení komerčních malých modulárních reaktorů (SMRs) od roku 1950, ale jen málo z toho vzešlo a jen čtyři SMRs se ve světě staví - tři vodou chlazené reaktory typu PWR (CAREM-25 v Argentině a AKADEMIK LOMONOSOV 1 a 2 - model KLT-40S - v Rusku) a jeden vysokoteplotní plynem chlazený reaktor typu HTGR, model HTR-PM (SHIDAO BAY-1 v Číně). Absence malých modulárních reaktorů na trhu s licencí k prodeji „je velkou výzvou“.

Dokument sděluje, že investiční náklady na kilowatt jsou pravděpodobně vyšší u SMR ve srovnání s většími reaktory. Suše konstatuje, že podpůrná tvrzení pro hospodárnost SMR - zdůrazňující standardizaci, efekty nabývání vědomostí, sdílení nákladů a modularizace – „jsou obtížná kvantifikovatelná kvůli nedostatku existujících příkladů“. Dále pak uvádí: „Vzhledem ke ztrátě úspor z rozsahu budou jednotkové náklady SMR na vyřazování z provozu a nakládání s odpady pravděpodobně vyšší než u velkého reaktoru (některé analýzy uvádějí, že 2 až 3krát vyšší).“


Originál článku: https://www.wiseinternational.org/nuclear-monitor/822/steady-decline-nuclear-power-europe

*****
(C)  Olga Kališová, Sonne und Freiheit // Foto: Wikimedia Commons a Greenpeace International


Vytisknout  

Související články

O nás

Temelín.cz přináší nezávislé informace o jaderné energetice u nás i ve světě, jaké v běžných médiích nezískáte. Fakta o dnešních i plánovaných reaktorech, těžbě uranu a jaderných odpadech i o naší domnělé závislosti na elektřině z atomu a možnostech řešení.

Hnutí Duha logo Calla logo