Německá kocovina po jaderném mejdanu
Minimálně do roku 2080 potrvá, než se Německo vypořádá s likvidací odstavených jaderných elektráren. Přitom poslední německé reaktory ukončí provoz již za deset let. Co do technické náročnosti půjde o jeden z nejobtížnějších úkolů století. Navíc se může v praxi zkomplikovat – co se stane, když energetické společnosti, kterým reaktory patří, zbankrotují před dokončením jejich likvidace?
Při projevu politického představitele, který používá silná slova, bychom se obecně měli mít na pozoru. Jsou ovšem případy, kdy prakticky žádné přirovnání nemůže být přehnané. Předseda vlády spolkové země Bádensko-Württembersko Winfried Kretschmann uvedl, že současné rozhodování o jaderných odpadech má biblický časový rámec. Nepřeháněl.
Jeho kolega z Dolního Saska Stephan Weil použil pro ilustraci časového úseku, po který je třeba oddělit jaderný odpad od okolí, příklad archeologického nálezu loveckých zbraní ze starší doby kamenné. Jejich stáří bylo odhadnuto na 300 tisíc let, ale ani v tomto případě neměl politik velké oči.
Současný poslanec a bývalý ministr Jürgen Trittin v této souvislosti říká, že aktuálně jde o nalezení místa pro uložení nejnebezpečnějšího materiálu, který lidstvo ve své historii vytvořilo. Těžko polemizovat.
„Poslední problém mírového využití jaderné energie“
Německo bude muset vybudovat úložiště pro jaderný odpad hluboko pod zemí a zabezpečit jej tak dobře, aby jej v průběhu staletí nemohly narušit války, státní převraty ani příští doba ledová. Pozůstatky po krátkém německém experimentu s jadernou energetikou by měly zůstat v konečném úložišti po dobu milionu let. Tedy déle, než trvá existence druhu homo sapiens.
Takový je aspoň předpoklad návrhu zákona, který byl před měsícem prezentován v Berlíně a vyvolal citované reakce politiků. Zákon předložený spolkovým ministrem životního prostředí Peterem Altmaierem stanoví plán výběru lokality pro konečné úložiště vysoce radioaktivního odpadu z německých jaderných elektráren. Aktuálně probíhají diskuse o detailech předloženého návrhu, jehož cílem je podle Altmaiera odstranit "poslední problém mírového využití jaderné energie.“
Během projednávání zákona ovšem poslanci patrně nebudou řešit problém likvidace odstavených jaderných elektráren. Ty byly svého času považovány za katedrály průmyslového pokroku. Dnes působí jejich haly a chladící věže jako dobře viditelná připomínka lidské pošetilosti.
Podle posledních propočtů německého ministerstva životního prostředí vznikne při likvidaci jaderných reaktorů více než 170 tisíc krychlových metrů nízko a středněaktivního odpadu k podzemnímu uložení. Likvidace potrvá minimálně do roku 2080 – za velmi optimistického předpokladu, že všechny potřebné kroky proběhnou v termínu.
Hladký průběh nelze očekávat
Likvidace sedmnácti německých jaderných reaktorů je úkolem, který dosud nemá srovnání. Osm reaktorů bylo odstaveno v roce 2011, dalších devět bude následovat do roku 2022. Jejich likvidace tak bude probíhat prakticky současně. Časový plán zatím nebyl stanoven, neboť není známa odpověď na klíčovou otázku, kde bude k dispozici německé hlubinné úložiště pro jaderný odpad.
Návrh zákona předložený ministrem životního prostředí Altmaierem počítá pro ukládání odpadu se dvěma lokalitami. Místo pro hlubinné geologické úložiště pro vysoce radioaktivní odpad má být určeno do roku 2031. Dosavadní záměr vybudovat úložiště v solném dole u Gorlebenu v Dolním Sasku byl po intenzivních protestech veřejnosti zrušen a průzkum začíná nanovo.
Jako úložiště nízko a středně aktivního odpadu má sloužit šachta bývalého železnorudného dolu Konrad poblíž města Salzgitter, taktéž v Dolním Sasku. Od roku 2021 zde mají být ukládány i části rozebraných reaktorů. Zatím se odpad skladuje v povrchových zařízeních, jako je Ahaus v Severním Porýní-Vestfálsku a Greifswald v Západním Pomořansku, kde je pod kontrolou obsluhy. Množství skladovaného odpadu již dnes dosahuje 100 tisíc kubických metrů.
Aby problémů nebylo málo, vyplul na povrch další – velké množství specifického nízko a středně aktivního odpadu, konkrétně grafit a ochuzený uran, nemůže být v dole Konrad uloženo. Vzhledem ke svému složení by tento odpad patřil spíše do úložiště pro vysoce radioaktivní odpad. Ovšem německý úřad pro radiační ochranu (BfS) odhaduje objem tohoto odpadu na 105 tisíc kubických metrů, což výrazně zvyšuje nároky na kapacitu úložiště. Experti i ministr Altmaier dokonce připouštějí možnost, že bude nutné pro uložení těchto odpadů vybrat třetí lokalitu.
Praktický problém s odpovědností za likvidaci
Němečtí provozovatelé jaderných elektráren si nechali zpracovat studii, která dospěla k závěru, že likvidace reaktorů je prakticky dobře zajištěna a bude mít minimální dopad na životní prostředí. Zpracovatel studie předkládá dvě možnosti: likvidaci reaktoru krátce po vyjmutí paliva nebo její odklad o třicet let, během kterých se sníží radiace.
Studie zpracovaná pro německé energetické firmy je ovšem teoretická. Její kritici poukazují na nutnost rychlejší varianty, přestože by byla technicky náročnější. Během třiceti let by totiž firmy, které elektrárny provozovaly a jsou za likvidaci reaktorů zodpovědné, mohly zbankrotovat. Německý přechod na obnovitelné zdroje ziskům velkých společností nepřeje. Například E.On má miliardové dluhy a likvidace jednoho reaktoru přijde zhruba na miliardu eur.
V Německu, stejně jako v ostatních státech, jsou provozovatelé jaderných reaktorů povinni každoročně odvádět stanovenou částku do rezervy na likvidaci reaktorů a ukládání odpadů. V současnosti mají v rezervách uloženo 30 miliard eur. Ve chvíli, kdy by společnosti bankrotovaly, ovšem zbankrotují i s jadernými rezervami.
Poslankyně Sylvia Kotting-Uhl proto navrhuje zřízení státního jaderného účtu, do kterého by provozovatelé přispívali, ale k penězům by neměli přístup (podobný model funguje ve Švédsku, ale i v České republice). Ministr Altmaier tento návrh odmítá s odůvodněním, že energetické společnosti by se touto cestou „vyplatily“ ze své odpovědnosti. V případě, že by náklady na likvidaci narostly a jaderný účet by je nestačil pokrýt, musel by zbývající částku doplatit stát. Ke sjednání pojistky, která by mohla problém řešit, není dost času, aby zákon mohl být schválen před parlamentními volbami v září tohoto roku. Optimální řešení pro financování likvidace reaktorů zatím v Německu nenašli.
Další informace:
*****
(C) Karel Polanecký, Temelin.cz / Foto: archiv Calla
