Podle australského editora mezinárodního newsletteru Nuclear Monitor, Jima Greena, lidé žijící v zemích produkujících uran jsou terčem nekonečného řečnění o potenciálu radikálního zlepšení ekonomiky pomocí vývozu uranu. V Austrálii prý odříkávají mantru o tom, že mají potenciál stát se „Saudskou Arábií Jihu“ díky svým rozsáhlým ložiskům uranu. Jim Green píše, že s tímhle nesmyslem otravují nejen podvodníci z jaderného průmyslu, ale také politici, odboráři a dokonce i akademici.

Saudské ropné výnosy v roce 2014 dosáhly 285 miliard amerických dolarů, zatímco australské tržby z exportu uranu činily 0,48 miliard dolarů. Australský vývoz uranu by tedy musel vzrůst téměř 600 krát, aby příjmy z něj odpovídaly saudským příjmům z vývozu ropy! Ve skutečnosti je celosvětový trh s uranem almužnou ve srovnání se saúdskou ropou. Tržní hodnota uranu spotřebovaného ve světě v jednom roce byla v posledních letech kolem 10 miliard dolarů.

Trh s uranem stagnoval od jaderné havárie ve Fukušimě. Ale pro podporovatele průmyslu je vždy sklenice z poloviny plná. Ať jsou ceny uranu vysoké nebo nízké, což je zase skvělá příležitost ke koupi. Analytik společnosti ETF Trends konstatuje, že „Global X Uranium ETF“ - což je fond, který investuje do společností těžících uran po celém světě - ztratil více než 86 % své hodnoty od roku 2010.  Jak se na to dívá ETF? „Doufejme ale, že se snad nakonec akcie uranu odrazí ode dna.“

Cena akcií společnosti Cameco klesla o 70 % od roku 2011. Kupujte, kupujte, kupujte! Jak to jeden uranový příznivec podal: „Současná neklidná situace na trhu vytvořila příležitost pro rozumně uvažující investory do energetiky, která se vyskytuje jednou (za deset let ne, ale) za generaci. A samozřejmě, že čísla se mohou stočit jiným směrem. Uran byl podle Macquarie Bank těženou surovinou, které se nejlépe dařilo v roce 2015, a průměrná spotová cena uranu v roce 2015 vzrostla o 15 % v porovnání s předchozím rokem."

To je všechno pravda a jak říká zpravodajská agentura FNArena: „Čím dál se pohybujeme rokem 2016, musíme poznamenat, že rok 2015 byl rokem, ve kterém spotová cena uranu předvedla pozoruhodný výkon vymykající se kontrole. Tato cena se stěží změnila za posledních několik měsíců, čímž se uran vzdálil dalším surovinám jako například ropa, železná ruda a měď.“

Tento relativní náskok byl ale ve skutečnosti neuspokojivý, neboť cena uranu se zvýšila pouze v nízkých číslech – v polovině roku 2014 klesla spotová cena pod 30 dolarů za libru žlutého koláče (diuranát amonný, U₃O₈) a nyní se pohybuje okolo 35 dolarů, přičemž dlouhodobá smluvní cena je na neduživých 44 dolarech. Toto malé zvýšení cen bylo částečně způsobeno výpadkem dodávek ze dvou největších světových uranových dolů, Rössing v Namibii a Olympic Dam v Austrálii.

Současná cena je tak nízká, že provozovatelé uranových dolů usilují alespoň o to získat zpět částku, kterou do těžby investovali. Greg Peel z FNArena uvádí, že u mnoha dolů jsou ceny nižší než výrobní náklady. Uvedená cena je také příliš nízká na to, aby mohla podpořit investice do nové těžby. Rob Chang, analytik společnosti Cantor Fitzgerald, prohlašuje, že cena uranu na vyrovnání investičních nákladů do nových uranových dolů se pohybuje mezi 70 až 80 dolary.

Aktuální spotová cena je asi poloviční z hlediska cen před Fukušimou a asi čtvrtinová v porovnání s maximální výší cen v letech 2005 až 2007. Uranový průmysl a jeho propagátoři doufali, že v prosinci 2013 po ukončení americko-ruského programu Megatons to Megawatts, který spočíval v přepracování vysoce obohaceného uranu (HEU) z ruských jaderných zbraní na palivo pro americké jaderné reaktory, ceny uranu vzrostou. Ale to se nestalo. Společnost UX Consulting Company k tomu poznamenala: „V důsledku jaderné havárie ve Fukušimě bylo mnoho projektů na nové reaktory v celém světě odloženo a v některých případech i zrušeno. Pokles poptávky vyplývající z fukušimské havárie ještě více umocňuje snížení nabídky, která vyplynula z ukončení americko-ruské dohody.“

Uranový průmysl doufal, že by nové spuštění reaktorů v Japonsku mohlo vést ke zvýšení cen. Avšak pouze tři reaktory byly restartovány a cena uranu neposkočila.

Průmysl doufal, že by růst jaderné energie mohl vést ke zvýšení cen. Ale jaderná energetika stagnuje.

Průmysl doufal, že by odčerpání zásob uranu mohlo vést ke zvýšení cen. Ale zásoby jsou masivní a stále rostou. Podle UX Consulting Company čítaly světové zásoby uranu v září 2015 více než 1,1 miliardy liber U₃O_8e (ekvivalent 423 100 tun uranu). To je dost na to, aby byla uspokojena současná celosvětová poptávka po dobu 6,3 let.

"Trh s uranem bude poháněn zásobami po mnoho let," řekl Jonathan Hinze z UxC loni v září. Jinými slovy, zásoby budou držet ceny nízko. Podle Jima Ostroffa, vedoucího redaktora Platts Nuclear Publications, Japonsko „plave – podle některých se topí – v uranu“. Podporovatel jádra, James Conca, tvrdí, že japonské zásoby uranu by vystačily pohánět jaderné reaktory v zemi deset let. Možná více, vzhledem k pomalému tempu procesu znovuspuštění reaktorů.

Čínské zásoby uranu se odhadují na 280 milionů liber U₃O_8e (ekvivalent 107 700 tun uranu), jakož i významné množství obohaceného uranu. Podle Macquarie Bank čínské „ohromující“ zásoby uranu v roce 2016 odpovídají devítinásobku toho, co Čína plánuje spotřebovat v roce 2020.

Výhledy do budoucna

Průmysl je stále více zoufalý a hledá, jak se odrazit od politických konfliktů narušujících stávající výrobu a dodavatelské řetězce (například rusko-ukrajinský konflikt) nebo od dalších poruch a uzavírek dolů. Jak se píše v článku na Mineweb.com: „To by mohlo vést k významnému zvýšení cen navzdory vážným narušením dodávek – buď z geopolitických důvodů, nebo kvůli oslabujícím technickým problémům pro jednoho nebo více hlavních výrobců."

Mezi vší tou přehnanou chválou uranového průmyslu se občas objeví nějaké to upřímné posouzení jeho bídného stavu. Překvapivě jedním z těch lepších zdrojů informací pro analýzu je magazín Nuclear Engineering International (NEI). Loni v říjnu Thomas Meade a Julian Steyn v NEI prohlásili, že: „Výrazný rozdíl mezi plánovanou výrobou a odhadem referenční poptávky pro 20. léta 21. století naznačuje, že do příští dekády nebudou tržní ceny příliš růst... Bohužel pro dodavatele uranu, očekává se, že přebytek nabídky bude přetrvávat. Ve snaze udržet krátkodobou životaschopnost odložili dodavatelé výstavbu nových dolů, omezili výrobní činnost nebo zcela zastavili výrobu... Trh s uranem zápasí s přebytkem nabídky, což bude pokračovat i po této dekádě. Existuje několik příčin, ale pokles poptávky v důsledku havárie ve Fukušimě zůstává tou hlavní."

V květnu 2014 uvedl v magazínu NEI bývalý vedoucí pracovník World Nuclear Association, Steve Kidd, že (volně přeloženo) situace, ve které lidé kupují uranové komodity nebo cenné papíry v očekávání zvýšení cen, má ve skutečnosti trhliny a předpověděl dlouhé období relativně nízkých cen, ve kterém si výrobci uranu budou stěží vydělávat na živobytí. Předpovědi pana Kidda se zdají být nezpochybnitelné.

Originál článku: Yellowcake blues, autor: Jim Green, editor zpravodaje WISE Nuclear Monitor, 26. února 2016, č. 819

*****

(C) Olga Kališová, Sonne und Freiheit // Foto: Wikimedia Commons