V květnu 2016 redakční tým zpravodaje Nuclear Monitor zaznamenal 11-ti leté minimum tržních cen uranu, které bylo tehdy těsně pod 26 USD za libru U₃O₈.  8. června oznámila agentura Bloomberg, že z 80 sledovaných komodit na tom byl uran nejhůře (hned po uhlíkových kreditech). Podle Ux Consulting Company se tržní ceny uranu zhroutily na nejnižší úroveň od dubna 2005 – na 25 USD za libru (1 libra rovná se 0,454 kg) a protože se snížily o 27 % od začátku roku 2016, je z nich už jen zlomek maximální ceny 136 USD za libru U₃O₈ z roku 2007.

Wall Street Journal napsal, že je kolem klesajících tržních cen spousta starostí. V USA trh zaplavil levný zemní plyn, což vede k odstavování jaderných reaktorů. Francie před několika lety oznámila, že začne snižovat svou závislost na jaderné energii. Zatímco Čína přistavuje jaderné reaktory, vybudovala si také zásoby uranu, které jí vystačí déle než na deset let. V Japonsku vláda plánovala restartovat více než 30 reaktorů do roku 2030, z čehož analytici očekávali 10 spuštěných reaktorů do roku 2017. V červenci však nebylo ani jisté, zda dva stávající reaktory zůstanou v provozu.

Nick Carter z Ux Consulting prohlásil, že tržní ceny uranu by mohly zůstat nízko na 30 USD za libru po „nějakou dobu“, protože nabídka uranu má překročit poptávku o 25-30 milionů liber U₃O₈ ročně v letech 2016 až 2019. Carter neočekává slábnoucí nabídku na trhu s uranem až do pozdních dvacátých let 21. století. Jonathan Hinze z Ux Consulting potvrdil, že ročně se nabídka pohybuje kolem 200 milionů liber U₃O₈, přičemž poptávka je jen asi 170 milionů liber.

Podle Hinze vyšplhaly zásoby uranu prakticky z nuly z období před Fukušimou na více než 1,4 miliardy liber v současnosti.  Takže by samotné zásoby vystačily k udržení všech reaktorů na světě v provozu po dobu 8,3 let. Čínské zásoby asi 300 milionů liber U₃O₈ by jí vystačily k provozu svých reaktorů na téměř 20 let.

Analytici z australské společnosti UBS nedávno přehodnotili své předpovědi pro vývoj tržních cen uranu – u všech je klesající tendence z důvodu pomalého znovuuvádění reaktorů v Japonsku do provozu a pomalého tempa globální jaderné expanze. Prognóza pro rok 2016 je nyní 30 USD za libru U₃O₈ oproti původním 37; pro rok 2017 je to 32 USD za libru oproti 55; pro rok 2018 je to 42 USD za libru oproti 60; a pro rok 2019 je odhad cen stanoven na 55 USD za libru oproti 60.

Výčitky svědomí u prodávajících

Analytik přes obchodování s komoditami Donald Levit poznamenal pro Economic Calendar v červenci 2016, že průměrné mezní náklady na výrobu se pohybují kolem 30 USD za libru, což převyšuje aktuální tržní ceny uranu a tím pádem spousta uranových těžařů v současné době prodělává. Výrobci uranu obvykle prodávají většinu své produkce prostřednictvím dlouhodobých smluv spíše než na spotovém trhu, který tvoří jen asi 20 % z celého trhu. Nicméně analytik Simon Tonkin z Patersons Securities je toho názoru, že řada výrobců byla v poslední době nucena prodávat na spotovém trhu, aby si vylepšila svoji slábnoucí finanční pozici.

Z toho mají podle analytika a investora Marin Katusa prodávající výčitky svědomí. Mluvil prý s mnoha producenty, kteří si přáli, aby neplýtvali svými zdroji, ale byli v takové situaci, že jim nic jiného nezbývalo. Například proto, že podepsali smlouvy na financování svých výrobních projektů, takže neměli žádné jiné alternativy. Anebo vlastnili konvenční doly, u kterých nebylo možné ušetřit na pracovní síle.

Obohacování uranu

Oba sektorové segmenty - těžba i obohacování - jsou předzásobené uranem víc než je nutné. Informační agentura S&P Global Platts v dubnu 2016 uvedla, že situaci s nabídkou ještě dále komplikuje, že společnosti obohacující uran využívají svoji kapacitu k tomu, aby dodaly na trh ročně odhadem 15 milionů liber U₃O₈ tím, že podle Ruthanne Neely (víceprezidentky UxC) během obohacovacího procesu spotřebují méně surového uranu k vyprodukování stejného množství obohaceného uranu (tzv. „underfeeding“) a přebytečný přírodní uran následně prodají. Neely odhaduje, že v inventářích s přebytečným obohaceným uranovým produktem  existuje přes 60 milionů SWU (tj. separačních jednotek práce), které by se daly prodat na trhu. Je tam tolik obohaceného uranu, že je obtížné najít pro něj úložný prostor, řekla. Podle ní budou zásoby EUP vzhledem k současným požadavkům vyčerpány až v roce 2028.

Kazachstán – zřejmost, kterou se nikdo nechce zabývat

Restart reaktorů v Japonsku měl stimulovat uranový průmysl – ten se však nekonal. Konec americko-ruského programu „megatuny na megawatty“ měl podpořit průmysl - nestalo se tomu tak. Globální „jaderná renesance“ měla stimulovat uranový průmysl - neuskutečnila se. Nyní někteří očekávají (nebo doufají), že produkce uranu v Kazachstánu se zhroutí a povzbudí investice a produkci jinde. Jak psal na svém blogu Marin Katusa, všechno se děje kvůli Kazachstánu, který měl před 15 lety téměř nulovou produkci uranu a pak se stal největším světovým producentem přispívajícím 40 procenty k celosvětové primární produkci uranu.
Avšak podle Katusy se nikdo nezabývá otázkou, co se stane s kazachstánskou produkcí uranu, když vláda neinvestuje do těžebního sektoru (například do obměny výrobního procesu), ale místo toho využívá peněžních příjmů z těžby na financování svých sociálních programů?

Katusa říká, že psal o tomto fenoménu po celá léta. Nazývá ho „pinch point“, tedy něco jako bod, při kterém dochází k „přiskřípnutí“ finančních zdrojů z národní produkce uranu. A k tomuto scénaři podle Katusy brzy v Kazachstánu dojde, rychleji než to většina očekává. Připomíná, že k tomu samému došlo ve Spojených státech, kde se produkce uranu snížila o více než 85 %. V 60. letech 20. století byly Spojené státy první světovou velmocí v roční produkci 35 milionů liber U₃O₈, ale v roce 2015 vyprodukovaly méně než 5 milionů liber.

Originál článku: autor Jim Green – editor zpravodaje Nuclear Monitor; publikováno ve WISE Nuclear Monitor, 9. srpna 2016, č. 828

*****
(C) Olga Kališová, Sonne und Freiheit //Foto: Wikimedia Commons