Čerstvě zveřejněné statistiky o vývoji evropské energetiky ukazují na zásadní a dlouhodobé změny, kterými tento klíčový obor prochází. Zaměření na energetickou efektivitu snižuje spotřebu, v elektrárenském mixu rychle ubývají fosilní, ale i jaderné zdroje a jsou nahrazovány využíváním obnovitelných energií, zejména větrné a sluneční. Návrh tuzemské státní energetické koncepce proti tomu vsází na růst spotřeby, další těžbu hnědého uhlí a mnohamiliardovou veřejnou podporu pro investory nových jaderných reaktorů.
Evropa ustupuje od využívání jaderné energie, energetická revoluce je na pochodu. Tím, jak utopistický či realistický je tento scénář, se bude zabývat letošní mezinárodní konference NEC 2015 v Linci. V úterý, 19. května 2015 se do Lince sjedou odborníci z oboru energetiky z několika evropských států, aby zde blíže nastínili budoucí energetické možnosti svých zemí. Konference proběhne v linecké budově Promenadenhof, Redoutensäle.
Kolem projektu hlubinného úložiště Yucca Mountain v americkém státě Nevada, jehož financování zastavila administrativa prezidenta Obamy v roce 2009, bylo v posledních měsících živo. V říjnu 2014 zveřejnil americký jaderný dozor (Nuclear Regulatory Commission – NRC) v důsledku soudního rozhodnutí třetí díl Zprávy o hodnocení bezpečnosti projektu. Některé citace z uvedené zprávy, zejména konstatování, že projekt „vyhovuje požadavkům kladeným na úložiště po jeho uzavření“, vyvolali nadšené reakce zastánců projektu. Další vývoj ovšem ukazuje, že nešlo o zlom, který by projekt reálně vracel do života.
Zástupci rozpočtového výbor britského parlamentu pochybují, že by schválili smlouvu mezi britskou vládou a francouzskou státní společností EDF o výstavbě jaderné elektrárny Hinkley Point C před květnovými volbami. Souhlas rozpočtového výboru je nezbytný, neboť podpis smlouvy, která obsahuje státní garance, se týká veřejných rozpočtů.
Vyhořelé palivo z jaderných elektráren patří mezi nejnebezpečnější materiály vůbec. Jeho radioaktivita po vyjmutí z reaktoru je tak vysoká, že člověk, který by se s ním náhodou dostal do kontaktu, obdrží smrtelnou dávku ozáření během několika sekund. Navíc některé umělé, v reaktoru vzniklé radioizotopy, se budou rozpadat po dlouhé stovky tisíc let. Proto je potřeba tento vysoce radioaktivní, ale také toxický odpad dokonale izolovat od všeho živého na milion let. Takováto perspektiva se zcela vymyká dosavadním lidským zkušenostem.
Restrukturalizace německého energetického koncernu E.On, která spočívá v rozdělení na dvě společnosti, oživila otázku, zda peníze uložené na speciálním účtu budou stačit na pokrytí nákladů na likvidaci jaderných reaktorů. Jednoznačnou odpověď nikdo nezná, neboť odhady, kolik bude jejich odstranění stát se pohybují v širokém intervalu. S postupným uzavíráním první generace reaktorů se ovšem otázka skutečné ceny jejich likvidace jeví pro budoucnost jaderného průmyslu jako klíčová. Vedle nákladů, které si vyžádají opatření ke zvyšování bezpečnosti po zkušenosti s havárií ve Fukušimě, půjde o významnou položku určující konkurenceschopnost jaderné energetiky.
