Zástupci rozpočtového výbor britského parlamentu pochybují, že by schválili smlouvu mezi britskou vládou a francouzskou státní společností EDF o výstavbě jaderné elektrárny Hinkley Point C před květnovými volbami. Souhlas rozpočtového výboru je nezbytný, neboť podpis smlouvy, která obsahuje státní garance, se týká veřejných rozpočtů.
Vyhořelé palivo z jaderných elektráren patří mezi nejnebezpečnější materiály vůbec. Jeho radioaktivita po vyjmutí z reaktoru je tak vysoká, že člověk, který by se s ním náhodou dostal do kontaktu, obdrží smrtelnou dávku ozáření během několika sekund. Navíc některé umělé, v reaktoru vzniklé radioizotopy, se budou rozpadat po dlouhé stovky tisíc let. Proto je potřeba tento vysoce radioaktivní, ale také toxický odpad dokonale izolovat od všeho živého na milion let. Takováto perspektiva se zcela vymyká dosavadním lidským zkušenostem.
Restrukturalizace německého energetického koncernu E.On, která spočívá v rozdělení na dvě společnosti, oživila otázku, zda peníze uložené na speciálním účtu budou stačit na pokrytí nákladů na likvidaci jaderných reaktorů. Jednoznačnou odpověď nikdo nezná, neboť odhady, kolik bude jejich odstranění stát se pohybují v širokém intervalu. S postupným uzavíráním první generace reaktorů se ovšem otázka skutečné ceny jejich likvidace jeví pro budoucnost jaderného průmyslu jako klíčová. Vedle nákladů, které si vyžádají opatření ke zvyšování bezpečnosti po zkušenosti s havárií ve Fukušimě, půjde o významnou položku určující konkurenceschopnost jaderné energetiky.
Německo v roce 2014 zvýšilo instalovaný výkon větrných elektráren na pevnině o 3600 MW, což je rekordní hodnota. Meziroční nárůst o více než 3000 MW byl zaznamenán naposledy před dvanácti lety. Tři čtvrtiny loňského nárůstu připadají na nově postavené větrné elektrárny, plných 900 MW pak v Německu získali navýšením výkonu stávajících parků, která spočívá v náhradě původních turbín novými o větším výkonu. V retrofitovaných větrných parcích dochází v průměru k poklesu počtu turbín o třetinu a zároveň ke zvýšení celkového výkonu na 2,5násobek původního stavu.
Sdružení Jihočeské matky, Občanská iniciativa pro ochranu životního prostředí a Calla podaly ve spolupráci s právní kanceláří Frank Bold Legal žalobu vůči rozhodnutí Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), kterým bylo povoleno umístění nových reaktorů v Temelíně. Žalují nejen vady rozhodnutí SÚJB, ale zejména postup Ministerstva životního prostředí (MŽP) pod vedením tehdejšího ministra Tomáše Chalupy. Přestože souhlasné stanovisko MŽP na závěr hodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) bylo vydáno už v lednu 2013, umožňují české zákony právní ochranu zúčastněným obcím a spolkům až v následujícím správním řízení, kterým je právě napadené rozhodnutí SÚJB. Podnět na přezkum postupu MŽP ministr Chalupa smetl ze stolu.
Ministerstva průmyslu a financí připravily „Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky v ČR“. Přestože dokument, jak i z jeho obsahu vyplývá, by měl navazovat na zatím neschválenou Aktualizaci státní energetické koncepce, je tato strategie chystána do vlády způsobem, který by neměl uniknout pozornosti. Ačkoliv se s ním ministerstva ani odborná veřejnost nemohly podrobně seznámit, dostaly na připomínky pouhých pět dnů.
