Komentáře

Jádro jako placebo řešení globálních klimatických změn

Jaderné elektrárny jsou účelově označovány jako čisté bezemisní zdroje, které se mají stát nástrojem k řešení problému klimatických změn. Nezaslouženě. Je sice pravda, že samotné reaktory nevypouštějí emise oxidu uhličitého, ale celý jaderný palivový cyklus ano. Další problém spočívá v omezených možnostech jaderné energetiky.

Stav světové ekonomiky i bezpečnostní situace v zemích třetího světa neumožňují obnovení masivních investičních programů do atomového odvětví tak, aby dokázaly zastavit celkový ústup celého odvětví ze scény.  Podíl jaderných elektráren na celosvětové výrobě elektřiny poklesl ze svého maxima, což bylo 17 % v roce 1993, na pouhých 10 % v roce 2012 a dál klesá.  Podíváme-li se na všechny formy energie, je příspěvek jádra naprosto mizivý – 2 až 3 procenta.  Aby jaderné reaktory přispěly alespoň v řádu jednotek procent na snížení dnešních emisí skleníkových plynů, muselo by být podle scénářů Mezinárodní energetické agentury (Energy Technology Perspectives, 2008)  v letech 2005–2050 uvedeno do provozu každý rok 24 až 32 jaderných reaktorů, každý o výkonu 1000 MW. Zcela nemožné.

Skryté emise

Reaktory nelze považovat za zcela bezemisní zdroj. Například těžba a zpracování uranové rudy, obohacování uranu, výroba paliva a činnosti, které jsou potřebné ke zpracování a ukládání jaderného odpadu, všechny tyto složité procesy vyžadují náročná obslužná zařízení a vybavení, které je nutné pohánět a k nimž je třeba dopravovat tuny materiálů.

Další emise se ukrývají ve stovkách tun oceli, betonu a dalších materiálů potřebných pro výstavbu jaderné elektrárny a souvisejících zařízení. Mezinárodní studie spočítaly, že atomový celek vyprodukuje 30 až 120 gramů oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu elektřiny. S narůstající těžbou rud s nižším obsahem uranu pak můžeme očekávat i růst emisního zatížení vlivem energeticky náročnější výroby paliva na 250 g CO2 /kWh. Je to samozřejmě mnohokrát méně emisí, než vzniká spalováním uhlí (1000-1200 g CO2 /kWh), zemního plynu (cca 600 g CO2 /kWh ), ale oproti obnovitelným zdrojům je na tom atomová elektřina přeci jen hůře (větrné elektrárny do 7 g CO2 /kWh, vodní elektrárny cca 20 g CO2 /kWh atd.).
Rozpálený reaktor vyschlá řeka nezchladí

Pro jadernou energetiku představují v budoucnu podstatné riziko samotné důsledky změn podnebí. V roce 2006 zasáhla vlna veder celou Evropu. Vzhledem k úbytku vody pro chlazení byly postiženy především velké centralizované zdroje energie, kam patří také jaderné elektrárny.

Důkazem byla omezení provozu například v Německu, kde musel být snížen výkon reaktorů ve třech elektrárnách stojících na Labi a německá ekonomika tak přišla o výkon 3500 MW. Španělsko vyřadilo z provozu jadernou elektrárnu Santa Maria de Garoná na řece Ebro a Belgie musela snížit výkon dvou reaktorů v elektrárně Doel. Ve Francii byla elektrárenská společnost EdF nucena vyzvat zákazníky, aby omezili odběry elektřiny, a aby zabránila výpadkům sítě, musela začít elektřinu dovážet z okolních zemí.

Podobně to bude  s reaktory v Temelíně, které jsou chlazeny vodou z Vltavy. Asi málokdo z podnikatelů a starostů obcí na březích Lipna si uvědomuje, že prvotní funkcí našeho jihočeského moře není zajišťovat co nejlepší podmínky jachtařům a další rekreantům, ale nadlepšovat průtok řekou.  Jak bude vypadat letní sezona u břehů s desítkami metrů zapáchajícího bahna si asi můžeme jen představovat.  V případě nedostatku vody na chlazení počítá projekt nového jaderného zdroje i s jeho vypnutím.

Atom však ohrožují i další důsledky klimatických změn: povodně a silné větry. V červnu 2011 velká voda na řece Missouri zaplavila americkou elektrárnu Fort Calhoun. Jaderná elektrárna Browns Ferry v Alabamě přišla v dubnu 2011 kvůli silné bouři o dodávky proudu a musela nouzově odstavit své reaktory. Podle britské vládní analýzy, kterou zveřejnil deník Guardian, je 9 z 19 lokalit využívaných pro atomovou energetiku v různém stupni ohrožení povodněmi a erozí pobřeží v důsledku klimatických změn. Navíc počet rizikových lokalit právě vlivem zvyšující se hladiny moří i bouří bude narůstat.

Řešení je jinde

Samotné Česko je důkazem, že se na projekty atomových elektráren spolehnout nelze. Jde o ekonomicky náročné odvětví, které vyžaduje obrovské investice v řádu stovek miliard korun. Česko má naštěstí řadu lepších a reálnějších řešení, které mohou podstatně snížit emise. Nejvýhodnější je ta energie, která se nemusí vůbec vyrobit a tedy ani spotřebovat – takzvané negawatty. Proto má smysl místo atomu investovat do vylepšování energetické efektivity. České podniky spotřebují skoro o polovinu více energie než vyspělé státy EU. Energetickou náročnost našeho průmyslu lze už s dnešními technologiemi vylepšit o čtvrtinu. Při zachování současné výroby by tak firmy ušetřily ekvivalent produkce dvou temelínských reaktorů.

Psáno pro blog Klimatické koalice na www.ihned.cz.

Edvard Sequens
Edvard Sequens
Od r. 1997 pracuje v občanském sdružení Calla – Sdružení pro záchranu prostředí České Budějovice jako konzultant a vedoucí projektů v oblasti energetiky, v letech 2000 až 2008 byl jeho předsedou. Byl v Nezávislé energetické komisi (Pačesově) a rovněž pracoval jako externí poradce ministra životního prostředí. Specializuje se na problematiku obnovitelných zdrojů energie. Za svou práci pro podporu využití sluneční energie obdržel Českou sluneční cenu 2002 od české sekce sdružení Eurosolar. Podílel se na zpracování alternativní představy nevládních organizací o podobě české energetiky Chytrá energie, www.chytraenergie.info

Další články autora:


Vytisknout  

Související články

O nás

Temelín.cz přináší nezávislé informace o jaderné energetice u nás i ve světě, jaké v běžných médiích nezískáte. Fakta o dnešních i plánovaných reaktorech, těžbě uranu a jaderných odpadech i o naší domnělé závislosti na elektřině z atomu a možnostech řešení.

Hnutí Duha logo Calla logo