Záměr firmy Orlen štěpit uran v Osvětimi vzbuzuje řadu otázek
Calla v rámci dokončeného zjišťovacího řízení v procesu EIA (posouzení vlivů na životní prostředí) požádala české Ministerstvo životního prostředí, abychom se připojili k mezistátnímu posouzení dopadů polského záměru „Výstavba a provoz malé modulární jaderné elektrárny s celkovou kapacitou až 1 300 MWe v technologii BWRX-300“. Společnost Orlen Synthos Green Energy (OSGE) by ráda vedle svého chemického provozu Synthos u Osvětimi, asi padesát kilometrů od našich hranic, postavila jeden až čtyři reaktory od GE-Hitachi.
Tyto varné reaktory BWRX-300 svým výkonem 300 MW atakují horní hranici kategorie malých modulárních reaktorů (tzv. SMR). Patří mezi sedm preferovaných typů malých a středních jaderných reaktorů, z nichž vybírá firma ČEZ pro budoucí využití v tuzemsku. Jejich vývoj však ještě není dokončen a nejsou v žádné zemi licencovány. Českými médii sice proběhla zpráva, že si kanadská Ontario Power Generation tyto reaktory objednala pro stavbu v Darlingtonu, ale ukázalo se, že objednávka právě pro chybějící licenci úřadů není závazná.
Samozřejmostí by mělo být během další etapy procesu posouzení dopadů na životní prostředí prokázání, že posuzované reaktory GE-Hitachi BWRX-300 splní potřebné bezpečnostní standardy a prakticky vyloučí velké úniky radioaktivních látek při havárii. Případně jaký by byl dosah radiačního zamoření při těžké havárii s únikem radioaktivních látek a zda by nedosáhlo hranic s Českem.
Velké otazníky z pohledu jaderné bezpečnosti vzbuzuje plánované umístění této jaderné elektrárny do záplavové oblasti dvou řek. Předložená dokumentace hovoří o výšce zatopení až 4 m v případě poškození hráze Goczałkowice na řece Visle nebo hráze Tresna na řece Sola, případně 2 m hloubce vody při protržení protipovodňových hrází. Navíc pak dle mapy rizika zaplavení polského Státního geologického ústavu se plánovaná lokalita nachází v oblasti zaplavením ohrožené vzhledem ke své geologické stavbě a poloze v ústí velkých říčních údolí (Soła, Skawa, Přemše). Není to příliš riskantní, nemělo by to být vylučujícím kriteriem?
Dokumentace by ale měla odpovědět i na velikost rizika při umístění reaktorů na ložisku černého uhlí a existenci staré i nové důlní činnosti v blízkosti (nejbližší činný důl Janina je pouhých šest kilometrů vzdálený). Co důlní otřesy? Jak velké riziko představují potenciální úniky metanu z podloží? Může být vůbec eliminováno riziko umístění na tak nestabilním místě? Je třeba také vyhodnotit kombinované a kumulativní účinky při havárii v blízkých chemických závodech Synthos.
Areál jaderné elektrárny má být jen 100 metrů od Ptačí oblasti Natura 2000 Údolí dolního toku řeky Skawy a v blízkosti jsou i další chráněná území? Jak bude eliminován dopad stavebních činností na chráněné ptačí a ostatní živočišné druhy? Jak se projeví provoz – hluk, čerpání vody na chlazení, vypouštění ohřáté vody do vodoteče atd.? A vůbec, jaká bude skutečná spotřeba vody na chlazení a její dostupnost v území i při předpokládaných změnách v důsledku postupující klimatické změny?
První studie říkají, že z malých modulárních reaktorů bude na vyrobenou jednotku elektřiny větší množství vysocearadioaktivních odpadů, než je tomu u elektráren velkých. Jaký bude očekávaný inventář radioaktivních odpadů z provozu i likvidace plánované elektrárny s reaktory BWRX-300? Jak bude v Polsku nakládáno s vyhořelým palivem a všemi druhy radioaktivních odpadů, když Polsko dosud nemá jadernou energetiku?
Otázek k zodpovězení od polského investora je více. Snad to podobně uvidí i Hladíkův úřad a do posouzení tohoto plánovaného jaderného záměru za naším severním pomezí se aktivně vloží.
Psáno pro Ekolist.cz // Obrázek: GE Hitachi
