Přístup k jaderné energetice dělí Evropu
Ve stínu horké debaty o přihrávce dukovanské zakázky století ruské státní společnosti Rosatom probíhá proces, který možná bude mít pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě nezanedbatelný význam. V Evropské unii se vede debata o tom, zda jadernou energetiku v klasifikačním systému zvaném taxonomie zařadit mezi technologie přijatelné pro naplnění Zelené dohody pro Evropu. Praktický dopad výsledného rozhodnutí lze předem těžko posoudit, neboť nařízení o taxonomii se začne naplňovat až se začátkem roku 2022. Je ovšem patrné, že jaderný průmysl o zařazení do seznamu velmi stojí.
V příštích letech má taxonomie sloužit především bankám a investičním fondům jako vodítko pro poskytování úvěrů. Pomůže posoudit, zda je navrhovaná investice v souladu s environmentálními cíli (snižování emisí skleníkových plynů, omezování znečištění, ochrana biologické rozmanitosti atd). Stojí za připomenutí, že taxonomie nemůže vést k podpoře jaderných projektů z evropského rozpočtu nebo změnit pravidla evropského energetického trhu. Ochota bank financovat konkrétní projekty ovšem bude pro podobu energetické transformace důležitá.
Uvědomují si to i členské státy: premiéři Francie, České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovinska napsali v březnu Evropské komisi dopis, v němž přímo vyzývají k zařazení jaderné energetiky do taxonomie stejně jako ostatní nízkoemisní zdroje. Třeba pro francouzskou společnost EDF, kterou čekají velké investice do stávajících jaderných zdrojů s cílem prodloužit jejich životnost, bude každá desetina procenta úrokové sazby u poskytovaných úvěrů znamenat významný dopad do hospodářských výsledků.
Evropská komise bude ožehavou otázku rozhodovat v příštích měsících. Posudek, který zadala servisní organizaci Joint Research Centre, vyznívá pro jádro pozitivně (podle verze, jež unikla do médií), ale konečné rozhodnutí Komise nelze jednoduše předvídat. Bude záviset na převažujícím mínění o tom, zda jaderná energetika významně poškozuje environmentální priority v jiných oblastech, než je omezování emisí skleníkových plynů.
Situaci by zjednodušilo, kdyby kritériem byla udržitelnost technologií. Jaderné elektrárny jako zařízení využívající neobnovitelný zdroj, by byly automaticky ze hry. Při vyřazení všech technologií, které nesplňují kritéria udržitelnosti by ovšem Evropa měla potíž pokrýt svoji neudržitelnou spotřebu. Kritérium „do no significant harm“ umožňuje poměrně široký výklad a bude záležet na subjektivním posouzení.
Nutnou podmínkou pro zařazení jaderných elektráren je vyloučení možnosti havárie, která by pochopitelně životní prostředí poškodila velmi významně. Komise se musí shodnout, jaká bezpečnostní kritéria musí jaderné elektrárny splnit, aby prošly do dalšího kola.
Hlavním bodem debaty pak bude prakticky jistě jaderný odpad. Nakolik lze pokročilé, ale dosud nedokončené, projekty výstavby hlubinného úložiště ve Finsku nebo Švédsku považovat za důkaz pro tvrzení, že jaderný odpad je možné v potřebném množství trvale oddělit od okolí? Pro rozhodování Komise jistě klíčová otázka, na kterou nikdo nezná spolehlivou odpověď.
K problému jaderného odpadu, stejně jako k otázce, zda jaderná energetika poškozuje některé environmentální cíle, mají evropské státy diametrálně odlišné postoje. Země, které neprovozují žádnou jadernou elektrárnu a nemají to v plánu (Rakousko, Itálie, Irsko), se neshodnou se státy, které problém jaderného odpadu nevyhnutelně musí řešit, a ještě méně s těmi, které plánují jadernou energetiku dále rozvíjet.
Zbývá dodat, že banky a investiční fondy se při svém rozhodování řídí celou řadou kritérií. Taxonomie bude mít svůj význam, ale zkušenosti s aktuálními trojnásobně prodraženými projekty na území Evropské unie (Olkiluoto, Flamanville, Mochovce), blikají červeně. Připravované projekty zatím neslibují zásadní změnu obrazu.
Karel Polanecký, psáno pro Deník Referendum
