Černobylská katastrofa se i po letech vymyká běžným měřítkům
Přesně před jedenatřiceti lety postihla východní Evropu největší průmyslová katastrofa v dějinách civilizace. Poučili jsme se z této tragické události?
Co se stalo 26. dubna? Na tuto otázku dnes bez zaváhání odpoví už jen malý zlomek lidí. Když k datu doplníte letopočet 1986, část pamětníků přece jen zabere: „Počkej, to bouchnul Černobyl.“ O skutečném rozměru havárie, která bývá (společně s únikem jedů z chemičky v indickém Bhópálu) označována za nejhorší průmyslovou katastrofu v dějinách, má pak přehled jen hrstka lidí. Důvodem je částečně omezený přístup k informacím v prvních letech po katastrofě, částečně skutečnost, že havárii podobného rozsahu nemáme s čím porovnat.
Britský radiobiolog Ian Fairlie odhaduje celkový počet lidí, kteří zemřeli nebo zemřou na nádorová onemocnění vlivem černobylské havárie, na 40 tisíc. Odhady OSN sice uvádějí o řád nižší počet obětí, ale rozdílná metodika různých studií nic nemění na tom, že se černobylská tragédie dostává do čísel, která se obvykle vztahují k vážným přírodním katastrofám typu zemětřesení. Na zasažených územích také výrazně vzrostl počet onemocnění způsobených genetickou poruchou (leukémie, rakovina štítné žlázy i kardiovaskulární poruchy či cukrovka) u lidí narozených po havárii.
Loňské vydání ročenky World Nuclear Industry Status Report přineslo srovnání dvou nejvážnějších havárií jaderných elektráren – Černobylu a Fukušimy. Třebaže roztavení tří reaktorů v elektrárně Fukušima-Daiiči má nepochybně vážné dopady, Černobyl zasáhl své okolí podstatně hůř. Černobylskou havárií byla kontaminována zhruba padesátkrát větší plocha než v okolí Fukušimy. Také v množství radioaktivních látek, které unikly do okolí, má Černobyl zhruba desetinásobné, smutné prvenství. Exploze, jež utrhla víko černobylského reaktoru, zapříčinila volný únik radioaktivních látek do okolí. Ve Fukušimě série explozí zničila reaktorové haly, ale roztavené jaderné palivo bylo zachyceno betonovou bariérou ochranné obálky.
Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění v Japonsku bylo vlivem fukušimské havárie evakuováno více lidí než z okolí Černobylu (170 tisíc oproti 130 tisícům). Podle všech ostatních kritériích jsou dopady černobylské havárie vážnější. To samozřejmě nesnižuje vážnost havárie ve Fukušimě. Je třeba připomenout, že obsluha neměla ani ve Fukušimě situaci pod kontrolou. Na to, zda si únik radiace nevynutí evakuaci Tokia, nemělo vedení elektrárny žádný vliv.
Černobylská havárie v osmdesátých letech jasně ukázala, že prohlášení politiků a projaderných techniků o prakticky nulové pravděpodobnosti vážné nehody jaderné elektrárny neodpovídají skutečnosti. Vážné chyby obsluhy vedly k havárii, kterou by nikdo předem nedokázal popsat. O pětadvacet let později se ve Fukušimě a ve zcela jiných společenských podmínkách ukázalo, že jaderná elektrárna může selhat při přírodní pohromě nepředpokládaných rozměrů. Nelze vyloučit, že další havárie bude mít úplně jinou příčinu.
Černobylskou havárii si musíme připomínat jako varování před podceněním rizik. Jeden z operátorů černobylské elektrárny Sergej Parašin k havárii řekl: „Věděli jsme s jistotou, s arogantní jistotou, že tu energii, se kterou si hrajeme, máme pod kontrolou. Mohli jsme přimět přírodní síly, aby se ohýbaly podle naší vůle. Nebylo nic, co bychom nemohli dokázat. Toho dne jsme zjistili, jaký to byl omyl.“
Psáno pro Deník referendum.
