Nezbytně potřebujeme novou progresivní energetickou politiku
Původní optimismus provázející rozvoj jaderné energie naráží čím dál více na neuspokojivou realitu. Nejenom, že se zvyšují Miloš Zeman prohlásil, že český stát nebude podporovat obnovitelné zdroje energie. Jak si skutečně stojí? Pravidelně se na ně například svádí zvyšování ceny elektřiny. Majoritní část zvýšení ceny elektřiny ovšem na jejich vrub nepadá.
Českou veřejnost patrně nepřekvapilo nedávné prohlášení Miloše Zemana o tom, že český stát nebude podporovat obnovitelné zdroje energie. Je to již tradice. Jedná se o setrvalý stav, jež reflektuje společenské klima. Nevěříme malým, to raději spoléháme na veliké, věříme silným slovům více než bychom měli věřit svoji vlastní síle a síle společenství. Nevěříme obnovitelným zdrojům, ale vzdycháme po megalomanských projektech velikých elektráren.
Obnovitelné zdroje se nepomlouvají jenom u nás, ale začíná se tak dít i v dalších zemích, třeba v Německu. Ironicky řečeno, jsme avantgardou, Němci se pomalu přidávají, přesto, že zdrcující většina německé veřejnosti obnovitelné zdroje podporuje a přeje si jejich dalších rozvoj. Průzkumy hovoří až o 94 %. Jak je možné, že v energetické otázce v Německu nefunguje ani prostý populismus? Důvod je zřejmý - před krátkým časem se obnovitelné zdroje staly vážným konkurentem současné fosilně jaderné energetiky.
Před několika lety je většina konvenčních politiků a energetiků nebrala vážně. A proč si jimi tedy nevylepšit profil? Větrná energie zlevňuje cenu elektřiny na burze, fotovoltaika dosáhla v několika evropských zemích grid parity a technologický rozvoj posune podle prognóz a slibných laboratorních výsledků cenu obnovitelně generovaného proudu ze slunce během několika let pod výrobní cenu elektřiny z uhlí.
Jistě není náhodou, že prezidentovo prohlášení bylo zveřejněno den poté, kdy se v Praze konala mezinárodní protijaderná konference. Probíhala za účasti německých, rakouských, britských a českých odborníků a jejím tématem byla především ekonomická stránka výroby elektřiny v jaderných elektrárnách. Mnohokrát bylo proneseno, že atomová energie na tom ekonomicky není nejlépe.
Stále rostoucí konstrukční náklady vzorových typů jaderných elektráren EPR ve Finsku a Francii, které se vyšplhaly na dvou a půl násobek původního rozpočtu, Evropská komise šetřící záměr anglické vlády podpořit výrobu jaderné elektřiny pevnou zvýhodněnou cenou, nízké ceny elektřiny na trhu. Zrušený český tendr na dostavbu temelínské elektrárny je logickým důsledkem.
Finanční podpora jaderných elektráren ale není nic nového. Podle třetího dodatku evropské smlouvy EURATOM mohou členské státy podporovat jadernou energie různými daňovými úlevami, a také tak činí. Neodvádí se daň z finančních prostředků určených podle zákona na budoucí uložení jaderného odpadu, naplatí se daň z přidané hodnoty za vybavení jaderné elektrárny s výjimkou běžných stavebních materiálů. Většina populace o tom neví a pokládá proto podle proklamací energetických gigantů jadernou energii za levný zdroj. Anglický záměr je tedy prohloubením stávajících výhod.
Dalším evergreenem jaderné nespravedlnosti je chronické podpojištění jaderných elektráren. Pojistná částka českých elektráren je šest miliard, ale majitelé elektrárny platí pouze část. Elektrárny nejsou podle studie z univerzity Johanna Keplera v Linci řádně pojištěny na reálně možné škody; podle výpočtu lipské pojišťovny z roku 2011 by se tak musela cena atomového proudu zvýšit o 0,14 až 2,36 euro/kWh,
Je důležité připomenout, že skryté a externí náklady fosilně jaderných zdrojů jsou bagatelizovány, neuváděny a opomíjeny. Ve společnosti se o nich nemluví, resp. se odmítají. Náklady na obnovitelné zdroje jsou vedle toho v mediích zveličovány, jsou uváděny manipulativně, vyjadřují se miliardovými částkami za celé období podpory, nikoliv ročně, či v procentech nárůstu celkové ceny za elektřinu, nebo ve srovnání s nárůstem jednotlivých položek ceny.
Příplatek na obnovitelné zdroje je přitom transparentně uváděn jako položka konečné ceny elektřiny, právě na rozdíl od skryté podpory fosilně jaderné energetiky. Data o podpoře různých zdrojů v České republice se mi nepodařilo zjistit, ale v analogii mohu uvést data z Německa, které představila nedávná studie Greenpeace a BWE.
V letech 1970 až 2012 dosáhla společenská podpora výroby energie celkem 678 miliard euro, z toho (v miliardách) připadlo na černé uhlí 311, na hnědé uhlí 87, na jadernou energii 213 a na obnovitelné zdroje 67 miliard euro, tedy pouhých deset procent celkové částky. Kalkulované sumy zahrnují emisní obchody, pevné výkupní ceny pro OZE, nezdaněný reservní fond jaderných elektráren, daňová zvýhodnění a přímé dotace.
Při kritice obnovitelných zdrojů se neuvádějí jejich pozitivní aspekty, především nerealizované externality fosilně jaderného systému, úspora v dovozu a čistě produkovaná elektřina s emisemi řádově nižšími, než jsou emise fosilního systému. V energetické diskuzi se rovněž v ČR neobjevují externí náklady fosilně jaderné výroby a jejich srovnání s výdaji na podporu obnovitelných zdrojů.
Podle studie Frauenhoferova Institutu z roku 2005 byly již tehdy v důsledku využívání obnovitelných zdrojů energie v Německu omezeny emise 38 milionů t CO2, 13 kt SO2, 27 kt NOx a 3 kt prachových částic. Omezení těchto emisí vedlo k vyhnutí se externím nákladům ve výši 2,8 miliard euro, zatímco podpora OZE podle zákona činila 2,4 miliardy euro. Lze tedy říci, že veškeré náklady na obnovitelné zdroje byly plně kompenzovány nerealizovanými externími náklady.
K emisním externalitám je v Německu třeba připočítat další náklady na dočasné úložiště Asse (experimentální úložiště jaderného odpadu, kde dochází k průnikům radioaktivity). Pouze odstranění tohoto odpadu přijde na šest miliard eur, na každou německou domácnost tedy jednorázově tři sta euro.
Cena následného uložení ještě není započítána. A na rozdíl od podpory obnovitelné energie se z těchto prostředků neradují tisíce zemědělců v Bavorsku nebo majitelé větrných elektráren ve Šlesvik- Holštýnsku, ale jsou směrovány na veliké firmy a přispívají k jejich rostoucí hospodářsko politické moci a k sociální nerovnosti.
Samozřejmě, jako vše, co lidská civilizace dělá, i obnovitelné zdroje mají své externality. Dovoz etanolu z Brazílie nebo pěstování kukuřice pro výrobu bioplynu jsou třeba příklady těch nejkřiklavějších. I zde ale existují variantní a pozitivní řešení. V prvním případě nedovážet, protože obnovitelné energie by měly být především lokální energií, jinak se ztrácí veliká část jejich výhod.
Pro získání substrátů na výrobu bioplynu již byly s velmi dobrými výsledky vyzkoušeny směsné kultury s vysokými kvetoucími rostlinami, které se sejí jednou za pět let, nepotřebují žádné hnojení, ani další syntetické agrochemikálie.
Rovněž tak se v českých mainstreamových mediích neobjevují nesporné úspěchy, kterých bylo dosaženo v úplném zásobování celých oblastí obnovitelnou energií. Tak například východní část Rakouska spolková země Burgenland dosáhla sta procent obnovitelné elektřiny z lokálních zdrojů již během minulého podzimu.
Na konci roku 2013 již byla netto čistým vývozcem zelené elektřiny. V této spolkové zemi žije 278 tisíc lidí. Okres Lüchow - Danneberg, ležící v severním Německu mezi Berlínem a Hamburkem, s padesáti tisíci obyvateli, dosáhl sta procent obnovitelné elektřiny již v roce 2011.
Blackouty, jakkoliv jsou opakovaně vzývaným strašákem fosilně jaderného komplexu, právě ve spojitosti s obnovitelnými zdroji, nejsou na pořadu dne. Jaký by mělo smysl pouštět do sítě elektřinu, kterou nikdo nekoupí a pro niž neexistuje přenosová kapacita? Přebytek elektřiny vyvolá zvýšení pečlivě hlídané frekvence a při dosažení 50,2 Hz, je třeba některé zdroje odpojit. Přitom se již nejedná o žádné marginální podíly obnovitelné elektřiny v sítích.
V minulém roce bylo dne 3. října v poledních hodinách dosaženo 60 % obnovitelné elektřiny v německé síti. Podobná situace nastala v únoru tohoto roku ve Španělsku, kdy bylo dosaženo rekordní měsíční výroby z OZE ve výši 59 %, čímž byl překonán starší rekord z dubna minulého roku (54,2 %). O únorový španělský výsledek se nejvíce zasloužil vítr (28,3 %) následovaný vodou (26,8 %). Ani zde nedošlo k žádnému výpadku sítě.
Nesmíme zapomenout, že veliké energetické firmy utrpěly v posledních letech obrovské ztráty. Zpráva Greenpeace z konce minulého roku vyčísluje škodu evropských energetických koncernů na pět set miliard euro. A vlády bývají velikými akcionáři těchto společnosti, a tak se navzájem podporují, tu tam peníze, tu tam zákon.
Jedním z důvodů finančního propadu energetických společností byl nezájem o investice do obnovitelných zdrojů. Je to výslednicí zastaralého myšlení. Jaderné zdroje nejsou kompatibilní se zdroji intermitentními, tedy zdroji závislými na větru a svitu a lze je těžko a pouze s vyššími nároky regulovat, nicméně pro své majitele jsou zlatým dolem. Denně vyrobí 1 GW elektrárna elektřinu asi za jeden milion euro.
Obnovitelné zdroje jsou, na rozdíl od fosilně jaderných, zdroji udržitelnými. To znamená, že jejich primární energetický zdroj, tedy Slunce bude k dispozici stále, asi pět až sedm miliard let, tedy dobu převyšující veškerou biologickou historii této planety. Přinesou zaměstnanost, nejenom pro jaderné fyziky a odborníky v termodynamice, ale také pro geology, meteorology, zemědělce, lesníky, traktoristy a montéry i horolezce, a mnoho dalších obyčejných zaměstnání.
U našeho západního souseda padá na vrub obnovitelné energie 380 000 pracovních míst. Obnovitelné zdroje se rozvíjejí s obrovskou dynamikou. Jaderné reaktory jistě také, určitě v plánech. Ve skutečnosti, ale příliš nezáleží na tom, zda se bude jednat o reaktory pokročilých generací. Stále budou obsahovat štěpný materiál, který se bude dobývat ze země se škodami na krajině i lidském zdraví. A jako veliké centralizované zdroje budou tyto elektrárny, na rozdíl od obnovitelných zdrojů, stále větším těžištěm stále rostoucí devastující ekonomické moci.
Na obnovitelné zdroje se pravidelně svádí zvyšování ceny elektřiny. Majoritní část zvýšení ceny elektřiny v posledních letech ovšem nepadá na vrub obnovitelných zdrojů. Nejenom u nás, ale i v Německu, v zemi, kde má obnovitelná energie zásadní podporu veřejnosti. Německý ministr hospodářství, Sigmar Gabriel, se chystá zavést kvůli údajné nákladnosti energetické proměny zvláštní daň na samostatně vyrobený a samostatně spotřebovaný solární proud.
Samospotřebitelé by měli platit polovinu rozpočteného doplatku na obnovitelné zdroje a nájemci zařízení plnou výši. Skutečný důvod je ale jiný: V poledních hodinách, kdy je veliká spotřeba elektřiny odstavuje solární proud uhelné a jaderné elektrárny. Energetické společnosti pak vykazují ztráty. A německá vláda dělá klientelistickou politiku. Není v tom sama. Zástupci solárních svazů ale pro ten případ již chystají žalobu z důvodu možné neústavnosti.
Psáno pro Deník referendum.
