Vstoupili jsme do nové éry, ale většina politiků to netuší

Významná americká banka letos oznámila, že výrobní náklady na elektřinu ze slunce a větru jsou, včetně akumulace, nižší než obdobné náklady z fosilních a jaderných zdrojů. Externí náklady nebyly brány v potaz.

Všechny diskuze o fosilní a jaderné výrobě elektřiny jsou od letošního roku zcela zbytečné. Veškeré prostředky investované do debat, jednání, plánů, projektů, neřkuli výstavby fosilních a jaderných zdrojů jsou zcela mimo realitu. A to z těch nejpragmatičtějších důvodů. Žádná ekologie, žádná ochrana přírody, žádné zdravotní důvody. Pouze a jenom důvody ekonomické.

Tedy výsostný důvod, kterým se politici všech barev zaklínají, kudy chodí. Je těžko pochopitelné proč především čeští politici stále vedou svou o tom, jak jsou uhlí a jádro nevyhnutelné. Není to již pravda. Nyní je obnovitelná elektřina levnější než fosilní a jaderné zdroje. K tomuto závěru v letošním roce, na základě pravidelných ročních ekonomických analýz, došla mezinárodní investiční banka Lazard, jež je jednou z vedoucích světových firem pracujících na poli finančního poradenství, řízení aktiv, oblasti fúzí, akvizic a dalších finančních strategií.

Obecně lze říci, že průmyslové velikosti solárních i větrných parků poskytují levnější elektřinu než uhlí i jádro, v některých případech i zemní plyn. Zde jsou některé LCOE ceny (v US centech na 1 kWh) v případě nových zdrojů stavěných v roce 2017: Krystalická fotovoltaika v průmyslovém rozměru v rozmezí 4,6 až 5,3 tenkovrstvá fotovoltaika je o 0,3 až 0,5 levnější, větrná energie on shore (na pevnině) je v rozmezí 3,0 až 6,0.

Naproti tomu uhlí poskytuje cenu v rozmezí 6 až 14,3 a jaderná elektrárna 11,2 až 18,3. Nákladová cena jaderné elektřiny neobsahuje cenu finálního a úplného odstranění jaderné elektrárny, tzv. decommissioning. Ještě dražší by byly uhelné elektrárny s technologií záchytu a ukládání oxidu uhličitého (CCS technologie) a v mnoha případech i plynová kogenerace.

V citované studii banky Lazard se porovnávají levelizované náklady energie (LCOE), tedy ty, co jsou vztaženy na jednotku vyrobené elektřiny za celou životnost elektrárny. V této ceně jsou započteny veškeré náklady na projekt, jeho výstavbu, potřebná paliva, vodu a všechny další průběžné náklady, včetně demontáže zařízení (mimo kalkulaci ceny jaderně generované elektřiny).

V těchto nákladech se nepřihlíží k externím nákladům, které sice existují, ale ekonomové je zpravidla nechtějí brát v potaz. Jejich příkladem mohou být externí náklady výroby elektřiny z uhlí těženého v Appalačském pohoří v USA odsouzení hodnou metodou těžby „mountaintop removal“. Podle Paula Epsteina z Harvardské lékařské fakulty byly externí náklady (3,25 Kč/kWh) v roce 2011 přibližně na dvojnásobku výrobních nákladů elektřiny z uhlí.

Externí náklady nejsou obsaženy v ceně, ale jsou neseny celou společností, aniž by si to většinou uvědomovala. Odbourání těchto externalit bude tedy celospolečenských přínosem na biodiverzitě, zdraví veřejnosti, stavebních a korozních škodách a dalších negativních aspektech, včetně škod na těžebních místech.

Výrobní cena je platná, když svítí či když fouká, ale co když je tma a bezvětří? Banka Lazard odpovídá i na tuto otázku. Předpokládá, že např. 200 MW sluneční elektrárna bude zálohována 400 MWh akumulační jednotkou, přičemž komplex by poskytoval stálý výkon až do 110 MW. Tato kombinace zvýší náklady na 8,2 US centů/kWh pro všechny sluneční projekty a jeho cena bude schopná konkurence s uhelnými a plynovými elektrárnami.

Vcelku pochopitelné je, že klesají náklady na fotovoltaiku, neboť klesá cena panelů vztažená na instalovanou jednotku výkonu. Na rozdíl od větrné energie, kde je cena za watt prakticky konstantní. To, co u větru roste je kapacitní faktor, což znamená, že každý watt instalovaného výkonu vyrobí za rok více elektřiny. Mezi lety 1998 a 2001 byl kapacitní faktor 25,4 %, zatímco větrné elektrárny vybudované v roce 2015 měly již 42,6 %, tedy výroba elektřiny z jednoho wattu instalovaného výkonu větrné elektrárny se zvýšila o 67%. K tomuto závěru došla studie Berkley Lab na základě dat EIA.

Zbývá se ptát, proč před dvěma dny vyjednával prezident v Rusku o výstavbě nových jaderných bloků, které se, podle všeho, budou stavět až za mnoho let, (až se najde místo, vyřídí EIA, až se uplatí obce směšnými maginalitami typu nových chodníků či opravené mateřské školky, či dokonce přímo jejich starostové či obecní rady, když přislíbí, že to „zařídí...“); to je zcela mimo chápání. Trend, který byl započat, tedy pokles nákladů na větrné a sluneční zdroje a na straně druhé nárůst nákladů na fosilní a jaderné elektrárny pochopitelně letošním rokem nekončí, ale bude pokračovat a cenový rozdíl produkované elektřiny se bude dále zvyšovat.

Pan prezident není aktuálně a správně informován. V rozhovoru v televizi Barrandov uvedl, že jednal s Rosatomem (5:35) a neopomněl zmínit, snad aby byl rozhovor konzistentní, že německá Energiewende (energetická proměna) zkrachovala (8:13). (I když kancléřka OZE brzdí, nadržuje uhlí a na webu Hans Josefa Fella jsou prezentovány obavy z možné renesance jaderné energetiky v Německu), jak je možné tvrdit, že Energiewende zkrachovala, když SRN měla v říjnu v síti 44,1% obnovitelné elektřiny, roste parametr stability sítě SAIDI a roční průměr obnovitelné elektřiny v tomto roce bude nad 38%? A že zákonná norma - EEG - přijatá v Německu byla začleněna do právního řádu více jak 60 zemí a zásadní měrou přispěla k světovému rozvoji obnovitelné energetiky. V 18:40 toho rozhovoru prezident prohlásil, že to nebude obnovitelná, ale jaderná energie, která zajistí dostatečné zásobování a neopomněl se těšit na fúzi.

Nezkrachovala spíše jaderná energetika? Splněním IAEA předpovědí celkového instalovaného výkonu z roku 1974 na rok 2000 z mizerných 7,8 %, i stálým zvyšování cen výstavby nových jaderných elektráren jak je nesporné v případě aktuální výstavby dvou evropských jaderných elektráren EPR (European Pressure Reactor) ve finském Olkiluoto a Flamaville. Mají značný časový i finanční skluz. Stavba měla trvat 3-4 let ale prodloužila se na trojnásobek. Letos bylo oznámeno další zpoždění, finská elektrárna by se podle poslední revize měla připojit k síti až v květnu 2019.

Bude-li v ČR pokračovat fosilně jaderné plánování a výstavba, bude nad slunce jasné, že se nejedná o pouhou, za laskavého přístupu snad omluvitelnou neznalost současných cen energetických zdrojů, ale o trestuhodné a pravděpodobně záměrné matení veřejnosti s evidentním podezřením na možný osobní nebo skupinový prospěch při sjednávání zbytečně drahých kontraktů. A možná i důvod k žalobě.

Psáno pro Blog na iDNES.