Podobně jako v jiných odvětvích, je i v případě jaderné energetiky čínský trh vnímán z globálního pohledu jako klíčový. Pokud jde o výstavbu jaderných reaktorů, Čína očekávání vysoké poptávky do značné míry naplňuje – z celkového světového počtu 66 rozestavěných reaktorů se jich 28 nachází právě na čínském území. Nechybějí předpoklady pro další růst, jaderné elektrárny dosud pokrývají jen 2 % čínské produkce elektřiny a tamní průmysl je schopen zajistit většinu dodávek pro výstavbu reaktorů. Vývoj z posledních let ovšem ukazuje, že tempo z konce minulé dekády, kdy Čína plánovala každoročně zahájit výstavbu deseti nových bloků, nebude v blízké době obnoveno.

Dosavadní vývoj čínské jaderné energetiky stál především na výstavbě upravených reaktorů francouzské firmy AREVA stavěných v Evropě v sedmdesátých a osmdesátých letech. Licenci na jejich výstavbu koupily čínské státní společnosti CGNPC (Chinese Guangdong Nuclear Power Company) a CNNC (Chinese National Nuclear Company). Již v roce 2008 ovšem bylo zřejmé, jde o zastaralý koncept, na kterém Čína nehodlá do budoucna stavět. Plány se jasně klonily k přechodu na reaktory třetí generace. Představitelé čínského jaderného průmyslu otevřeně pochybovali o tom, že reaktory využívající třicet let starého konceptu firmy AREVA splňují aktuální mezinárodní bezpečnostní standardy. Dalším nezanedbatelným faktorem byla skutečnost, že AREVA nesouhlasila s vývozem licencovaných reaktorů, které by konkurovaly jejím novějším produktům.

Již před havárií v japonské elektrárně Fukušima Daiiči bylo zřejmé, že zahajovat výstavbu deseti reaktorů za rok není pro čínské dodavatele udržitelné. V posledních třech měsících před 11. březnem 2011 nebyla zahájena výstavba žádného reaktoru. V reakci na fukušimskou havárii čínská vláda výstavbu nových reaktorů pozastavila, přičemž příslušné orgány pracovaly na nových bezpečnostních pravidlech. Moratorium bylo uvolněno v listopadu 2012, kdy byla zahájena výstavba dvou reaktorů starého typu. O měsíc později pak Čína začala stavět dva experimentální plynem chlazené reaktory na bázi modulárního reaktoru PBMR. Za první polovinu roku 2013 nebyla zahájena výstavba žádného reaktoru.

Upravený čínský plán rozvoje jaderné energetiky si klade za cíl provozovat v roce 2020 jaderné reaktory o celkovém výkonu 60 až 70 GW (oproti současným 14 GW). Zároveň by od roku 2016 neměly úřady povolovat výstavbu reaktorů starého typu. Další vývoj jaderné energetiky v Číně proto bude patrně spojen s výstavbou jaderných reaktorů třetí generace dodávaných zahraničními firmami nebo opět vyráběných čínskými společnostmi po zakoupení licence. Přechod na výstavbu reaktorů nového typu má přispět ke zvýšení bezpečnosti, ale je spojen s rizikem prodlužování doby výstavby. Reaktory starého typu byly v Číně stavěny poměrně rychle, bez velkých časových skluzů. Údaje o nákladech na jejich výstavbu nebyly publikovány.        

Dosavadní zkušenosti s reaktory AREVA a Westinghouse na čínském trhu

V Číně se v současnosti staví šest reaktorů třetí generace objednaných v letech 2007 a 2008. Ve čtyřech případech jde o reaktory AP1000 společnosti Westinghouse (nabízené v temelínském tendru) ve dvou o reaktory EPR společnosti AREVA (typ stavěný ve finském Olkiluotu).

Výstavba dvou reaktorů AP1000 v elektrárně San Men byla zahájena v dubnu a prosinci 2009, další dva v elektrárně Hai Jang se začaly stavět v září 2009 a červnu 2010. Společnost Westinghouse sice ještě začátkem roku 2012 deklarovala, že původní termín spuštění prvního bloku v elektrárně San Men před koncem roku 2013 je stále reálný, ale zprávy z průmyslových  kruhů hovoří u všech čtyř reaktorů o uvádění do provozu až v letech 2014 nebo 2015.

Reaktory EPR v elektrárně Taj Šan se začaly stavět v říjnu 2009 a dubnu 2010. Ve srovnání s evropskými projekty ve Finsku a Francii zatím výstavba reaktorů EPR v Taj Šanu probíhá bez větších skluzů, jejich spuštění se očekává v letech 2014 a 2015. Je ovšem zřejmé, že nároky čínského jaderného dozoru jsou nižší. Systém kontroly a řízení je v Taj Šanu instalován podle projektu, který britský jaderný dozor odmítl schválit a vyžádal si jeho úpravu.

Zprávy o cenách reaktorů třetí generace stavěných v Číně se získávají obtížně, poslední odhady se pohybují mezi 2300 a 2600 eur na instalovaný kilowatt. Tato cena je významně nižší v porovnání s reaktory stavěnými v Evropě a Severní Americe. Nelze ovšem očekávat, že by se čínské ceny v budoucnosti opakovaly i na Západě. Je třeba brát v úvahu, v Číně zaměstnávají firmy stavějící reaktory dvojnásobek personálu, kterému platí desetinové mzdy v porovnání se západem.

Přestože výstavba reaktorů firem Westinghouse a AREVA se v Číně nesetkala s problémy srovnatelnými s Finskem nebo Francií, nových projektů stejného typu pravděpodobně nebude přibývat. Čínské firmy totiž usilují o vývoj vlastních a licenčních typů reaktoru třetí generace.

V případě nejpokročilejšího konceptu se očekává, že bude připraven do konce roku 2013. Podle čínských zdrojů mají 85 % dodávek pro reaktor nového typu obstarat domácí dodavatelé a měl by být o 10 % levnější než zahraniční typy.

Více informací najdete ve zprávě M. Schneidera a A. Froggatta World Nuclear Industry Status Report 2013 na www.worldnuclearreport.org.

*****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz // Foto: Wikimedia Commons + archiv Calla