Na přelomu století vzbudil vysoká očekávání koncept takzvané třetí generace jaderných reaktorů. Nová konstrukce měla výrazně vylepšit ekonomickou bilanci jaderných elektráren a zvýšit jejich podíl na globálním energetickém trhu. Vzhledem k postoji politických špiček a ekonomické síle investorů, měly být tahounem jaderné renesance Spojené státy. V roce 2013 je zřejmé, že toto očekávání nebude naplněno.

Spojené státy jsou nepochybně významnou zemí z pohledu globálních vyhlídek jaderného průmyslu. V současné době provozují stovku energetických reaktorů, nejvíce ze všech zemí světa, ovšem v roce 1990 to bylo ještě o osm reaktorů více. V roce 2012 vyrobily americké jaderné elektrárny 771 TWh elektřiny, o 4,5 % méně než v rekordním roce 2010. Podíl jádra na výrobě elektřiny v USA dosáhl v loňském roce 19 %.

Bílý dům hodlal pomoci naplnit příslib jaderné renesance prostřednictvím programu „Nuclear 2010“, který prezident George W. Bush představil v roce 2002. V té době uplynulo od poslední objednávky výstavby nového reaktoru, která by nebyla následně zrušena, bezmála třicet let. Bushova administrativa byla přesvědčena, že moderní jaderné elektrárny budou úspěšně konkurovat ostatním zdrojům a že k nastartování nového atomového boomu postačí poskytnout dotace na výstavbu několika demonstračních reaktorů. Tyto měly prokázat, že problémy, které vedly k zastavení investic do jaderných elektráren, byly díky reaktorům třetí generace překonány. V okamžiku schválení programu prezident Bush předpokládal, že první reaktor bude spuštěn v roce 2010.

Záruky za úvěry a další dotace pomohly jen dvěma projektům

Americký energetický zákon z roku 2005 připravil podmínky pro naplnění Bushova programu, když stanovil tři druhy státní podpory pro nové reaktory. První podpora spočívala v daňovém zvýhodnění pro první projekty do výše 125 milionů dolarů na 1000 MW výkonu za osm let provozu. Druhý patrně nejdůležitější podpůrný mechanismus spočíval v poskytnutí vládní garance za úvěr do výše 80 % projektových nákladů, což mělo umožnit získání úvěrů s nízkou úrokovou sazbou. Třetí formou podpory bylo pojištění rizika na úrovni 500 milionů dolarů pro první dva reaktory a na úrovni 250 milionů dolarů pro další čtyři. Pojištění mělo chránit investora proti ztrátě plynoucí z případného opoždění projektu.

Investiční pobídky našly rychlou odezvu. V krátké době bylo připraveno 23 návrhů, které zahrnovaly výstavbu 36 reaktorů. Zájem investorů ovšem začal opadat v důsledku prudce rostoucích odhadů nákladů na výstavbu reaktorů všech nabízených typů. V roce 2009 zůstaly na seznamu uchazečů o vládní garanci za úvěr jen čtyři projekty: Summer v Jižní Karolíně, Vogtle v Georgii (v obou případech se počítá se dvěma reaktory AP1000), Calvert Cliff v Marylandu (reaktor EPR) a South Texas (dva reaktory ABWR).

Do fáze výstavby se dostaly jen elektrárny Summer a Vogtle. Není náhodou, že nové projekty jaderných elektráren se prosadily ve dvou státech, kde elektroenergetika funguje jako regulovaný monopol. Ve státech s liberalizovaným trhem otevřeným konkurenci se investoři pro jaderné elektrárny nerozhodli, přestože i pro ně platila nabídka vládní garance za úvěry. Její poskytnutí je totiž podmíněno poplatkem, který zohledňuje rizikovost projektu.

V případě projektu Calvert Cliff byla výše rizikového poplatku stanovena na 11,6 procent částky, na kterou byla nabízena vládní záruka. Podle vyjádření investorů šlo o hlavní důvod pro rozhodnutí od projektu odstoupit. Ve chvíli, kdy od projektu odstoupila americká společnost Constellation, zůstal ve vlastnictví francouzské EDF. Ve Spojených státech ovšem legislativa neumožňuje, aby držitelem licence na výstavbu jaderné elektrárny byl zahraniční subjekt. Jaderný dozor vyzval společnost EDF, aby si pro projekt našla amerického partnera. Když firma neuspěla, povolení pro elektrárnu Calvert Cliff bylo jaderným dozorem zrušeno.

Také v případě projektu South Texas ustoupil hlavní americký developer, společnost NRG, od záměru do nové jaderné elektrárny investovat. V konsorciu tak má největší sílu japonská Toshiba, která pro získání licence rovněž musí sehnat amerického partnera.

Vogtle and Summer

Pro dva nové reaktory v elektrárně Vogtle platí nabídka vládní garance za úvěr ve výši 8,3 miliard dolarů z roku 2010. Výše rizikového poplatku nebyla zveřejněna, ale odhaduje se na 0,5 až 1,5 % z výše záruky, protože Southern Company, která vlastní hlavního developera projektu, získala od regulátora ve státě Georgia povolení pokrýt náklady na výstavbu v plné výši prostřednictvím plateb od zákazníků. Podnikatelské riziko tím bylo výrazně omezeno. Konečná dohoda o podmínkách vládní garance za úvěr by měla být uzavřena letos v září.

Stavba elektrárny Vogtle byla zahájena v březnu 2013, rok po odsouhlasení rozpočtu ve výši 14 miliard dolarů. Před zahájením výstavby ovšem požádali hlavní dodavatelé o navýšení rozpočtu o 900 milionů dolarů. Southern Company usiluje o dodržení původního rozpočtu, což se jí pravděpodobně nepodaří. Původní časový plán, podle kterého měly být reaktory zprovozněny v letech 2016 a 2017, dodavatelé zpochybnili již krátce po zahájení stavby. Zpoždění minimálně o jeden rok je velmi pravděpodobné. Ratingová agentura Zacks snížila v červnu 2013 rating společnosti.

Také projekt elektrárny Summer získal od regulátora v Jižní Karolíně souhlas s pokrytím nákladů výstavby platbami od zákazníků. Stejně jako v případě elektrárny Vogtle začala výstavba v březnu 2013, spuštění dvou reaktorů je očekáváno v letech 2017 a 2018.

Projekty Vogtle a Summer bylo možné zahájit díky zákonům platným v Georgii a Jižní Karolíně. Legislativa zde umožňuje, aby zákazníci energetických společností zaplatili výstavbu elektrárny bez ohledu na výši nákladů a to i v případě, že nebude uvedena do provozu. Tím pádem je hlavní riziko fakticky přeneseno na zákazníky. V případě růstu nákladů na výstavbu elektráren ovšem musí energetické společnosti počítat s tím, že regulátor má možnosti, jak je penalizovat.

Výhled do budoucnosti jadernou renesanci nenaznačuje

Nízká cena zemního plynu a rozvoj obnovitelných zdrojů omezily počet projektů nových jaderných a uhelných elektráren ve Spojených státech a zhoršily jejich ekonomickou bilanci i u stávajících zdrojů. Nelze očekávat, že by v příštích letech byla zahájena další výstavba jako v případě elektráren Vogtle a Summer.

Michael Wallace, bývalý generální ředitel společnosti Constellation, řekl pro magazín Nucleonics Week: „Pro běžnou energetickou společnost dnes není možné investovat do nových jaderných elektráren. Pouze ve státech s tak příznivými podmínkami jako jsou Georgia a Jižní Karolína mají tyto projekty šanci. Ekonomický tlak ohrožuje i reaktory, které jsou již v provozu. Je vysoce pravděpodobné, že některé provozované jaderné elektrárny budou z ekonomických důvodů předčasně odstaveny.“

Jeho slova potvrzuje skutečnost, že reaktory v elektrárnách Kewaunee a Crystal River byly v minulých měsících definitivně odstaveny, přestože získaly od jaderného dozoru povolení k provozu na dalších dvacet let.

Více informací najdete ve zprávě M. Schnedera a A. Froggatta World Nuclear Industry Status Report 2013 na www.worldnuclearreport.org.

*****

(c) Karel Polanecký, Temelin.cz // Foto: Wikimedia Commons