Radioaktivní odpady

Pro Evropana by se historický vývoj hledání úložiště v Japonsku dal zjednodušeně rozdělit na dvě etapy. Před Fukušimou a po ní. Přičemž v období před jadernou havárií ve Fukušimě se dá pozice vlády ještě rozlišit na pasivní a aktivní. Během svého pasivního období vláda vyčkávala, zda se samosprávy dobrovolně přihlásí o geologický průzkum v jejich lokalitě. Japonská společnost pro nakládání s radioaktivním odpadem (NUMO) od svého založení po roce 2000 mezitím vypracovávala metodiku svého přístupu sestávající ze tří kroků: průzkum odborné literatury, obecný průzkum a podrobný průzkum.

Ve zpravodaji JADERNÝ ODPAD č. 2/2017 naleznete několik stránek informací o problematice jaderného odpadu, které jsou nezávislé na Správě úložišť. Ta v devíti lokalitách na území republiky hledá místo pro hlubinné úložiště, ale s geologickými pracemi začala i přesto, že nemá platná průzkumná území.

Calla se rozhodla domoci se žalobou zpřístupnění zásadní technicko-ekonomické studie realizace výzkumného programu Podzemního výzkumného pracoviště (PVP) Bukov v bývalých uranových dolech na Vysočině, která měla doložit vhodnost lokality pro výzkumnou činnost pro hlubinné úložiště. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) totiž v rozporu se zákonem o svobodném přístupu k informacím odmítla studii a oponentní posudky k ní poskytnout a její rozhodnutí o odvolání potvrdil i ředitel SÚRAO [1].

Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) se rozhodla uskutečnit geofyzikální a další průzkumné práce na lokalitách vybraných pro hlubinné úložiště navzdory tomu, že jí s koncem roku 2016 vypršela platnost pro tyto účely stanovených průzkumných území. Zodpovědné Ministerstvo životního prostředí však nekoná.  Platforma proti hlubinnému úložišti se proto formou otevřeného dopisu obrátila na ministra životního prostředí Richarda Brabce s žádostí o vysvětlení, proč jeho úřad nechává SÚRAO realizovat stejné geologické práce, kvůli nimž byla stanovena dnes již neplatná průzkumná území pro geologické práce.

Obvykle se traduje, že odstavování jaderných elektráren v Německu bylo významným vítězstvím německé Strany zelených. Ale když byla v roce 2000 podepsána první dohoda, Zelení za ni hořce zaplatili kompromisem. Dnes v Německu chybí konečné úložiště radioaktivních odpadů. Letos byl celý proces hledání konečného úložiště znovu otevřen a Gorleben je stále ve výběru. Rozhodnutí se očekává do roku 2031.

Jaderné elektrárny již po desetiletí chrlí radioaktivní odpad. V roce 2016 bylo spuštěno deset nových jaderných reaktorů - a další dva v první polovině roku 2017, uvádí Zpráva o stavu jaderného průmyslu ve světě z roku 2017. Šest z těchto nových jaderných elektráren jsou v Číně, která je po Spojených státech a Francii třetí zemí na seznamu „velkých pěti“ produkujících jadernou energii. Velká pětka vyrábí 70 procent světové jaderné energie, přičemž USA a Francie vyrobí téměř polovinu světové výroby. Ve stejném časovém období byly odstaveny pouze 4 reaktory. Otázka dlouhodobého skladování se stala ještě naléhavější.