Obvykle se traduje, že odstavování jaderných elektráren v Německu bylo významným vítězstvím německé Strany zelených. Ale když byla v roce 2000 podepsána první dohoda, Zelení za ni hořce zaplatili kompromisem. Dnes v Německu chybí konečné úložiště radioaktivních odpadů. Letos byl celý proces hledání konečného úložiště znovu otevřen a Gorleben je stále ve výběru. Rozhodnutí se očekává do roku 2031.
Jaderné elektrárny již po desetiletí chrlí radioaktivní odpad. V roce 2016 bylo spuštěno deset nových jaderných reaktorů - a další dva v první polovině roku 2017, uvádí Zpráva o stavu jaderného průmyslu ve světě z roku 2017. Šest z těchto nových jaderných elektráren jsou v Číně, která je po Spojených státech a Francii třetí zemí na seznamu „velkých pěti“ produkujících jadernou energii. Velká pětka vyrábí 70 procent světové jaderné energie, přičemž USA a Francie vyrobí téměř polovinu světové výroby. Ve stejném časovém období byly odstaveny pouze 4 reaktory. Otázka dlouhodobého skladování se stala ještě naléhavější.
Většina politických stran, které mají šanci dostat se v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny, podporuje zapojení obcí do všech fází rozhodování o umísťování hlubinného úložiště jaderného odpadu. Vyplývá to z jejich odpovědí na předvolební anketu [1]. Pouze stávající vládní strany (ANO, ČSSD, KDU-ČSL) odpověděly vyhýbavě nebo vůbec. Schválení zákona je klíčovou podmínkou pro obnovení dialogu státu s obcemi. Platforma proti hlubinnému úložišti, Asociace ekologických organizací Zelený kruh a Calla – Sdružení pro záchranu prostředí dlouhodobě kritizují nedůvěryhodný a nekoncepční postup státu a zejména ministerstva průmyslu a obchodu, který způsobil selhání tohoto dialogu.
Emeritní profesor Open University Andrew Blowers byl v roce 1983 jako krajský hejtman postaven před návrh britské společnosti NIREX odpovědné za nakládání s radioaktivním odpadem vybudovat v blízkosti zemského povrchu v hrabství Bedfordshire ve Velké Británii zařízení pro ukládání nízko a středně aktivního odpadu. Blowers byl také členem Výboru pro nakládání s radioaktivními odpady (CoRWM) založeným britskou vládou po roce 2000, který radí ohledně strategií v oblasti nakládání s radioaktivními odpady. Následující článek zmiňuje Blowersův postoj k této problematice a také některé jeho myšlenky, které se objevují v knize „Dědictví jaderné energetiky“ (v originále „The Legacy of Nuclear Power“) vydané v roce 2016.
V teorii by měly integrální rychlé reaktory (IFR) spořádat radioaktivní odpad a přeměnit ho na nízkouhlíkovou elektřinu. V praxi ale vývoj a výzkum programu IFR ve státě Idaho za sebou zanechal problematický odpad. Na toto téma jsou k dispozici článek ze srpna 2017 a delší zpráva od Eda Lymana, vědeckého pracovníka na seniorní pozici z Unie znepokojených vědců.
Mluvčí Správy úložišť radioaktivních odpadů Nikol Novotná reagovala textem „Podzemní laboratoř Bukov je unikátním projektem“ na obsah mého článku „Co skrývá Správa úložišť o tunelu v Bukově?“. Byť je odpověď laděná osobně (jen jméno Sequens je v ní hned osmkrát), nemá smysl věnovat se všem invektivám a utéci od podstaty věci.
