V březnu jsme psali o možnosti připomínkovat žádost o povolení švédského úložiště (kterou Calla využila), nyní vám přinášíme zprávy k povolovacímu procesu od Charlyho Hulténa z WISE Švédsko.
Během srpna byly oznámeny tři důležité informace o stavu jaderného průmyslu v Rusku. První blok jaderné elektrárny v Novovoroněži byl se čtyřletým zpožděním uveden do zkušebního provozu. Rosatom oznámil odklad dokončení prvního bloku JE Leningradskaja II na rok 2018, čímž se skluz prodloužil na pět let. A konečně ruská vláda oznámila, že do roku 2030 hodlá postavit 11 nových reaktorů, nepočítaje rozestavěné zdroje.
Přinášíme překlad textu od Nicka Meynena, který se v The Ecologist zabýval otázkou závislosti Evropské unie a Spojených států amerických na dodávkách uranu z Ruska či z Afriky, kam přenáší znečištění.
Ačkoli se mají obnovitelné energie v New Yorku v následujících letech masivně rozvíjet, mají zároveň miliardové subvence uměle udržet při životě tamní jaderné elektrárny. Do roku 2030 chce totiž město New York snížit emise CO2 až o 40 %.
Společnost Tepco, která spravuje objekt havarované jaderné elektrárny ve Fukušimě, připustila, že opatření, jejichž cílem bylo zamezit kontaminaci podzemních vod, nevedla k cíli. Pás zmrazené půdy, který měl zabránit proudění podzemní vody do areálu elektrárny a jejímu mísení s vodou kontaminovanou v důsledku havárie, nedosahuje předpokládaného efektu. Pět let po havárii se stále nedaří zabránit únikům radioaktivní vody do Tichého oceánu.
Po senátu schválila i francouzská poslanecká sněmovna lokalitu Bure v Lotrinsku pro umístění úložiště jaderného odpadu. Odpůrci mluví o „podzemním Černobylu“. Nyní je na tahu francouzská vláda.
