Atomová vláda

Ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN) chce z Česka vytvořit atomový ostrov uprostřed Evropy. 90 procent naší elektřiny by mělo být z tuzemských zdrojů, především pak velkých i malých reaktorů. Komunistické plány na jadernou elektrárny do každého kraje znovu ožívají.

Strany vládní koalice se rozhodly aktualizovat své rok staré vládní prohlášení. Podle informací, ke kterým se dostali novináři, se již lídři pětikoalice měli shodnout na urychlení atomového programu České republiky a z nezávazného slibu chystání podkladů je tu rázem: „Učiníme rozhodnutí o dalších blocích ve stávajících jaderných lokalitách Temelín a Dukovany.“  Tedy volba, zda by měl v Dukovanech vyrůst ne jeden, ale rovnou dva nové reaktory a v jihočeském Temelíně by to mohly být také dva.  Takové rozhodnutí by mohlo padnout dokonce již v první polovině tohoto roku.

Už ani není plánováno, že by probíhalo nějaké nové výběrové řízení na dodavatele technologie, reaktory by měl stavět ten z nich, který by měl být vybrán v právě probíhajícím tendru na pátý dukovanský blok. Má to zajistit opce, kterou nechal do zadávací dokumentace doplnit již minulý ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.  Připomeňme jen, že o největší zakázku v historii České republiky se uchází francouzský koncern EdF, korejská společnost KHNP a původně americká firma Westinghouse a že vybráno má být do roku 2024. Plán energetické společnosti ČEZ i české vlády pak počítá se zahájením stavby v Dukovanech v roce 2029 a první vyrobenou elektřinou v roce 2036. Každému, kdo jen trochu sleduje, jak dlouho se staví nové jaderné elektrárny, je jasné, že rok 2040 bude ještě optimistický. A jestli uspějí Korejci nebo Francouzi, kteří ani jeden nemají reaktor velikosti požadované v Dukovanech v jiné formě, než na papíře a v podobě předváděných modelů, lze čekat dobu stavby ještě daleko delší.

Ministerstvo průmyslu také hodlá představit koncepci využití malých a středních modulárních reaktorů v České republice a v novém programovém prohlášení chce slíbit: „Na jejím základě zahájíme kroky pro jejich výstavbu a zapojení českých firem do dodavatelských řetězců,“. ČEZ v této záležitosti nezahálí. Jednak investuje do přípravy lokality na poli vedle Temelína, kde by v roce 2035 měl stát první takový reaktor. Ten se má stát školícím reaktorem pro šíření nové technologie do dalších krajů a zemí.  Také již kvůli tomu ČEZ s Jihočeským krajem a s ÚJV Řež založili společnost Jihočeský jaderný park.

ČEZ ale také vytipoval další lokality pro tyto nové menší jaderné elektrárny na místech svých dosluhujících uhelných a bude pracovat na další přípravě. Hodilo by se podotknout, že ve světě by se mohl první z uvažovaných reaktorů dostat do provozu nejdříve v roce 2030 a to kdo ví jestli, protože ani jejich elektřina nemá být nijak levná. Myslím, že až obyvatelé sousedních měst a obcí zjistí, že ty reaktory zas tak malé nebudou (třeba v případě modelu od Rolls Royce se 470 MW elektrického výkonu jde o stejně velký reaktor, jaké dnes štěpí atomy v Dukovanech, ale ani 300 MW není žádný drobek) nastanou ještě komplikace.
Plán ministra Síkely orientovat se tak výraznou měrou na stavbu velkých i malých jaderných elektráren, pokud jej za své skutečně vezme i vláda, ovlivní negativně celou naši energetickou budoucnost. Odpovídá podmínce 90 % elektroenergetické soběstačnosti Česka, na které chce ministr postavit novou státní energetickou koncepci.  Namísto lepšího propojování se sousedními státy a evropských energetických řešení, u nichž lze s výhodou čerpat z výrazně vyšších větrných a slunečních potenciálů na sever či jihu kontinentu a ze vzájemné výpomoci, budeme budovat vlastní středoevropský energetický ostrov. Nutně s vysokými cenami elektřiny, v nichž budeme splácet drahé jaderné reaktory.

Otázka je, zda si vůbec tak velkou investici bude moci zadlužený státní rozpočet dovolit. Vždyť u plánovaného reaktoru v Dukovanech se reálná cena odhaduje na 250 miliard korun. A každá koruna vložená do jaderné energetiky bude chybět jinde – na snižování energetické spotřeby, na rozvoj obnovitelných zdrojů a jejich integraci do sítí, na podporu akumulace či na modernizaci přenosových a distribučních sítí, tedy opatření, které by naši energetiku konečně převedly do 21. století.

Nejde však jen o ekonomiku, již nyní zažíváme, jak omezená je kapacita veřejné správy připravovat legislativní a další podmínky pro zmíněnou transformaci naší energetiky, když prioritou je neustále jaderná energetika. Tento nepoměr se jen zvýrazní a naše pozice na chvostu evropských zemí  s minimem obnovitelných zdrojů či vysokou energetickou náročností se stane neotřesitelnou.  Bude-li se s odstavením uhelných elektráren čekat na zprovoznění prvního reaktoru, pak se vyhlížený konec spalování uhlí opravdu protáhne.

Provozování jaderné energetiky vyžaduje silný stát a jeho regulační mechanismy. Jedním z viditelných důsledků je příprava na zestátnění energetické firmy ČEZ, aby se umetla cesta veřejnému financování stavby nových reaktorů. Lze si představit i další legislativní zásahy, které budou konzervovat centralizovanou podobu energetiky, neboť drobní výrobci by mohli ubírat státnímu ČEZ na zisku. A  vážně si někdo představuje, že by ČEZ snižoval vysoký výkon reaktorů v časech, kdy bude v síti přebytek elektřiny z fotovoltaiky a větrných elektráren?  Jako drobnost vedle toho vypadá, že se notně zvětší budoucí hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva, s jehož sousedstvím se již dnes nechtějí smířit desítky obcí.

Co je velmi varující, vše se chystá za zavřenými dveřmi.  Jozef Síkela navázal na svého předchůdce i v míře netranparentnosti, která všechny tato jaderné plány provází. Neveřejné jsou jednání Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů, zápisy jsou utajovány stejně jako projednávané studie a analýzy, návrhy na vládu jsou předkládané až v den jednání bez jakéhokoliv upozornění v programu a tak dále. Přitom otevřená veřejná debata by tu měla být samozřejmostí. Jde o naši budoucnost.

Psáno pro Deník Referendum.