K čemu uhelná komise?
V rámci klimatického a ekologického hnutí probíhá diskuse, zda má účast dvou zástupců ekologických organizací ve vládní uhelné komisi smysl a může přinést tolik potřebné změny v dnešním fosilním základu české energetiky. Osobně se domnívám, že jen velmi obtížně. A že komise kromě předstírání ústupu od uhlí ještě může ministrům průmyslu a životního prostředí, kteří ji předsedají, posloužit k podpoře nových jaderných reaktorů.
Nápad zřídit českou uhelnou komisi po vzoru německé vyjevil ministr životního prostředí Richard Brabec v polovině března bezprostředně po velké studentské stávce za klima. Trvalo další čtyři a půl měsíce, než její vznik schválila vláda. Mezitím Brabcovo ministerstvo souhlasilo s prodloužením těžby hnědého uhlí za původními územně-ekologickými limity na dole Bílina. A komise nekomise, před několika dny MŽP povolilo plošně vypouštět uhelným elektrárnám o 40 % více rtuti, než určuje limit. Jakpak se asi postaví k projednávané speciální výjimce elektrárny Chvaletice z emisí rtuti a zejména pak k prodeji elektrárny Počerady Tykačovi?
Druhý z předsedů komise, ministr průmyslu Karel Havlíček si zase, jak se vyjádřil, nedovede příliš představit konec uhelných elektráren před rokem 2050. Pokud by ale neměl být stanoven daleko dřívější cíl, pak by celá komise nedávala smysl. Jaký účel v ní tedy může Havlíček vidět?
Zelený kruh si pro účast svého zástupce Jiřího Koželouha předem definoval některé podmínky, při jejichž neplnění by měl komisi opustit. První větší test přišel po doplnění komise o poslance Jana Zahradníka, který je klasickým popíračem změny klimatu a ještě nedávno se vyjadřoval pro bourání vesnic kvůli těžbě a spálení našeho „národního bohatství“. Totiž z 19 členné komise je nyní hned 11 jejích členů pro delší využívání uhlí, 7 z nich dokonce výrazně a jen 6 lidí by spalování uhlí dokázalo oželet. U dvou není postoj zřejmý.
Dalším problémovým bodem může být transparentnost. Po dlouhé době se podařilo dostat aspoň shrnutí z prvního jednání na web MPO, ale potřebný by byl zápis nebo dokonce audio či video záznam. Nehledě na dosud chybějící veřejný seznam členů komise a podklady, se kterými komise pracuje.
Připomenul bych závěrem osud práce první Pačesovy komise, které jsem byl jako nominant Strany zelených členem. Její doporučení pro modernizaci české energetiky z roku 2008 se tehdejšímu premiérovi Topolánkovi až tak úplně nehodila do krámu a tak, ačkoliv to původně nebylo v plánu, narychlo ustavil oponentní tým vedený Pavlem Stehlíkem. Ten závěry skutečně „napravil“ a navrhl například prolomit limity těžby hnědého uhlí. Přišel pád vlády a nový ministr průmyslu Martin Kuba pro jistotu uložil do archivu doporučení obou a zřídil druhou Pačesovu komisi, po níž tu zbyla drahá kniha. Výstupu obou komisí se do reálných kroků v energetice prakticky nepromítly. Jednání Topolánka i Kuby pak bylo dalším potvrzením obecně známého faktu, že když je politik tlačený ke změnám, které ve skutečnosti nechce, je nejlepší zřídit k věci halasně proklamovanou komisi. Bude se příběh opakovat?
Psáno pro Ďáblík.
