Korejskou cestou i bez koncepce
Od červencového jednání vlády (17. července 2024) se čekalo schválení strategických dokumentů, které měly určit, jak se bude proměňovat energetika a jakými emisemi skleníkových plynů ještě zatížíme atmosféru Země v příštím čtvrtstoletí. Vedle Národního klimaticko-energetického plánu, který hledí jen do roku 2030, mělo jít o předběžné schválení Státní energetické koncepce do roku 2050 a tuzemské Politiky ochrany klimatu. Předběžné, protože obě tyto koncepce ještě musí projít veřejným hodnocením dopadů na životní prostředí, po němž se může jejich podoba ještě měnit.
Namísto toho vláda rozhodla o vítězi atomového tendru a oznámila, že přijala doporučení ČEZ, aby se stavitelem hned dvou nových reaktorů v Dukovanech stala jihokorejská státní firma KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power, dceřiná firma elektrárenského koncernu KEPCO). Příští vlády pak mohou na základě opce, která teprve má být vyjednána, rozšířit objednávku i na dva nové reaktory v jihočeském Temelíně. Takže klíčové rozhodnutí s dopadem do podoby české energetiky na příští století zcela předešlo strategickému rozhodnutí, jak by energetická transformace měla vypadat.
Ale nic překvapivého. Z modelování jednotlivých scénářů možností vývoje, které pro ministerstva propočítavalo konsorcium SEEPIA koordinované Centrem pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, sice mohla vzejít nákladově optimální, emise rychle snižující a energeticky bezpečná budoucnost našeho hospodářství. Avšak politickými zásahy (povinný počet reaktorů v nereálných časech dokončení a s uměle sníženými investičními náklady) došlo k jasné preferenci jaderné energetiky na úkor jiných možností. Masivní rozvoj jaderné energetiky, jak jej můžeme číst z výsledných návrhů zmíněných koncepcí, tak není výsledkem racionálních rozvah a modelování, ale úspěchem lobbingu jaderného průmyslu a vtělením politických přání.
Česká vláda zatím ale teprve hledá řešení, jakým způsobem stavbu nových reaktorů zaplatí. Jisté je jen, že půjde o veřejnou podporu, která zatíží státní rozpočet a v budoucnu účty spotřebitelů elektřiny, protože ČEZ by reaktory jako komerční projekt nestavěl. Model notifikovaný Evropskou komisí pro pátý dukovanský blok a vtělený do české legislativy počítá po dobu stavby s bezúročnou státní půjčku ČEZu až do výše 100 % investice, poté desítky let nízkoúročeného splácení s tím, že veškerá vyrobená elektřina bude od ČEZu vykupována až k roku 2080 za předem stanovenou cenu. Že tato nepřekročí 90 eur za MWh, jak jsme se dozvěděli, je hodně odvážné tvrzení. Přinejmenším po polovinu roku, kdy je v Evropě nadbytek levné elektřiny ze slunce a větru, by rozdíl mezi elektřinou z Dukovan a tržní cenou doplácel spotřebitel elektřiny.
Na vládní tiskové konferenci byla oznámena cena investice 400 mld. Kč za oba bloky. Což poněkud zpochybnila tisková zpráva KHNP vydaná po vládním rozhodnutí. Ta uvedla 440 mld. Kč a i když se poté opravila, klíčové je sdělení, že má jít pouze o „odhad české vlády“, „o konečné ceně hodnotě zakázky má být rozhodnuto po jednání se společností KHNP“. Výsledek vyjednávání se tak může ještě notně lišit. Tuto částku pak podstatně navýší právě cena financování. Připomeňme si analýzu ministerstva financí z loňského roku, která již uvažovala s veřejnou státní podporou a docházela k celkovému nákladu 900 miliard Kč za dva bloky.
Poněkud záhadné prohlášení ministra financí Stanjury z ODS, že za přípravné práce vydá státní rozpočet do roku 2029 až 85 miliard korun otevřelo otázku, zda nejde o další náklady nad ohlášených 400 miliard. Dosavadní informace od ČEZu hovořily o nákladech na přípravu stavby v řádu jednotek miliard. Když tedy nepočítáme dopravní stavby a úpravy přenosové soustavy, které jsou přímou podporou státu, ale 85 miliard nedosáhnou. Záhadu osvětlil pro český rozhlas až Petr Závodský, který má ve společnosti ČEZ na starosti výstavbu nových jaderných bloků - navzdory tomu, že stavba ještě nebue povolena si ČEZ za tyhle státní miliardy předplatí výrobu reaktorů a dalších komponent elektrárny.
S výběrem korejské KHNP se pojí nemalá rizika pro českou energetiku, protože reaktory APR1000, které má firma stavět, ještě nikde na světě nestojí a ani si je nikdo jiný neobjednal. KHNP navíc nemá žádnou zkušenost s výstavbou v Evropě a bude muset v projektu reagovat na vyšší požadavky na jadernou bezpečnost, než když stavěla ve Spojených arabských emirátech. Projekt je navíc ohrožen probíhající arbitráží mezi KHNP a Westinghouse, která se snaží zabránit „nepovolenému převodu duševního vlastnictví společnosti Westinghouse mimo Koreu“, a o němž může být rozhodnuto ke konci roku 2025. A český zástupce firmy již potvrdil, že právní kroky proti dodávce reaktoru APR1000 do Česka podniknou.
Vláda je také připravena výrazně personálně posílit ministerstvo průmyslu a obchodu, Dopravní a energetický stavební úřad nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost vše pro urychlení povolování a stavby jaderných elektráren. Přílišné upřednostňování jádra českou veřejnou správou se tak ještě výrazně posílí. Hrozí že potřebné zjednodušení povolování pro obnovitelné zdroje nebo zákonná pravidla pro agregaci flexibility či pro akumulaci energie zůstanou i nadále na vedlejší koleji, na kterou se už kapacity státu nedostávají.
Psáno pro Obnovitelne.cz.
