Na věčnost

Česká vláda řeší zapeklitý problém, který předčí trable, jaké měl Jan Neruda se starým slamníkem. Kam s jaderným odpadem, jež nikdo nechce? Hlavně pak s vyhořelým palivem z jaderných reaktorů, které bude životy ohrožující ještě dalších několik set tisíc let. Plán označovaný jako koncepce české státní úřady mají, jeho aktuální verze právě prochází hodnocením dopadů na životní prostředí. Je ale dobrý?

Jaderný průmysl se snaží, aby hřející vysoceradioaktivní palivové články vytažené po několika letech z reaktoru nebyly označované za odpad, nýbrž za budoucí surovinu.  Na ministerstvu průmyslu si to ale asi nemyslí, protože koncepce počítá s rychlým vybudováním hlubinného konečného geologického úložiště a jeho zprovozněním v roce 2050. Bez toho, aniž by porovnala přínosy a dopady i dalších potenciálních variant, jak by člověk od dlouhodobé koncepce očekával. Uvažovat lze o dlouhodobém skladování do doby nalezení přijatelného řešení (koncept předávaného správcovství), realizaci společného mezinárodní úložiště v zahraničí, využití přepracovaného vyhořelého paliva v reaktorech, případně další.

V případě hlubinného úložiště bude potřeba jeho větší plocha s vyššími riziky zasažení spodních vod, delší dobou stavby, větším množstvím rubaniny, její dopravy apod., než se dosud počítalo. Důvodem je ambiciózní český jaderný program - prodloužení životnosti dnešních reaktorů v Dukovanech a v Temelíně, plánované stavbě až 4 nových velkých a 6 modulárních reaktorů velikosti dnešních dukovanských. Tím přibývají další tisíce tun odpadu, se kterými bude třeba naložit. Jejich budoucí množství doslova roste před očima – nedávno ohlášené prodloužení provozu jaderné elektrárny Dukovany na 80 let bude znamenat dokonce ještě více vyhořelého paliva, než se kterým počítá předložený návrh koncepce. Klidně by se mohlo stát, pokud by na vybraném místě pro úložiště neměla nerozpukaná kvalitní hornina půl kilometru pod zemí dostatečný rozsah, že by v Česku musely vzniknout úložiště až dvě (což připouští i zodpovědná Správa úložišť).

A tady se dostáváme k penězům.  Že je jaderná energetika velmi drahá, se všeobecně ví. Ale nejde jen o cenu nových reaktorů. Koncept vyčísluje  že bezpečné zaopatření všech radioaktivních odpadů má přijít na 560 miliard korun a z toho samotné hlubinné úložiště na cirka 270 miliard v cenách roku 2024. ČEZ sice odvádí státu zákonné poplatky, aby za něj problém odpadu řešil, ale ukazuje se, že jich nemusí být dost.

Protože tu s námi náš radioaktivní odpad zůstane již na věčnost, musí být dnešní proces vyhledávání lokality pro hlubinné úložiště zcela transparentní pro veřejnost, především pak pro samosprávy a obyvatele obcí v lokalitách, kde probíhá výběr. Tedy v Pošumaví u Horažďovic, u Temelína, pod vrchem Čeřínek na Jihlavsku či poblíž Třebíče. Zatím tomu tak úplně není, jak ukazují protesty starostů z těchto míst. Dočkají se změny k lepšímu?  A nebylo by cestou přestat vytvářet nebezpečné dědictví pro vnuky vnuků našich vnuků, se kterým si my sami nevíme moc rady?

Psáno pro kulturní časopis A2