Nepříjemné probuzení: jaderná energetika ve válce
Ruská agrese na Ukrajinu velmi ostře připomněla dříve opomíjený i bagatelizovaný problém – rizika, která uprostřed válečného dění přináší jaderná energetika. Na území denně ostřelované Ukrajiny jsou v provozu čtyři jaderné elektrárny s celkem patnácti reaktory. Aktuálně sledujeme snahu zajistit chlazení největší evropské jaderné elektrárny v Záporoží na Ukrajině po zničení přehradní hráze Kachovka na Dněpru.
Vzhledem k tomu, že ze šesti reaktorů bylo okupační správou elektrárny pět již dříve odstaveno a štěpení zde neprobíhá, zbývá potřeba hlavně chladit poslední 5. reaktor, který je odstaven za tepla a stále vyrábí páru pro potřeby celé elektrárny. Ale dlouhodobě je potřeba zajišťovat chlazení všech odstavených reaktorů a také vyhořelého jaderného paliva v bazénech. K tomu by podle dostupných údajů po dobu několika měsíců měla stačit zásoba vody v samostatné nádrži oddělené od Kachovky hrázemi a voda v přívodním kanálu z ní. Údajně do elektrárny také Rusko posílá velkokapacitní čerpadlo a zvažuje úplnou odstávku i posledního reaktoru, pokud se jej podaří nahradit parním kotlem na jiné palivo.
Zprovoznit elektrárnu však bez nějakého zásadního řešení, zajišťující dostatek chladící vody, nebude možné. Ukrajinské ministerstvo energetiky a uhelného průmyslu uvádělo v deset let starých podkladech roční potřebu vody pro provoz Záporožské jaderné elektrárny více než 346 milionů m3. Tolik vody nezadržuje ani naše největší přehrada na Lipně a neřeší to ani ona již zmíněná chladící nádrž, která přestala být doplňována vodou z Dněpru. V úvahu je potřeba vzít i vodu, která se pro potřeby chlazení odpaří. Pro srovnání, jaderná elektrárna v Temelíně se dvěma reaktory VVER-1000 takto vypaří na 35 milionů m3 vody každým rokem. V Záporožské jaderné elektrárně je stejných reaktorů hned šest.
Udržení Záporožské elektrárny v bezpečném stavu je krajně obtížné v situaci, kdy se ocitla prakticky na frontové linii, a navíc v čase sílících osvobozovacích bojů. Jak jsme se mohli přesvědčit, mezinárodní úmluvy, ani zdravý rozum ve válce neplatí. Nad elektrárnou přelétaly rakety s náložemi, ruští okupanti tu schovali bojovou techniku a neváhali i zde pálit z tanku a elektrárna se stala terčem dělostřelecké palby. Jen se štěstím zatím nedošlo k poškození reaktorů či klíčových části jaderných provozů či skladovaného vyhořelé palivo. Přinejmenším sedmkrát došlo k náhlému výpadku vnějšího napájení po zničení tras elektrických vedení a reaktory musely být rychle odstaveny. Ukrajinský personál pracuje pod velkým tlakem okupantů, což zvyšuje riziko chyby. Vojáci se navíc mohou dopustit fatálního pochybení z neznalosti – neuvědomují si důležitost těch či oněch prvků jaderné technologie. Stále jsme tak na hraně katastrofy.
Úplně pominout nemůžeme ani nebezpečí cíleného zničení technologie, které by vedlo k zamoření obrovského území nebo zneužití štěpných izotopů či přímo vysoceradioaktivních odpadů. Možná ne na Ukrajině, ale co v případě jaderných elektráren na Blízkém východě a v jiných nestabilních regionech světa? Snad se alespoň někomu otevřely oči, že jaderná energetika není jen nad míru komplikovaným a nekonkurenčně drahým způsobem výroby elektřiny, ale že jsou s ní spojená mnohá rizika.
Psáno pro Deník Referendum, foto: Fredrik Dahl / IAEA, Wikimedia Commons
