Nové reaktory v Dukovanech. Předražená a riskantní energie z daleké budoucnosti
Během podzimu mohli příznivci atomové budoucnosti Česka oslavit zdolání dalších milníků na cestě za svým snem. Nejprve v pondělí 30. října získala dceřinná firma ČEZu Elektrárna Dukovany II rozhodnutí o umístění stavby dvou nových reaktorů v Dukovanech a hned druhý den ráno, v poslední den posunuté lhůty, nakráčeli zástupci francouzského EDF, kanadsko-amerického Westinghouse a korejské KHNP do sídla firmy v pražské Duhové ulici s finálními nabídkami v probíhajícím tendru na pátý dukovanský reaktor. A protože si tak přála vláda, je součástí balíčků nezávazná nabídka na dodávku další tří velkých reaktorů – šestého v Dukovanech a třetího a čtvrtého v Temelíně.
Vydat územní rozhodnutí trvalo stavebním úřadům, což byly nejprve Městský úřad v Třebíči a po změně zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu, bezmála dva a půl roku. Že vše vyvrcholilo tak těsně před podáním nabídek, asi není náhoda, což naznačuje i tisková zpráva MPO, v níž se chlubí, že: „Jde o pozitivní signál pro všechny uchazeče o výstavbu nových jaderných zdrojů.“. Nezávislost státní správy na přáních politiků tak dostává na frak.
Nicméně rozhodnutí vydané veřejnou vyhláškou ještě není právoplatné. Jeho účastníci, mezi které patří i nevládní ekologické organizace, mají jen třicet dní na prostudování 322 stran rozhodnutí (plus 63 stran druhého, které se týká napojení na dopravní infrastrukturu) a případné vypracování odvolání. O něm pak ale bude rozhodovat ministr Jozef Síkela, o jehož nestrannosti v této věci nelze uvažovat ani v náznaku.
Co nyní můžeme čekat v zmíněném tendru? Pokud nedojde k nějakým řízeným únikům informací, ještě dlouho budou moci novináři i my ostatní o obsahu všech tří nabídek jen spekulovat. Do poloviny února příštího roku je má ČEZ vyhodnocovat a sestavit pořadí. Do konce března pak má návrh posuzovat vláda a rozhodnout o vítězi. Další čas je v harmonogramu vyčleněn na jednání s vítěznou formou o závazné smlouvě s cílem ji nejpozději v závěru příštího roku podepsat.
To však nastane až poté, co vláda uzavře s ČEZ smlouvu o veřejné finanční podpoře. Zkrátka, že útratu nezaplatí energetická firma, ale daňoví poplatníci skrze nízkoúročenou (po dobu stavby dokonce bezúročnou) vládní půjčku a až někdy reaktor začne dodávat elektřinu, pak vše začnou platit spotřebitelé elektřiny. Přinejmenším třicet let, ale klidně po celou dobu fungování reaktorů. Zákon, který popisuje celý mechanismus smlouvy o půjčce i výkupu (č. 367/2021 Sb., známý v době projednávání jako lex Dukovany) si na to nachystali předem. Nyní v pátek pak v balíku nesouvisejících přílepků k novele liniového zákona poslanci přidali další možný způsob finanční podpory nových reaktorů – cestou rozdílové ceny (tzv. Contract for Difference), jehož dopady do ceny elektřiny budou podobné.
Určitě nepůjde o 160 miliard korun na jeden blok, jak se ještě pořád traduje v mnoha redakcích. Nebyla to pravda ani v době, kdy o částce tehdejší ministr Havlíček začal mluvit. Zkušenosti z Evropy či USA (nikoliv tedy z Ruska anebo Číny) ukazují na cca 250 miliard korun za 1200 MW reaktor. A to mluvíme o investičních nákladech, v nichž není zahrnuta cena peněz. Redaktoři Seznam Zprávy se dostali k utajované analýze Ministerstva financí, která uvádí 1 bilion korun za čtyři bloky, s financováním pak 1,7 bilionu. Bez modulárních reaktorů, které mají dostat stejnou veřejnou podporu, jinak by je nebylo možné stavět, ani kdyby snad byly k dispozici. A tohle zaplatit, podle zmíněné zprávy z rezortu ministra Stanjury, nebude možné bez konsolidace veřejných financí, seškrtáním výdajů, kde se dá a jen jestliže bude výstavba nových jaderných zdrojů stanovena jako priorita.
Ptát bychom se politiků měli, jak bude ve smlouvách ošetřeno překročení dohodnutých nákladů. To se děje na každé podobné stavbě, bývá to vcelku dramatické navýšení a úzce souvisí s prodlužováním doby stavby. Jestliže by se v Dukovanech mělo začít stavět v roce 2029, pak, pokud vše půjde dobře, čekejme první elektřinu až v roce 2040. Tedy čtyři roky po termínu, o kterém hovoří politici i ČEZ. Za sedm let totiž staví (a zdaleka ne vždy) jen v Číně.
O čem v souvislosti s tendrem spekulovat nemusíme, je jaké typy atomových reaktorů jednotliví uchazeči nabídnou. Westinghouse přichází s modelem AP1000, zbylí dva dodavatelé své reaktory mají jen vyprojektované na papíře, ať již jde o EPR1200 od EDF nebo APR1000 od KHNP. Důvodem, proč nemohou soutěžit s ničím jiným je omezená dostupnost vody pro chlazení i kapacita elektrických sítí pro vyvedení výkonu z reaktoru, který by byl větší, než 1200 MW. Pokud se stanou vítězem tendru, budeme tak první zemí na světě s těmito novými reaktory. A to opět výrazně zvyšuje riziko, že nebudou v domluveném čase a rozpočtu.
Ještě není pozdě na zatažení záchranné brzdy, ale jestli to při vyvolaných očekáváních veřejnosti a vlivu firmy ČZ někdo udělá, o tom bych zcela vážně pochyboval.
Psáno pro Deník Referendum
