Američané jsou po nedávném summitu Trump-Kim připraveni postavit se výzvám v oblasti jaderné energetiky, které byly po celá desetiletí u ledu. Mnozí si možná neuvědomují, že jedna z největších výzev je na domácí frontě. Spojené státy od oficiálního zahájení projektu Manhattan v roce 1942 vytvářejí stále narůstající zásobu jaderného odpadu. Profesor Rodney C. Ewing, ředitel Centra pro mezinárodní bezpečnost a spolupráci, hovoří o neschopnosti USA zajistit trvalé řešení ukládání a likvidace jaderného odpadu, která stojí Američany miliardy dolarů ročně.
Výroční zpráva o činnosti Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) v roce 2017, kterou na svém dnešním jednání projednala vláda, neříká vše. V opačném případě by ministři museli zvážit, zda postup SÚRAO, při němž byly i v loňském roce utraceny stovky milionů korun z jaderného účtu, vede k potřebným výsledkům. Zatímco v roce 2002 bylo vybráno pro hledání úložiště 6 lokalit na území 32 obcí, po šestnácti letech se ohroženo cítí obyvatelstvo již 52 obcí na 9 lokalitách a konflikt mezi samosprávami a zodpovědnými státními úřady eskaluje.
Nové informace věnující se problematice jaderných odpadů a událostem při vyhledávání českého hlubinného úložiště přináší další číslo zpravodaje JADERNÝ ODPAD č. 1/2018.
Do konce června 2018 měl ministr průmyslu a obchodu předložit vládě věcný záměr zákona o zapojení obcí do procesu výběru lokality hlubinného úložiště pro radioaktivní odpad. Jeho expertní skupina měla na přípravu rok a půl [1]. Ještě v dubnu ministr Hüner sliboval, že návrh opravdu do června bude a přizval do expertní skupiny starosty z dotčených lokalit [2]. Dodnes jim ale návrh neukázal. Žádný totiž nepřipravil.
Platforma proti hlubinnému úložišti se na svém dnešním shromáždění členů v jihočeské Deštné ostře ohradila proti plánu ministra průmyslu a obchodu Tomáše Hünera, nepředložit vládě do konce června 2018 návrh zákona o zapojení obcí do procesu výběru hlubinného úložiště. Ministr tak popírá své sliby i vládní usnesení, které po něm předložení požaduje [1]. Se vznikem zákona počítá také nový atomový zákon [2].
Ekologické aktivisty nic nerozděluje tolik jako jaderná energetika. Někteří vždy věřili, že obnovitelné zdroje nabízejí čistší elektřinu a zároveň u nich nehrozí nebezpečí radioaktivity a likvidace jaderného odpadu. Jiní, včetně čerstvých nadšenců, kteří dnes tomuto odvětví fandí, se domnívají, že hrozba změny klimatu je natolik děsivá, že nevýhody jaderné energetiky více než vyvažuje její potenciál výroby velkého množství elektrické energie s nízkými emisemi uhlíku. Problém likvidace radioaktivního odpadu se při přijetí jaderné energetiky jako nástroje boje proti změně klimatu zdá daleko, ale náklady budou obrovské.
