Nádrže plné radioaktivních kalů v nejstarší části sellafieldského komplexu určeného pro výzkum jaderných technologií a přepracování vyhořelého paliva dobře ilustrují problém britského jaderného odpadu. Dlouhou řadu let výzkumníci a energetici pracující na britském vojenském i civilním jaderném programu odkládali vyhořelé palivo a další odpad do bazénů a cisteren, jejichž životnost je dnes u konce. V důsledku jejich bezstarostného počínání se Sellafield stal z pohledu dekontaminace jedním z nejproblematičtějším míst na světě.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) ve své výroční zprávě za rok 2013, kterou dnes schválila vláda, opět varoval, že činnost Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) z hlediska prokázání dlouhodobé bezpečnosti hlubinného úložiště vyhořelého jaderného paliva je problematická. SÚJB by tak nemusel vydat povolení k umístění úložiště.
Celých 15 let potápělo Německo svůj radioaktivní odpad do Atlantiku v blízkosti evropského pobřeží. V roce 1982 byl potopen poslední z 220.000 sudů s radioaktivním odpadem. Nyní je mnoho z těchto sudu prorezavělých a mají trhliny. Berlín chce nechat zkoumat důsledky.
Pod tímto názvem zveřejnily 23. 3. 2014 německé noviny Frankfurter Allgemeine Zeitung materiál o tom, jak probíhá a co obnáší demontáž jaderné elektrárny Obrigheim, odstavené v roce 2005. Dříve či později bude nutné stejný problém řešit u všech jaderných elektráren, včetně Temelína a Dukovan. Německá zkušenost naznačuje, co nás čeká a kolik to bude stát. Přinášíme úplný překlad článku.
Třináct pracovníků noční směny v podzemním skladu jaderného odpadu z vojenského programu USA v Novém Mexiku bylo zasaženo únikem radioaktivních materiálů. Dopady na jejich zdraví bude možné vyhodnotit až po delším lékařském pozorování. Mluvčí ministerstva energetiky uvedl, že pracovníci skladu patrně vdechli částice plutonia a americia, což by znamenalo značné zdravotní riziko.
Návrh postupu hledání hlubinného úložiště jaderného odpadu, se kterým přišla začátkem roku britská vláda, vyvolal vlnu nesouhlasných reakcí. Hlavním bodem sporu je návrh, aby k umístění úložiště stačila dohoda vlády s místní samosprávou ve vybrané obci. Podle návrhu by nebylo třeba souhlasu zástupců širšího regionu, v britském případě hrabství. Navržená úprava pravidel vyvolává podezření, že byla přijata s konkrétním cílem – vyhnout se nesouhlasu rady hrabství Cumbria s výstavbou úložiště v blízkosti jaderného komplexu Sellafield.
