Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) potvrzuje v Plánu činnosti na letošní rok [1], který 26. srpna odsouhlasila vláda, že práce na výběru lokalit mají zpoždění, nebudou moci být dodrženy plánované milníky výběru a: „Proto bude v aktualizaci Koncepce nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem navrženo posunutí těchto milníků o 3 - 5 let.“ [2]. Na programu vlády byla ale i aktualizace této vládní koncepce, v níž Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) posunout termíny odmítlo [3]. Obce a spolky sdružené v Platformě proti hlubinnému úložišti požadují odklad výběru lokalit, než budou platit takové zákony, které zajistí rovnoprávnější postavení dotčených samospráv vůči státní správě a které umožní obcím i veřejnosti účinně hájit své oprávněné zájmy při rozhodování o nakládání s radioaktivním odpadem. První návrh zákona o zapojení obcí do výběru úložiště, který v červenci předložilo MPO, nyní obce připomínkují [4].
Finská společnost Teollisuuden Voima Oyj (TVO), která je investorem výstavby reaktoru EPR v jaderné elektrárně Olkiluoto, zveřejnila 17. července aktualizovaný harmonogram dokončení a spuštění bloku, podle kterého má být uveden do provozu v červenci 2020. Ve srovnání s posledními odhady, které předpokládaly spuštění v lednu 2020, jde o půlroční odklad. Další odklad spuštění byl očekáván poté, co finský jaderný dozor identifikoval bezpečnostní problém v primárním okruhu reaktoru (nepřípustnou úroveň vibrací u kompenzátoru tlaku).
V české debatě o vysokých nákladech na výstavbu jaderných reaktorů a neustálém protahování (především evropských a amerických) projektů se nezřídka vyskytuje názor, že jednou z příčin je zpřísnění pravidel po havárii v japonské Fukušimě. Například v článku Hospodářských novin z 12. června s názvem „Evropa je pro energii z jádra zakletá. Postavit české bloky včas a za rozumnou cenu by byl unikát“ je uvedeno, že mezi důvody pro zdražování jaderných projektů uvádí téměř všichni experti vývoj po fukušimské havárii.
Marie Slámová vyrostla u jaderné elektrárny Dukovany, letos promovala na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Za téma své diplomové práce si zvolila problematiku vyhledávání místa pro hlubinné úložiště, kde analyzovala situaci na nově přidaných lokalitách u jaderných elektráren. Tedy Janoch (u Temelína) a Na Skalním (u Dukovan), jak je pojmenovala Správa úložišť. A právě na získané poznatky se ptal zpravodaj Jaderný odpad.
Obhájci jaderné energetiky by nás rádi přesvědčili, že příběh Černobylu je vlastně o Sovětském svazu. Nedovolme jim, abychom si z nejhorší jaderné havárie v dějinách vzali tak malé ponaučení. Píše Josef Patočka ve svém příspěvku v Deníku Referendum.
I díky tlaku obcí ohrožených stavbou úložiště došlo na počátku letošního roku k několika významným krokům. Na rok 2020 byl odložen výběr lokalit pro další etapu průzkumů a padl příslib, že výběru budou moci být přítomni zástupci obcí. Byl vyměněn ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů a tato instituce otevřela trezory, ve kterých skrývala studie s výsledky provedených geologických a dalších prací. Na řadu zásadních kroků však obce ještě čekají. Shrnujeme je v obsahu zpravodaje JADERNÝ ODPAD 1/2019, který vyšel na konci června.
