Letošní vydání ročenky World Nuclear Industry Status Report věnovalo speciální kapitolu likvidaci jaderných reaktorů. Vzhledem k tomu, že reaktorům stavěným ve druhé polovině dvacátého století postupně končí životnost, bude segment jaderného průmyslu zabývající se jejich likvidací nabývat na důležitosti. V polovině roku 2018 procházelo některou fází likvidace 115 reaktorů, což je 70 % ze 173 bloků, které byly definitivně odstaveny (jejich průměrný věk byl 25,3 roku). Ke stejnému datu byla dokončena likvidace devatenácti reaktorů, z toho třinácti ve Spojených státech, pěti v Německu a jednoho v Japonsku. V deseti případech byla likvidace dotažena na „zelenou louku“, tedy pro libovolné další využití pozemku.
Obyvatelé obcí v lokalitách vybraných pro hledání hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů se potýkají s bezprecedentním zatajováním ze strany zodpovědné Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Přestože ta již vybírá a do konce roku chce navrhnout čtyři lokality z devíti do užšího výběru pro úložiště, nedává obcím možnost seznámit se s podklady, podle kterých mají být vybrány. Mnohokrát slíbené závěrečné zprávy shrnující výsledky geologických prací v okolí dotčených obcí stát ani několik měsíců po ohlášeném termínu starostům sedmi původních lokalit neposlal. V nových lokalitách u Dukovan a Temelína již zprávy sice mají, ale chybí v nich některé pro obce důležité části, například studie dopadů na životní prostředí.
Korejská společnost KEPCO, která se aktivně uchází o výstavbu nových reaktorů v České republice, čelí vážnému problému u svého nejvýznamnějšího zahraničního projektu, jímž je dodávka čtyř reaktorů do Spojených arabských emirátů. Generální ředitel společnosti Kim Jong-gap uvedl, že výstavba v SAE byla pozastavena kvůli trhlinám v ochranných obálkách reaktorů – takzvaných kontejnmentech – určených k omezení úniku radiace v případě havárie. Stejný problém byl zaznamenán u elektráren v Jižní Koreji.
Konečné skladování radioaktivních odpadů představuje problém. Transport radioaktivních odpadů je spojen velmi často s místními protesty aktivistů, kteří se přivazují na mosty nebo blokují železniční trať. Takové protesty jsou velmi časté například v Německu, Francii nebo Velké Británii. Od té doby, co se lidé ve 40-ých letech minulého století rozhodli, že začnou využívat jaderné elektrárny pro výrobu elektřiny, se nabízí otázka: Kam s jadernými odpady, které jaderné elektrárny produkují?
Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí ministra životního prostředí, kterým bylo stanoveno průzkumné území pro hlubinné úložiště vysoko radioaktivních odpadů v lokalitě Čertovka na pomezí Plzeňského a Ústeckého kraje [1]. Jde již v pátý úspěch obcí a spolků, když jiné senáty téhož soudu zrušily platnost průzkumných území v lokalitách Březový potok v Pošumaví, Horka a Kraví hora na Vysočině a Magdaléna na Táborsku. Jediná žaloba týkající se průzkumného území Čihadlo na Jindřichohradecku neuspěla, ale obce i spolky se vůči rozsudku odvolaly. V případě poslední lokality Hrádek na Jihlavsku její obyvatelé na verdikt soudu zatím čekají. Celkem žaloby proti rozhodnutí ministra životního prostředí podalo 18 obcí a 6 spolků.
Společnost TVO, která je hlavním investorem finské jaderné elektrárny Olkiluoto, zveřejnila 3. října 2018 informaci o dalších technických problémech, které by mohly vést k opětovnému odkladu spuštění reaktoru. TVO uvádí, že naplánované zkoušky se nedaří provádět podle platného harmonogramu. Francouzská firma Areva, která je hlavním dodavatelem, má do konce roku předložit harmonogram nový. TVO zatím neumí odhadnout, jestli nový harmonogram povede k naplnění posledního termínu pro zahájení výroby elektřiny - v září 2019.
