Ministerstvo průmyslu a obchodu musí začít urychleně pracovat na moderní energetické koncepci České republiky, která zohlední rychlý vývoj technologií, proměňujících se trhů i potřebu urychleně snížit emise skleníkových plynů. Je to nezbytné nejen pro životní prostředí udržitelné pro život, ale i pro naši energetickou bezpečnost.
Letošní vydání ročenky World Nuclear Industry Status Report věnovalo speciální kapitolu likvidaci jaderných reaktorů. Vzhledem k tomu, že reaktorům stavěným ve druhé polovině dvacátého století postupně končí životnost, bude segment jaderného průmyslu zabývající se jejich likvidací nabývat na důležitosti. V polovině roku 2018 procházelo některou fází likvidace 115 reaktorů, což je 70 % ze 173 bloků, které byly definitivně odstaveny (jejich průměrný věk byl 25,3 roku). Ke stejnému datu byla dokončena likvidace devatenácti reaktorů, z toho třinácti ve Spojených státech, pěti v Německu a jednoho v Japonsku. V deseti případech byla likvidace dotažena na „zelenou louku“, tedy pro libovolné další využití pozemku.
Obyvatelé obcí v lokalitách vybraných pro hledání hlubinného úložiště vysoce radioaktivních odpadů se potýkají s bezprecedentním zatajováním ze strany zodpovědné Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO). Přestože ta již vybírá a do konce roku chce navrhnout čtyři lokality z devíti do užšího výběru pro úložiště, nedává obcím možnost seznámit se s podklady, podle kterých mají být vybrány. Mnohokrát slíbené závěrečné zprávy shrnující výsledky geologických prací v okolí dotčených obcí stát ani několik měsíců po ohlášeném termínu starostům sedmi původních lokalit neposlal. V nových lokalitách u Dukovan a Temelína již zprávy sice mají, ale chybí v nich některé pro obce důležité části, například studie dopadů na životní prostředí.
Korejská společnost KEPCO, která se aktivně uchází o výstavbu nových reaktorů v České republice, čelí vážnému problému u svého nejvýznamnějšího zahraničního projektu, jímž je dodávka čtyř reaktorů do Spojených arabských emirátů. Generální ředitel společnosti Kim Jong-gap uvedl, že výstavba v SAE byla pozastavena kvůli trhlinám v ochranných obálkách reaktorů – takzvaných kontejnmentech – určených k omezení úniku radiace v případě havárie. Stejný problém byl zaznamenán u elektráren v Jižní Koreji.
Konečné skladování radioaktivních odpadů představuje problém. Transport radioaktivních odpadů je spojen velmi často s místními protesty aktivistů, kteří se přivazují na mosty nebo blokují železniční trať. Takové protesty jsou velmi časté například v Německu, Francii nebo Velké Británii. Od té doby, co se lidé ve 40-ých letech minulého století rozhodli, že začnou využívat jaderné elektrárny pro výrobu elektřiny, se nabízí otázka: Kam s jadernými odpady, které jaderné elektrárny produkují?
Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí ministra životního prostředí, kterým bylo stanoveno průzkumné území pro hlubinné úložiště vysoko radioaktivních odpadů v lokalitě Čertovka na pomezí Plzeňského a Ústeckého kraje [1]. Jde již v pátý úspěch obcí a spolků, když jiné senáty téhož soudu zrušily platnost průzkumných území v lokalitách Březový potok v Pošumaví, Horka a Kraví hora na Vysočině a Magdaléna na Táborsku. Jediná žaloba týkající se průzkumného území Čihadlo na Jindřichohradecku neuspěla, ale obce i spolky se vůči rozsudku odvolaly. V případě poslední lokality Hrádek na Jihlavsku její obyvatelé na verdikt soudu zatím čekají. Celkem žaloby proti rozhodnutí ministra životního prostředí podalo 18 obcí a 6 spolků.
