Malé modulární reaktory označované zkratkou SMR (Small Modular Reactors – podle IAEA reaktory do výkonu 300 MW) představují vývojový směr jaderné energetiky, ve kterém někteří energetičtí stratégové vidí cestu k řešení aktuálních problémů sektoru. Hlavním důvodem jsou nižší investiční náklady na výstavbu a snazší uplatnění vyrobené elektřiny na trhu.
Britská vláda na konci ledna 2018 znovu zahájila celonárodní hledání komunity, která by chtěla hostit podzemní skládku vysoce radioaktivního odpadu. Již několik let se snaží zajistit lokalitu s vhodnou geologií a se souhlasem místních, kteří by dobrovolně a dlouhodobě poskytli prostor pro zařízení pro geologické ukládání.
Program na výstavbu nových reaktorů by nesnesitelně zatížil britské komunity v daleké budoucnosti, píše Andrew Blowers; zatímco Rose Heaney se diví, proč jsou hojné obnovitelné zdroje energie v Británii přehlíženy.
Zástupci v oblasti jaderné bezpečnosti uvítali rozsudek a kritizovali Švédskou společnost pro jadernou výrobu paliv a odpadů (SKB) za její propagaci pro ně nepřijatelného řešení. Johan Swahn, ředitel MKG, švédského Neziskového úřadu pro kontrolu nad jaderným odpadem, označil rozhodnutí soudu za „triumf“ uvedl: „[Rozhodnutí] se týká odpadu, který bude nebezpečný tisíce let. Několik nezávislých vědců kritizovalo použitou metodu i vybranou lokalitu.“
I přes upozornění ministrům Tomáši Hünerovi a Richardu Brabcovi chybí v Plánu legislativních prací vlády na rok 2018 i ve výhledu na léta 2019 až 2021, předloženými na jednání vlády 7. února, návrh zákona o zapojení obcí do procesu výběru hlubinného úložiště. Obce a spolky sdružené v Platformě proti hlubinnému úložišti to vnímají jako porušení dřívějších slibů a požadují, aby byl návrh zákona připraven v diskusi s dotčenými obcemi a do konce června tohoto roku předložen vládě.
Lobistická skupina „Jádro pro klima“ (Nuclear for Climate) se zúčastnila konference OSN o klimatických změnách COP23 vyzbrojená banány, aby srovnávala radiační expozice z konzumace banánů v důsledku obsahu draslíku-40 s rutinními emisemi z jaderných elektráren. Chtěla tím poukázat na všudypřítomné radioaktivní záření, kterému jsme jako lidé vystaveni. Rozdávala banány s nálepkou: „Tento běžný banán z každodenního života je více radioaktivní, než život v blízkosti jaderné elektrárny po dobu jednoho roku.“
