Edvard Sequens

Obce, na jejichž území státní Správa úložišť radioaktivních odpadů hledá místo pro definitivní hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva a dalších vysoce radioaktivních odpadů, čekaly od vlády Petra Fialy změnu. Ne bezdůvodně, na předvolební slibování navázalo vládní programové prohlášení: „Posílíme práva dotčených obcí při případném rozhodování o umístění hlubinného úložiště. Budeme vyhodnocovat i jiná řešení, než je konečné umístění hlubinného úložiště v ČR.“ Bohužel, ani tentokrát se ale samosprávy nedočkaly.

Jaderná energetika získala od svých propagátorů v Česku nový slogan „stabilní energie“, jež zní v reklamách ČEZu, v prohlášení politiků a převzala jej i média. To ji má pomoci udržet na energetickém „hřišti“ poté, co se ukázalo, že není ani levná (patří k nejdražším ze zdrojů), Fukušimská havárie připomněla limity její bezpečnosti a o jejíž „čistotě“ si lze popovídat s obyvateli obcí, pod nimiž má vyrůst konečné hlubinné úložiště vysoko radioaktivních odpadů. 

Na 22. prosince bylo avizované rozhodnutí Evropské komise, zda a s jakými podmínkami zařadit jadernou energetiku a spalování zemního plynu mezi udržitelné environmentální technologie v rámci taxonomie Evropské unie. Nestalo se. Zdroje z Bruselu hovoří o odkladu na leden. Odklad jistě vzbudil nelibost u mnohých českých politiků, kteří zastupují zájmy jaderného průmyslu a věří, že jeho silný tlak na úředníky komise i vrcholné politiky Unie byl úspěšný. Například bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček z ANO se dal slyšet, že pokud jádro do taxonomie projde, „bude to možná jeden z největších úspěchů i naší vlády“. Od europoslance Alexandra Vondry z ODS pak zazněla výhružka o odstoupení z Pařížské dohody o ochraně klimatu, pokud Evropská komise neustoupí tlaku Česka, Francie a některých dalších zemí.

Všichni školáci, co teď místo chození do školy sedí před monitory, by měli ve středu přepnout a pozorně sledovat, jakou budoucnost jim poslanci a poslankyně nachystají. Sněmovna totiž v závěrečném čtení odhlasuje vládní Lex Dukovany. Zákon vytváří podmínky pro ještě štědřejší státní podporu pro stavbu nového reaktoru a k tomu doživotní výkup jeho vyrobené elektřiny. Tím nejméně do roku 2100 zatíží dorůstající generace.

V Poslanecké sněmovně se schyluje k závěrečnému třetímu čtení vládního návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Potřebnou transformaci naší energetiky od něj ale nečekejme, název jen maskuje, že se týká výlučně nových velkých jaderných elektráren. Mnohými je také vzhledem ke svému účelu zván lex Dukovany. Jde o kontroverzní návrh, který fakticky staví jaderné bloky mimo konkurenci na trhu s elektřinou a přenáší podnikatelské riziko na spotřebitele elektřiny a státní rozpočet. Vládní úředníci to v uplynulém týdnu do podkladů Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů napsali zcela otevřeně: „Stát pro ČEZ vytváří výjimečné a ojedinělé podmínky a ochranu, kterou má jen málokterý investor.“

V závěru června se v Jaderné elektrárně Dukovany mělo uskutečnit setkání učitelů z širokého okolí elektrárny, se kterými ČEZ úzce spolupracuje při formování názoru studentů a dalších oslovených lidí. Na setkání zval mluvčí elektrárny Jiří Bezděk s cílem vzniku „názorového uskupení nebo spolku“ pro „vyjádření podpory naší energetické soběstačnosti i podpory výroby čisté a bezemisní elektrické energie ze stávajících i nových zdrojů“. Jeho kolegyně takovouto chystanou „nezávislou“ skupinu „podporovatelů jaderné energetiky (nejen) z regionu“ nazvala pracovně poeticky „JARO pro Dukovany“, tedy „Jaderní rodiče pro Dukovany“. Zda takové uskupení vzniklo nebo teprve vznikne, se jistě dozvíme. Bude pak ale dobré vědět, že se nejedná o žádný spontánně založený spolek či aktivitu osobností, ale o další z nástrojů jaderného průmyslu, kterými ve svůj prospěch ovlivňuje veřejné mínění. Tak jako tu již působí lobbystické uskupení Energetické Třebíčsko, Jaderné regiony Česká republika a některá další.