Edvard Sequens

V Poslanecké sněmovně se schyluje k závěrečnému třetímu čtení vládního návrhu zákona o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Potřebnou transformaci naší energetiky od něj ale nečekejme, název jen maskuje, že se týká výlučně nových velkých jaderných elektráren. Mnohými je také vzhledem ke svému účelu zván lex Dukovany. Jde o kontroverzní návrh, který fakticky staví jaderné bloky mimo konkurenci na trhu s elektřinou a přenáší podnikatelské riziko na spotřebitele elektřiny a státní rozpočet. Vládní úředníci to v uplynulém týdnu do podkladů Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů napsali zcela otevřeně: „Stát pro ČEZ vytváří výjimečné a ojedinělé podmínky a ochranu, kterou má jen málokterý investor.“

V závěru června se v Jaderné elektrárně Dukovany mělo uskutečnit setkání učitelů z širokého okolí elektrárny, se kterými ČEZ úzce spolupracuje při formování názoru studentů a dalších oslovených lidí. Na setkání zval mluvčí elektrárny Jiří Bezděk s cílem vzniku „názorového uskupení nebo spolku“ pro „vyjádření podpory naší energetické soběstačnosti i podpory výroby čisté a bezemisní elektrické energie ze stávajících i nových zdrojů“. Jeho kolegyně takovouto chystanou „nezávislou“ skupinu „podporovatelů jaderné energetiky (nejen) z regionu“ nazvala pracovně poeticky „JARO pro Dukovany“, tedy „Jaderní rodiče pro Dukovany“. Zda takové uskupení vzniklo nebo teprve vznikne, se jistě dozvíme. Bude pak ale dobré vědět, že se nejedná o žádný spontánně založený spolek či aktivitu osobností, ale o další z nástrojů jaderného průmyslu, kterými ve svůj prospěch ovlivňuje veřejné mínění. Tak jako tu již působí lobbystické uskupení Energetické Třebíčsko, Jaderné regiony Česká republika a některá další. 

Opakovaně jsme v posledních týdnech a měsících ujišťováni ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem či vládním zmocněncem pro jádro Jaroslavem Mílem, že nový jaderný reaktor plánovaný pro Dukovany bude stát jen nějakých 140 až 160 miliard korun. A také, když stavbu ČEZ zahájí v roce 2029, bude už o sedm let později dokončena. Problém je, že taková cena, ani doba výstavby vůbec neodpovídají zkušenostem ze stavby velkých reaktorů v západní Evropě nebo USA a že důsledky těchto představ odnesou peněženky spotřebitelů elektřiny a možná ještě spíše českých daňových poplatníků.

V rámci klimatického a ekologického hnutí probíhá diskuse, zda má účast dvou zástupců ekologických organizací ve vládní uhelné komisi smysl a může přinést tolik potřebné změny v dnešním fosilním základu české energetiky.  Osobně se domnívám, že jen velmi obtížně. A že komise kromě předstírání ústupu od uhlí ještě může ministrům průmyslu a životního prostředí, kteří ji předsedají, posloužit k podpoře nových jaderných reaktorů.

V souvislosti s cestou předsedy Sněmovny Vondráčka do Ruska se hovoří o možnosti stavět další reaktory v Dukovanech v režii Rosatomu. Opravdu chceme posilovat naši energetickou závislost a zvyšovat rizika stavbou nových jaderných zdrojů?

Ministr průmyslu Tomáš Hüner odešel z funkce, aniž splnil, co nasliboval nejen starostům obcí, kde stát hledá místo hlubinné geologické úložiště vysoceradioaktivních odpadů.  Totiž, že do konce června, do termínu, který mu uložila vláda, předloží návrh zákona o zapojení obcí do procesu výběru. Jeho absence je jeden z důvodů, proč je u nás tak vyhrocený spor mezi dotčenými samosprávami a zástupci státu.