V souvislosti s cestou předsedy Sněmovny Vondráčka do Ruska se hovoří o možnosti stavět další reaktory v Dukovanech v režii Rosatomu. Opravdu chceme posilovat naši energetickou závislost a zvyšovat rizika stavbou nových jaderných zdrojů?
Edvard Sequens
Od r. 1997 pracuje v občanském sdružení Calla – Sdružení pro záchranu prostředí České Budějovice jako konzultant a vedoucí projektů v oblasti energetiky, byl i jeho předsedou. Působil v Nezávislé energetické komisi (Pačesově) a rovněž pracoval jako externí poradce ministra životního prostředí. Specializuje se na problematiku obnovitelných zdrojů energie. Za svou práci pro podporu využití sluneční energie obdržel Českou sluneční cenu 2002 od české sekce sdružení Eurosolar. Pracuje jako sekretář uskupení obcí a spolků Platforma proti hlubinnému úložišti.
Ministr průmyslu Tomáš Hüner odešel z funkce, aniž splnil, co nasliboval nejen starostům obcí, kde stát hledá místo hlubinné geologické úložiště vysoceradioaktivních odpadů. Totiž, že do konce června, do termínu, který mu uložila vláda, předloží návrh zákona o zapojení obcí do procesu výběru. Jeho absence je jeden z důvodů, proč je u nás tak vyhrocený spor mezi dotčenými samosprávami a zástupci státu.
Končící vláda pomalu, ale přesto pokračovala v přípravě projektu nových jaderných reaktorů. Podle akčního plánu rozvoje jaderné energetiky v České republice, který si k tomu schválila, jsou chystány souběžně dva nové bloky v Dukovanech a dalších dva v Temelíně. I kdyby se nakonec měly stavět „jen“ dva reaktory, vyjde investice přinejmenším na 350 miliard korun, nejspíše však ještě výrazně více a další stamiliardy zaplatíme na podporách jimi vyrobené elektřiny. Už to je dostatečný důvod, aby veškeré kroky byly od samého počátku naprosto otevřené a nedospěli jsme po čase k nové „kauze OKD“, jen s mnohonásobně většími ekonomickými důsledky.
Z médií se na nás hrnou informace o nutnosti „dostavět“ Dukovany, že se ČEZ rozdělí kvůli „dostavbě“ nových reaktorů, co si která politická strana myslí o „dostavbě“ jaderných elektráren, výzkumníci Sociologického ústavu se nás ptají na názor na „dostavbu“ Temelína apod. Zdá se, že se tuzemským propagátorům atomových reaktorů podařilo prosadit zcela nový význam toho slova, když začalo být bezmyšlenkovitě používáno v běžné mluvě i když je to vlastně podivné.
Česká republika není jedinou evropskou zemí, kde významná část elektřiny vzniká štěpením uranu. Vloni to bylo cirka třicet procent. Jsme ale jeden z mála států, který chce tento podíl v nejbližších desítkách let podstatně navyšovat na polovinu, jak říká vládou schválená státní energetická koncepce. Chceme se tak dostat na úroveň jaderné Francie, která naopak hodlá svoji atomovou závislost snižovat. Také na padesát procent. Je ale očekávání naší vlády realistické? Opravdu se bez jádra nedokážeme obejít?
Další z kulatých expertních stolů, které pravidelně organizuje pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung, tentokrát ve spolupráci s Aliancí pro energetickou soběstačnost a Callou, se konal 19. června v prostoru pražského hotelu Jasmín. Věnoval se problematickému tématu ekonomiky jaderné energetiky jen několik týdnů poté, co česká vláda přijala za svůj Národní akční plán jejího rozvoje a uvolnila tak stavidla přípravě až čtyř nových reaktorů (po dvou v Dukovanech a v Temelíně).
