Energetická politika

Velké firmy mají rády velké zákazníky. Platí to o bankách, mobilních operátorech i energetických koncernech. Domácnost s minimální spotřebou zaplatí za kilowatthodinu podstatně víc, než ta, která nechá měřidla náležitě „protáčet“. Něco se ale začíná měnit. V Německu hned dva energetičtí giganti – RWE a E.ON – oznámili, že zásadně mění svou obchodní strategii.

Dánská energetická agentura, kterou řídí ministerstvo energetiky a klimatu, zveřejnila v polovině května 2014 čtyři scénáře možného přechodu Dánska na úplné zásobování země obnovitelnými zdroji. Všechny scénáře jsou kalkulovány tak, aby Dánsko dosáhlo nezávislosti na fosilních palivech ve výrobě elektřiny a tepla do roku 2035, do roku 2050 se pak mají bez fosilních paliv obejít i doprava a průmysl.

Energetická transformace spolkové země Šlesvicko – Holštýnsko je daří velmi dobře. Nejsevernější německá spolková země bude v tomto roce početně pokrývat celou svou spotřebu elektrické energie pouze ze slunce, větru a jiných obnovitelných zdrojů a zůstává tak mezi ostatními spolkovými zeměmi na vedoucí pozici německé energetické revoluce.

Výstavba čtvrté jaderné elektrárny na ostrově Tchaj-wan byla na konci dubna vládním rozhodnutím zastavena. Vláda tak reagovala na masové protesty veřejnosti v hlavním městě Taipei, během nichž požadovaly desetitisíce účastníků ukončení využívání jaderné energie na Tchaj-wanu. Mluvčí vládnoucí strany Kuomintang uvedl, že první reaktor elektrárny bude zapečetěn po provedení bezpečnostních opatření, výstavba druhého bude zastavena okamžitě.

Přestože tendr na výstavbu nových bloků v jaderné elektrárně Temelín byl ukončen, protože ČEZ nezískal podporu vlády pro garantované výkupní ceny, stojí za to věnovat pozornost jednotlivým uchazečům. Zatímco o společnostech Areva a Westinghouse lze získat řadu informací z otevřených zdrojů (v případě Arevy díky problémům s výstavbou reaktorů EPR ve Finsku a ve Francii, v případě Westinghouse díky dvěma mediálně sledovaným projektům ve Spojených státech) v případě konsorcia vedeného Atomstorjexportem je situace složitější.

Již existující studie ukazují možné odstoupení Evropy od využití jádra do roku 2035. Podle scénáře s názvem „Energy [R]evolution“ by evropské státy v roce 2030 potřebovaly ještě 78 TWh elektřiny z jaderných elektráren, což by odpovídalo 2,2 % celoevropské spotřeby elektřiny. Nyní se autoři Gustav Resch, Lukas Liebmann, Michael Lamprecht, Reinhard Haas (Technische Universität Wien / Energy Economics Group)  a Fabian Pause a Markus Kahles (Stiftung Umweltenergierecht) této otázce věnovali blíže a zjišťovali, zda by bylo celoevropské odstoupení od využití jádra možné ještě dříve.